Lidé z ukrajinského Slavutyče požádají o české vízum. Všichni. Navedla je Kateřina Šedá

17. duben 2017
Slawutytsch_Supermarkt.JPG

Žádost o české vízum, která se má stát největší hromadnou žádostí o vízum na světě, si Ukrajinci z města Slavutyč podají 4. června. Není to výraz jejich zoufalství, ale projekt české umělkyně Kateřiny Šedé.

Šedá, odnedávna nositelka ceny Magnesia Litera v kategorii publicistika za svérázný průvodce Brnox, je známá svými experimenty v oblasti sociální architektury. Ukrajinské město Slavutyč chce dostat do Guinessovy knihy rekordů. S obyvateli nejmladšího města na Ukrajině pracuje na projektu Made in Slavutych od ledna 2015.

V jistém smyslu navazuje na Everything is Perfect, projekt, který v letech 2013–2014 realizovala v kalifornském městě Los Altos, jednom z nejbohatších míst na planetě. Šedá zdejší lidi vyzvala, aby se do ní nově vytvořené knihy rekordů Los Altos zapsali nejrůznějšími zvláštnostmi, drobnými výstřednostmi či ojedinělými schopnostmi. Místo v knize rekordů tak našli sousedé, kteří vedle sebe žijí rekordně dlouhou dobu, nebo paní, jež si spočítala, kolikrát jde v průběhu týdne z kuchyně na kompost. Sousedé se začali více zajímat o sebe navzájem a umělkyně dosáhla svého cíle – zlepšit propojení uvnitř komunity.

Podobně by měl společný zápis do knihy rekordů pomoci městu Slavutyč. Původní myšlenka vypadala tak, že rekord vymyslí sami obyvatelé města, nakonec ale všechno dopadlo trochu jinak. Soutěž o nejlepší návrh rekordu vyhlásila Šedá loni 4. června. Během léta se sešlo víc než šest set návrhů, které podali Slavutyčané všech věkových kategorií. Umělkyně čekala, že se mezi nimi objeví takové, které by obyvatelům města pomohly najít cestu k nové sebeidentifikaci, nenavázané na černobylskou katastrofu. Chtěla, aby lidé ze Slavutyče zkusili udělat společný krok do budoucnosti.

Kateřina Šedá ve Slavutyči

Většina návrhů prý ale originalitou a kreativností právě nevynikala. Buď se opakovaly, nebo šlo o jen obtížně realizovatelné nápady bez hlubšího přesahu. Za zmínku stojí nápad obklopit město Slavutyč živým řetězem, tvořeným jeho obyvateli – ten se objevil asi pětkrát. K odvážnějším myšlenkám patřil návrh, aby se obyvatelé Slavutyče vyměnili s lidmi z blízkého oblastního města Černihov. V tomto případě se nabízela otázka, zda by se 300 tisíc obyvatel Černihova do Slavutyče, kde žije jen 25 tisíc lidí, vůbec vešlo.

Zvítězil nakonec projekt osmnáctiletého studenta Ilji Makarova (https://youtu.be/OYR5ZRrp-Ms), který navrhl, že „Slavutyč se stane režisérem“. Smysl rekordu by spočíval v natočení filmu s největším počtem režisérů a účastníků. Obyvatelé města by vlastně natáčeli jeden druhého. Umělkyně ale došla k závěru, že „rekord nemá mít výhradně lokální charakter, jako tomu bylo v případě většiny návrhů, ale měl by se výrazně týkat také současné situace na Ukrajině a problémů, se kterými se země a její obyvatelé setkávají“.

Obyvatelé Slavutyče, tvrdí Šedá, projevili pozoruhodně malý zájem o to, aby se situace ve městě skutečně změnila k lepšímu. Jako příklad uvádí, že ač řada dotázaných označila za jeden z hlavních problémů města velkou nezaměstnanost, mezi návrhy rekordních aktivit se neobjevil žádný, který by na tento problém jakkoliv reagoval, třeba založením podniku nebo továrny. Přitom právě aktivizace místních byla od počátku hlavním motivem jejího ukrajinského angažmá. Do města ji pozval Ilja Gladštejn, spoluzakladatel a kurátor slavutyčského festivalu filmu a urbanismu 86, kterému dělalo starosti, že místní jejich akci spíše ignorují.

„Jedním z nejbolavějších témat, které se v rozhovorech opakovalo znovu a znovu, je situace s vízy do EU. Ukrajinci podstupují ponižující a zdlouhavý proces, který je navíc nejspíš zbytečný. Postupně se ukázalo, že to je opravdu téma blízké celé společnosti a lidé už několik let od vlády slyší marné sliby, že za půl roku se konečně něco změní,“ popisuje pro média Šedá.

Made in Slavutyč

Známá umělkyně / sociální architektka proto všechny obyvatele města Slavutyč pozve, aby přijeli do ČR za účelem účasti na kulturní akci. S tímto účelem cesty vyplní žádost o vízum, přidají dvě fotografie a oficiálně ji odevzdají 3. června, kdy se ve Slavutyči bude slavit Den města. Mohlo by se zdát jako problém, že tak jen o nějaké dva týdny předběhnou nyní udávaný začátek platnosti bezvízového režimu pro Ukrajinu, víza se ale budou vydávat i po tomto termínu – například pro velkou většinu Ukrajinců, kteří si ještě nepořídili nezbytné biometrické pasy. Intenzivní příprava k akci ve městě začne 1. května. Jak budou reagovat úřady, nikdo netuší, Kateřina Šedá má ale v každém případě podporu Českého centra v Kyjevě, které její cesty na Ukrajinu organizuje.

Město Slavutyč je poslední ukrajinské město založené za Sovětského svazu „na zelené louce“. Vznikat začalo po havárii v černobylské jaderné elektrárně roku 1986, aby se sem přestěhovali evakuovaní lidé z radioaktivitou zamořené Pripjati. Na jeho výstavbě se podíleli stavbaři z osmi republik tehdejšího SSSR a v roce 1988 se sem skutečně začali stěhovat první obyvatelé. Na základě uceleného a promyšleného projektu tu vznikla malá sovětská utopie. Právě kvůli urbanistické pozoruhodnosti města si tohle odlehlé sídlo na lesnatém severu Ukrajiny vybrali zakladatelé festivalu, který sem přivádí mnoho zahraničních filmařů.

Autor:Miroslav Tomek

Další články autora