„Lidem často chybí slova k pojmenování emocí, proto se říká, že děti zlobí,“ vysvětluje dětská terapeutka

11. listopad 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Moje terapie II, epizoda 1

„Když rodiče přijdou s dítětem na terapii, neznamená to jejich selhání, naopak to značí, že dovedou problémy řešit,“ říká terapeutka Lenka Hlavičková, ke které na terapii dochází děti, ale i dospělí.

„Obě dvě na mě působily stejně, trošku zakřiknutě, ale přitom jsem věděla, že si budeme vyhovovat, že to bude fajn práce,“ říká Lenka Hlavičková o prvním setkání s Pavlou a její dcerou Emou. Dodává, že krátce po skončení natáčení epizody podcastu ji znovu kontaktovaly – kvůli situaci v rodině nastalo pro osmiletou školačku další těžší období. Domluvily se proto, že jakmile skončí lockdown, bude si moct přijít zase s Lenkou hrát.  

„Mlčenlivost samozřejmě dodržuju, i děti potřebují soukromí. Komunikace s rodiči je různá. S některými se vídám víc, s některými míň, s jinými se bavíme jen za přítomnosti dítěte,“ vysvětluje Lenka a dodává, že poznat moment, kdy rodičům svěřit citlivé informace, které jí o sobě děti sdělí, nebývá vždycky jednoduché. „Když mám nějaké dilema, řídím se svým citem a taky využívám supervizi.“

Čtěte také

V rozhovoru je řeč i o potřebě respektu k dětem, kterého se jim podle Lenky někdy dostává málo. „Děti sami moc dobře vědí, co je pro ně dobré. Zároveň já tam nejsem od toho, abych problém řešila za ně, já si s nimi hraju a pomáhám jim si věci v hlavě srovnat. Obecně máme ve společnosti pořád tendenci dětem nedůvěřovat, přebírat za ně v dobré víře zodpovědnost.“

Terapeutka taky vysvětluje, jak funguje metoda nedirektivní terapie hrou, kterou využívá. „Dítě nikam netlačím, spíš mu poskytuju prostor. Když má podmínky k tomu, aby se projevilo, řekne mi toho mnohem víc než rodičům. V rodině ten prostor vždycky nemá, ať už to tam nefunguje, nebo jen nechce být za svůj konkrétní projev zrovna hodnoceno. Poté co dítě pochopí, že má volnost projevu a může se chovat přesně tak, jak potřebuje, tak se většinou strhne lavina. Všechno jde ven.“

Terapeutka se podle svých slov snaží během hry pochopit, co je za tím, jak se dítě chová, a reagovat na jeho potřeby. „Když Emička pochopila, jak to u mě funguje, tak se jí strašně ulevilo. Začala mi zadávat role, takže jsem brzy byla zlá čarodějnice, protože to odráželo její aktuální noční můry.“

Jak běžné jsou u dětí školní úzkosti? Co může nastat, když se neřeší? A v čem terapeutce při práci pomáhá jóga? Poslechněte si rozhovor s Lenkou Hlavičkovou.

Spustit audio

Související