Lidi už nemají sílu. To ale neznamená, že se nespokojenost vytratila, říká běloruská aktivistka o tamějších protestech

Teď se sice Evropa zaobírá hlavně humanitární krizí na polsko-běloruských hranicích, kterou způsobil prezident Alexandr Lukašenko, to ale neznamená, že by se situace uvnitř Běloruska nevyvíjela. „Fyzický odpor sice už není tolik vidět, pronásledování lidí ale neustalo,“ popisuje aktivistka Darya Rubleuskaya situaci v zemi, kde vás můžou na ulici kdykoliv zastavit policisté a domáhat se přístupu do telefonu. Ve vazbě pak můžou skončit Bělorusové třeba jenom za to, že sledují na sociálních sítích nezávislá média.

Darya Rubleuskaya s kolegy|foto:Darya Rubleuskaya - archiv

Masivní protirežimní protesty z minulého roku se mimo jiné vyznačovaly odvahou běloruských žen. Velkou roli hráli ale také studenti, kteří se na začátku školního roku začali organizovat na půdách univerzit. Ty vůči nim ale nebyly mnohdy vstřícné. „Naopak napomáhaly silovým složkám v tom, aby studenty perzekvovaly. Například volaly, když viděly, že studenti protestují nebo že se chystají vyjádřit svůj nesouhlas. Předávaly dokonce seznamy aktivních studentů,“ říká Darya.

Darya dnes žije v exilu, v litevském Vilniusu a nadále pokračuje ve své lidskoprávní činnosti. Domů se ale vrátit zatím nemůže. „Rok jsem neviděla svoji rodinu,“ popisuje situaci. „Ale teď se nemůžu vrátit. Jsou proti mně zahájena dvě trestní stíhání, hned na hranicích by mě zadrželi.“ Jedinou její nadějí tak zůstává promlčení stíhání nebo demokratizace Běloruska.

Co hrozí běloruským aktivistům? Mají ještě energii na boj proti režimu? Jak se organizovali studenti během protirežimních demonstrací? A jaká je budoucnost protestního hnutí? Poslechněte si celý rozhovor.