Lidské tělo v tvorbě slavných umělkyň na výstavě v Rudolfinu

23. říjen 2015

Pět žen různých generací pracujících s různými médii se potkává na výstavě s dvojznačným titulem Flaesh v pražské Galerii Rudolfinum. Kurátor výstavy Petr Nedoma se rozhodl vytvořit společnou expozici umělkyň Marlene Dumas, Tracey Emin, Berlinde de Bruyckere, Kiki Smith a Louise Bourgeois. Jako pojítko napříč rozmanitým dílem těchto světoznámých autorek si zvolil zobrazování lidského těla.

Ačkoli název výstavy Flaesh, vycházející ze spojení anglického označení pro maso a záblesk, vzbuzuje, a myslím, že zcela úmyslně, lehce skandální očekávání, vystavená díla jsou v převážné většině především intimní a niterná. Nahota zde neplní roli čehosi provokujícího, ale mnohem víc působí jako prostředek pro zkoumání zranitelnosti člověka. V Rudolfinu jako by ale byl tento intimní citlivý přístup k lidskému tělu poněkud přehlušen okázalostí věhlasu zastoupených umělkyň. Na subtilnější interpretaci jejich prací a vytvoření nových obohacujících souvislostí, zdá se, už nějak nezbyla energie.

03497751.jpeg

Rozdělení galerie do pěti v podstatě samostatných expozic nepovažuji za nejlepší řešení. Výsledkem je edukativně působící prezentace jednotlivých autorek, která podporuje spíš schematické čtení a ve výkladu jejich díla zjednodušujícím způsobem akcentuje jediný aspekt. Velký podíl na výsledném vyznění má nejednotné pojetí videí, ve kterých autorky mluví o své práci. Samy o sobě jsou tyto krátké filmy rozhodně zajímavé, díky absenci společné koncepce ale podporují celkový dojem nahodilosti. Procházet se výstavou Flaesh je jako vidět pět krátkých medailonků fascinujících osobností, ve kterých se toho nestihne příliš mnoho říct.

Expozice jako celek příliš přínosný rámec pro vnímání prací zastoupených umělkyň nevytváří. Navzdory všem výtkám ale přináší vítanou možnost vidět naživo vynikající díla zásadních osobností uměleckého světa. Marlene Dumas uvozuje celou výstavu sérií akvarelových aktů, ve kterých se propojuje lehkost i jednoduchost s uhrančivostí a překvapivou precizností detailu.

03497752.jpeg

Tracey Emin vystavuje objekt Mrtvé moře, kterým odkazuje ke svému nejslavnějšímu projektu My Bed, jeden ze svých neonových nápisů i rozměrné tapiserie s výšivkami evokujícími kresebné skici. Vidět v reálu propracované sochy Berlinde de Bruyckere s jejich existenciální tíživostí nebo společné obrazy Louise Bourgeois a Tracey Emin je také velký zážitek. Už kvůli tomu tedy stojí za to do Rudolfina zajít. A úplně na konci výstavy najdete nashromážděné velké množství monografií zastoupených umělkyň. Při jejich prohlížení si pak můžete ten poněkud fragmentární obraz, který o nich expozice vytváří, trochu rozšířit.

Výstava potrvá v Rudolfinu do 3. ledna příštího roku.

autor: Karolina Ketmanová
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.