Liga výjimečných Alana Moora je láskyplný i sžíravý komiks o superhrdinech viktoriánské éry

Z komiksu Nemo: Srdce z ledu
Z komiksu Nemo: Srdce z ledu

K nejbizarnějším superhrdinským týmům komiksové historie bezpochyby patří Liga výjimečných slavného scenáristy Alana Moora. Největší legendy viktoriánské populární literatury se sešly v jedné knize, od Stevensonova Dr. Jekylla přes Wellsova Neviditelného muže po Minu Harker ze Stokerova Drákuly. Česky právě vydaná trilogie Nemo: Srdce z ledu ukazuje, že Moorovi nejde jen o vršení odkazů, ale předvádí, co populární fikce říká o společnosti dvacátého století.

Kapitánka Nemová neboli dcera původního kapitána Nema Janni Dakkar je hrdinkou komiksové trilogie Nemo: Srdce z ledu, která v češtině vyšla v jediném svazku. V jednotlivých příbězích postupně navštíví Hory šílenství H. P. Lovecrafta, alternativní nacistické Německo inspirované expresionistickými filmy z dvacátých let a pravěkou divočinu z Doylova Ztraceného světa. Kdo chce knihu pojmout jako poznávací kvíz, najde v ní desítky dalších narážek na nejrůznější ikonická díla dvacátého století. Vzhledem k tomu, že poslední díl se odehrává v roce 1975, nemusí být ani velký expert na viktoriánskou éru.

Z komiksu Nemo: Srdce z ledu

Moorova série ale ani zdaleka není jen nostalgická procházka vetešnictvím staré popkultury. Moore je rafinovaný vypravěč, který navíc ve svých komiksech vždycky silně kritizoval moderní západní společnost. Přestože trilogie Nemo je především rychle plynoucí akční záležitost, mezi řádky jednoznačně ukazuje, do jakých mýtů západní popkultura balila jiné civilizace, než byla ta euroatlantická. Příběhy Ligy výjimečných se také soustředí spíš na ženské postavy, které musí být hodně tvrdé a neoblomné, aby obstály ve světě západní populární fantazie devatenáctého a dvacátého století, který je z dnešního pohledu mnohdy protivně šovinistický a sexistický (a rasistický).

Z komiksu Nemo: Srdce z ledu

Liga výjimečných by také nebyla tím, čím je, bez svého druhého autora, ilustrátora Kevina O’Neilla. Jeho hranatá, stylizovaná kresba skvěle doplňuje ducha Moorova scénáře. V něčem připomíná šrafované ilustrace starých šestákových výtisků, ale kombinuje je s dynamikou moderních cartoonů. Výsledkem je perfektní spojení monumentálních výjevů z dobrodružného čtiva a akční dynamiky moderních komiksů.

Snad se v českém překladu dočkáme také zbylých dvou knih ze série Liga výjimečných, které patří k těm vůbec nejzajímavějším. Ke každému dílu série Moore přidal několik krátkých dodatků, které působily jako povídky nebo dokumenty ze světa Ligy. Často to byla beletrie, reportáže, rozhovory nebo obrázkové příběhy. Z nich je z větší části složené album The Black Dossier. Je sice zarámované komiksovým příběhem z alternativních padesátých let, ten ale tvoří tentokrát menší část celého svazku. Proto v něm oceníme, jak dobře a vtipně dokáže Moore napodobovat, nostalgicky připomínat a zároveň parodovat zastaralé brakové čtivo.

China Miéville v komiksu Dial H vytáčí superhrdiny nakladatelství DC

Z komiksu Dial H Chiny Miévilla

„Vymýšlení superhrdinů je jedna ze základních dětských her. Jako spousta dětí po celém světě jsem i já byl otrokem supehrdinogeneze,“ říká slavný sci-fi spisovatel China Miéville v doslovu své komiksové série Dial H. Není proto divu, že si klasik žánru new weird ke své jediné výpravě do univerza nakladatelství DC vybral seriál o kouzelném ciferníku, po jehož vytočení se můžete na krátký čas proměnit v náhodného superhrdinu.

Skvěle dopadlo i třetí pokračování hlavní série Ligy výjimečných s podtitulem Century. Tři díly se odehrávají postupně v letech 1910, 1969 a 2009 a ti členové Ligy, kteří mají status nesmrtelných bytostí, se v něm snaží rozplést záhadu tajuplného čaroděje, jenž chce přivést na svět Antikrista. Century je ukázka špičkových vypravěčských schopností. Všechny díly trilogie jsou vzájemně hustě provázané sítí odkazů, které sledují nejen zapeklitý případ, ale také vývoj trojice hlavních postav a spolu s tím i proměny Velké Británie v rozmezí celého jednoho století. Moore si hraje s předáváním významů pomocí popových písní, psychedelickými halucinacemi nebo zašifrovanými vzkazy. Vedle toho je to tklivý příběh o údělu nesmrtelných a také o ženské emancipaci, spojené hlavně s postavou viktoriánské upírky Miny Harker. Nové díly série Liga výjimečných tak ukazují, že Alan Moore pořád patří k autorům, kteří komiksové médium berou velmi vážně i v případech, kdy jim jde především o nadsázku.

Více o viktoriánských superhrdinech, expresionistických nacistech a kapitánce Nemové si poslechněte v novém díle Ektoplasmy.