Loganovi parťáci rafinovaně tunelují vidláckou poetiku

V roce 2001 jich bylo jedenáct. Nosili špičkové obleky, velel jim symbol hollywoodské elegance George Clooney aka Danny Ocean. Měli geniální plán, promyšlený do posledního tahu. Dannyho parťáci definovali moderní tvář krimi komedie. Styl, rytmus, stavba vyprávění, to vše Steven Soderbergh propracoval tak, aby film mohl fungovat jako zábava i jako fetiš pro milovníky struktury.

V roce 2017 jsou dva. Nosí vytahané hadry, jednomu chybí ruka (památka na službu vlasti), druhý je chabrus na koleno (památka na zárodek úspěšné kariéry quarterbacka). Plán mají ovšem také. Možná ne geniální, ale na rozdíl od Dannyho parťáků zdůvodněný existenční nouzí. O Západní Virginii sice John Denver složil srdceryvný song, ale přežít tu, když patříte na společenské dno, není vůbec jednoduché. A o dně bratři Loganové něco vědí. Ačkoli se jedná o bytostné outsidery, nechtějí se smířit s rodovým prokletím. Cesta ven? Loupež na kultovním závodišti série NASCAR.  

Z filmu Loganovi parťáci|foto: Bontonfilm

Loganovi parťáci jsou nejen sociálním kontrapunktem těch Dannyho. Soderbergh film úmyslně vede v ospalém indie tempu, které před ústřední loupeží upřednostňuje trpělivé sledování rutiny a společenského prostředí, ve kterém se Loganovi pohybují. Nápaditá hra s druhem snímání a rámování i rytmem podvrací divácká očekávání, která v žánru heist staví na první místo dynamiku a napětí. Film se naproti tomu s úmyslnou pomalostí věnuje hlavním aktérům, kteří mají sice často zábavná postižení a osobnostní výstřelky, ale Loganovi parťáci na nich lacině neujíždějí. Pod ironickou stylizací jsou až překvapivě citliví a vnímaví k všedním problémům postav z okraje.

Příslušníci pohrdané chudinské vrstvy, označované jako white trash, nejsou předmětem laciného výsměchu. Soderbergh se zřetelnou uštěpačností sleduje debilizující konzumní spektákly; závody NASCAR i lokální klání dětských miss. Přesto za nejemotivnější moment filmu zodpovídá odporně zmalovaná adeptka soutěže krásy, která místo plánované písně falešně zanotuje Denverovo Take Me Home, Country Roads. Jako by film naznačoval, že pod otupělou a zdegenerovanou fasádou pořád dříme něco autenticky nezkaženého, prostého. Symbolem téhle nezkažené prostoty jsou bratři Loganovi, kteří se rozhodnou svoji obtížnou situaci vyřešit rafinovanou loupeží na místě, kde hory peněz cestují potrubní poštou a končí v obřím kontejneru, aniž by je někdo přesně evidoval.

V případě celovečerních snímků Stevena Soderbergha není žádnou novinkou, že film jedním dechem bere žánr vážně se všemi jeho klasickými tropy, i ho dovedně podvrací. Loganovi parťáci mají dokonale promyšlenou strukturu se strategicky zamlčenými informacemi a závěrečnými twisty. Přitom ale nejdou naproti touze po prvoplánové gradaci. Právě prostřední pasáž, kterou tvoří samotná loupež, patří (úmyslně?) k nejrozvláčnějším.

Z filmu Loganovi parťáci|foto: Bontonfilm

Soderbergh tak divákovi opět zároveň dává i odpírá. Loganovi parťáci sotva dosáhnou popularity blazeované party Dannyho Oceana, ale zato podstatně relevantněji vypovídají o době svého vzniku. Zároveň přetékají skvělými hereckými kreacemi. Channing Tatum tu jako mlčenlivá zkrachovalá high school star předvádí možná nejpřesnější výkon kariéry. Adam Driver znovu potvrzuje, že jeho hereckou zbraní je zádumčivost. Riley Keough po American Honey definitivně přebírá korunu pro královnu vidlácké elegance. Daniel Craig s pytlíkem medvídků a platinovým přelivem vynalézá nové výbušniny, akcenty a velkolepě relaxuje od bondovského břemene.

Hlavním vítězem téhle zvláštní loupeže je ale divák, který se nebojí obětovat kus svého pohodlí a nechat si vytunelovat srdce partou bytostných loserů.

Loganovi parťáci (Logan Lucky): USA, 2017, 119 min.

Hodnocení: 80 %