Londýnští aktivisté přeměnili kovové hroty proti bezdomovcům v postele

23. červenec 2015
03435905.png

Možná jste zaznamenali, že v Londýně instalují před bloky luxusních bytů, na nejrůznějších římsách nebo i kolem obchodních domů kovové hroty, které mají odradit lidi bez domova, aby tam přespali. Starosta Londýna Boris Johnson už loni označil používání hrotů za hloupé a požadoval jejich odstranění. Každopádně rok uplynul a hroty jsou stále přítomny na mnoha místech. S protibezdomoveckými trny se rozhodla bojovat skupina Space, Not Spikes. Jako první místo jejich zásahu si vybrali římsy kolem nočního klubu ve východní části Londýna. A dostáli svému názvu, spikes přeměnili na space. Na římsy poseté hroty položili matrace, a do rohu dokonce postavili malou knihovničku s několika publikacemi. Výběr knih není náhodný, nocležníci si můžou přečíst na dobrou noc třeba něco o stavovských třídách, umění a gentrifikaci (jsou tu knihy jako: Lisa McKenzie – Getting By: Estates, Class and Culture in Austerity Britain a Andrew Harris – Art and Gentrification: Pursuing the Urban Pastoral in Hoxton, London). Tak jako se rozličné zábrany proti nocování bezdomovců objevují na různých místech světa, tak se vynořují i protiakce. Například kanadský Vancouver nechal na opěradla městských laviček vylepit plakáty, které přes den říkají „Toto je lavička“ a v noci se nápis změní na „Toto je ložnice“. Zároveň tím propagují místní centrum pro pomoc lidem bez domova. Někteří místní umělci dokonce připevnili na opěradla další desku, která spícího člověka chrání před deštěm. Pokud byste se ocitli bez střechy nad hlavou v Londýně, nepotkali zrovna pohodlné matrace s knihovničkou a nechtěli se stát fakírem amatérem, doporučujeme web Homeless London. Jak se zařizuje pokojíček na ulici, se podívejte tady.

SPACE, NOT SPIKES: Curtain Road from Leah Borromeo on Vimeo.

A bunch of idiots set out one summer's eve to address anti-homeless spikes in public/private space by installing a sleeping and seating area complete with library on top of them.
http://betterthanspikes.tumblr.com

List of books now available at the Curtain Road Public Library:
James Meek PRIVATE ISLAND
Owen Hatherley A NEW KIND OF BLEAK
Wade Shepard GHOST CITIES
John Gledhill THE NEW WAR ON THE POOR
Bradley Garrett EXPLORE EVERYTHING: PLACE HACKING THE CITY
Anna Minton GROUND CONTROL
Danny Dorling ALL THAT IS SOLID
Lynsey Hanley ESTATES: AN INTIMATE HISTORY
Justin McGuirk RADICAL CITIES: ACROSS LATIN AMERICA IN SEARCH OF A NEW
ARCHITECTURE
Lisa McKenzie GETTING BY: ESTATES, CLASS AND CULTURE IN AUSTERITY BRITAIN
And a paper by Andrew Harris called ART AND GENTRIFICATION: PURSUING THE URBAN PASTORAL IN HOXTON, LONDON

Feel free to read, relax or retire. Just leave the books behind for the people who come after you. Thanks.

Spustit audio
autor: Karolina Zikmundová
  • Američan se přes zákaz vydal za izolovaným domorodým kmenem Sentinelců, ti ho pravděpodobně zabili

    21. listopad 2018
    Souostroví Andamany a Nikobary

    Po stopách indického kmene Sentinelců se vydal sedmadvacetiletý Američan John Allen Chau.

    Na odlehlý ostrov v souostroví Andamany a Nikobary ho i přes zákaz tamních úřadů dopravili rybáři, kteří pak viděli, jak se na cestovatele snesla sprška šípů a jak ho následně domorodci vlekli po pláži s lanem uvázaným kolem krku. Když se vrátili následující den, našli tělo Američana na mořském pobřeží.
    Kmen se izoluje od okolního světa a brání se veškerým stykům s cizinci. Ti, kteří se přiblíží, bývají terčem útoků domorodců. Sentinelci žijí na malém zalesněném ostrově Severní Sentinel a jsou i pro odborníky velkou neznámou, protože se důsledně straní cizinců. Ani přesný počet Sentinelců není znám. Odhady se pohybují od méně než 40 přes 250 až k pěti stovkám domorodců. Ti jsou jedni z posledních lidí na planetě nedotčených moderní civilizací. Žijí jako v době kamenné a živí se jako lovci a sběrači. Zprávu přinesl web The Guardian.

  • Children Village. Nejlepší stavba světa je brazilský areál určený dětem

    21. listopad 2018
    Children Village

    Children Village, tedy dětská vesnice brazilského designéra Marcela Rosenbauma a mladých architektů ze studia Aleph Zero, je nositelem letošního ocenění Královského institutu britských architektů.

    Rozsáhlý areál internátní školy s ubytováním pro děti i personál, zahradami, refektářem i malou nemocnicí je postavený z přírodních materiálů, eukalyptového dřeva a hliněných cihel, a má výborné termoregulačními vlastnosti – i v 45stupňových vedrech se obejde bez klimatizace.
    Severobrazilská škola Canuanã poskytuje vzdělání ekonomicky a sociálně znevýhodněným dětem. Její nový vzdušný areál pojme učitele a 540 dětí, které tu studují i bydlí, a poskytuje i ubytování místním farmářům, kteří hospodaří na přilehlých polích. Součástí je i velký refektář – společná jídelna a malá nemocnice.
    Ubytovací prostory se skládají ze dvou identických částí – dívčí a chlapecké a celý školní kampus je zakrytý rozlehlou střechou, která poskytuje celodenní stín.
    Součástí areálu jsou i tři velké zahrady, které obklopují dětské ložnice. Velkou pozornost věnovali tvůrci i interiérům, dětské ložnice jsou jednoduché a vzdušné se speciálně vyrobeným nábytkem. V každém pokoji spí šest dětí a podle tvůrců se tu teď, když přeplněné ložnice se 40 ubytovanými v jedné místnosti vystřídaly přívětivé dřevěné pokojíčky, malí obyvatelé cítí jako doma.

  • Hrdinou Czech Press Photo je po 16 letech zvíře, samice orangutana s umírajícím mládětem

    21. listopad 2018
    Fotografií roku 2018 a vítězem soutěže Czech Press Photo je snímek samice orangutana s umírajícím potomkem. Jeho autorem je Lukáš Zeman

    Fotografií roku 2018 a vítězem soutěže Czech Press Photo je snímek samice orangutana s umírajícím potomkem. Autor Lukáš Zeman ho pořídil na Borneu.

    Fotka odkazuje na ničení tamní přírody kvůli rozšiřování plantáží palmy olejné. Orangutanka s mládětem sice žije v národním parku Tanjung Puting, jeho rozloha je ale už tak malá, že v něm zvířata umírají hlady. Po mnoha letech soutěž Czech Press Photo tak nevyhrálo politické téma.
    Mezinárodní porota, která hodnotila celkem 6 456 snímků, udělila další ceny v osmi kategoriích a Grant Prahy na další dokumentaci proměn města. Na vítězném snímku soutěže se zvíře objevilo po 16 letech, naposled se v roce 2002 stal Fotografií roku záběr Reného Jákla Poslední minuty slona Kadíry v pražské zoo. Hlavní vítězná fotografie letošního ročníku má i první místo v kategorii Příroda, věda a životní prostředí.
    V kategorii Aktualita porota vybrala jako vítěznou fotografii Michala Čížka z AFP, na které šéf hnutí ANO Andrej Babiš po vítězných volbách loni v říjnu vyjadřuje polibkem na čelo svůj vděk PR manažerovi Marku Prchalovi. Vyhrála taky série Tomáše Benedikoviče z Denníku N, který zachytil jeden z posledních předvolebních mítinků Babiše v Jihlavě.
    Vítězné fotky všech kategorií jsou do 30. ledna k vidění na pražské Staroměstské radnici.

  • Nakládání s komunálním odpadem v Česku je alarmující, tvrdí zpráva o životním prostředí

    21. listopad 2018
    Odpadky

    Imise v uplynulých dekádách zničily tři čtvrtiny jehličnatých a víc než třetinu listnatých lesů, starší stromy jsou ve většině případů vážně poškozené. Oproti všem trendům se v Česku zvyšuje produkce odpadů – od roku 2009 stoupla o 7 procent na 34,5 milionu tun.

    To, že skoro polovina komunálního odpadu leží na skládkách, je alarmující. Průmyslová produkce roste, ubývá rostlinných i živočišných druhů, víc než polovinu rozlohy půdy ohrožuje eroze. Tato data se objevila v pravidelné Zprávě o životním prostředí, kterou každoročně vydává Ministerstvo životního prostředí.
    České lesy kromě toho, že jsou špatně druhově poskládané kvůli dřívější masivní výsadbě jehličnanů, trápí špatný vzduch. Zatížení, které se odečítá z korun stromů, je vidět hlavně u těch, kterým je 60 a víc let. Kromě toho jim v posledním roce ublížily i dlouhotrvající vlny veder. Kvůli kombinaci sucha a výskytu kůrovce, který oslabené stromy napadá, se v Česku vloni vytěžilo nejvíc dřeva od roku 2000.
    O suchu a vedrech se zpráva zmiňuje opakovaně. Krajina podle odborníků ztrácí schopnost zadržovat vodu a změna klimatu se promítá i do života rostlin a zvířat – od roku 1982 setrvale ubývá ptáků. Těch, kteří žijí v zemědělské krajině, za posledních 35 let vymizela celá třetina, lesních druhů vymřelo deset procent. Pozitivně zpráva hodnotí dopad ekologických investic – díky nim prý v roce 2017 klesly emise tří hlavních znečišťujících látek v ovzduší a podle zprávy se projevují i v odpadovém hospodářství, kde Česko dokáže víc a líp využívat obaly. Méně se plýtvá s vodou, zvyšuje se plocha lesů, které jsou certifikované podle zásad trvale udržitelného hospodaření, a peníze vkládané do životního prostředí jsou každým rokem prý vyšší.

    Přečtěte si také Prolomit vlny: Česká smrková republika. Monokultura smrčin odráží monokulturu myšlení.

  • S láskou vzpomínáme. V Londýně se objevila tajemná plaketa oslavující Saddáma Husajna

    20. listopad 2018
    Saddám Husajn s rodinou

    Obyvatele čtvrti Wanstead čekalo při nedělní procházce nemilé překvapení. Na jednu z laviček někdo přišrouboval kovovou cedulku s nápisem „In Loving Memory of Saddam Hussein, 1937–2006“ (S láskou vzpomínáme na Saddáma Husajna).

    Zdejší obyvatele událost povětšinou šokovala a svému rozhořčení dali průchod na sociálních sítích, především na komunitní facebookové stránce a na Twitteru, píše BBC. „Dvě slova, která jsem nevěřila, že kdy uvidím pohromadě – láska a Saddám Husajn,“ napsala například Katy Johnson. Se šokujícím zážitkem se internetu svěřila i Melissa Munday-Chanin, která bydlí nedaleko lavičky. „Měla jsem zrovna na návštěvě maminku, která mě na to v absolutním šoku upozornila, takže jsem to šla hned zkontrolovat. Byla jsem si jistá, že se plete, ale k mému zděšení měla pravdu.“ Našli se ovšem i tací, kteří celou akci považují za podařený vtip, a v diskuzi se objevil také názor, že jde o vzpomínku na jiného Saddáma Husajna, který možná bydlel v sousedství a náhodou žil ve stejných letech jako nechvalně proslulý diktátor. Místní radnice plaketu nechala odstranit, ale kdo ji na lavičku umístil, zůstává záhadou, stejně jako otázka, zda tajemný fantom zaútočil na dobré mravy občanů Wansteadu naposledy.

  • Nejvíc sebevražd je u lidí tvůrčích profesí, ženy se zabíjejí nejméně, pokud pracují v managementu

    20. listopad 2018
    Deprese v práci

    Umělci, designéři, lidé, kteří pracují v médiích nebo se profesionálně věnují sportu – to jsou povolání, u kterých se podle rozsáhlého amerického průzkumu nejčastěji vyskytují sebevraždy.

    Statistiku sebevražd lidí podle jejich zaměstnání dala dohromady Americká vládní agentura pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC).
    CDC taky spočítala, že počet sebevražd ve Spojených státech obecně roste, od roku 2010 do roku 2016 to u lidí ve věku 16–64 let bylo o celých 34 procent více. Agentura podrobně zkoumala dobrovolná úmrtí, která se stala v roce 2015. Ukázalo se, že mezi muži došlo k nejvíce sebevražd u stavebních a konstrukčních profesí, hned další ohroženou skupinou byli umělci, designéři, lidé ze zábavního průmyslu, zaměstnanci ve sportu a médiích. Tato skupina zároveň dominovala u žen, následovaly pečovatelská a zdravotnická povolání.
    Naopak nejnižší počty sebevražd byly v řadách učitelů a knihovníků, ženy páchaly nejméně sebevražd, pokud pracovaly v managementu.

  • Okno do dvora: Kapské Město. Z Hitchcockova hitu je v remaku jihoafrický politický thriller

    20. listopad 2018
    Number 37

    Druhořadý zločinec se v důsledku nezdařeného drogového kšeftu ocitne na kolečkovém křesle. Aby se nějak zabavil, dostane od přítelkyně dalekohled. Jednoho dne se však s jeho pomocí stane nechtěným svědkem vraždy. V tíživé finanční situaci se rozhodne vraha vydírat…

    Ještě důležitější než variace Hitchcockova ikonického příběhu je pro film Number 37 lokace na periférii jihoafrické metropole. „Kapské Město je známé široko daleko jako překrásné město,“ prohlašuje režisérka Nosipho Dumisa, „ale většinou si nikdo zvenku neuvědomuje, že hlavně lidé jiné barvy pleti než bílé tam žijí v těch nejhorších možných podmínkách a nikdo s tím nic moc nedělá.“ Dumisa mluví konkrétně o okrajových částech města nazývaných Cape Flats, které sloužili jako tzv. skládka apartheidu, kam byli za minulého režimu nuceně sestěhováni příslušníci nebělošských etnik. „Ti lidé se tam stěhovali proti své vůli, postupně zde uvízli a nekontrolovatelně se tu začaly šířit chudoba a kriminalita.“ Autenticita prostředí a sociálních podmínek nakonec ovlivnila i volbu jazyka, ve kterém byl snímek natočen. Původní záměr oslovit mezinárodní publikum angličtinou padl s prvními pracemi na scénáři. Postavy ve filmu mluví afrikánštinou, jedním z úředních jazyků používaných v JAR. V Cape Flats se dokonce setkáte dialektem, který nenajdete nikde jinde v zemi. „Je velmi specifický pro subkulturu v Cape Flats,“ prohlašuje Nosipho Dumisa, „a dlouhou dobu nebylo dovoleno používat jej v médiích. Přikládáme mu ve filmu takový význam proto, že jsem sice mohla požádat herce, aby mluvili nějakým jiným jazykem, ale to by prostě nebylo autentické.“ Informace o dalších podmínkách vzniku filmu, krátký medailon 29leté režisérky i nástin dění v jihoafrické kinematografii najdete dále v článku uveřejněném na webu IndieWire.

  • Konverzační analytička vysvětluje, proč Trump může lhát a jak funguje komedie

    20. listopad 2018
    How are you

    Elizabeth Stokoe je profesorkou společenských interakcí na Loughborough University v Anglii. Zabývá se konverzací a jejími pravidly a často spolupracuje s organizacemi, jako je policie nebo zdravotní služba. Pomáhá jim komunikovat s veřejností.

    V rozhovoru pro britský deník The Guardian vysvětluje, že studuje mechanismy mezilidských rozhovorů a ty pak překládá – zjišťuje, co kterým tvrzením nebo frází chtěl dotyčný doopravdy říct. Neříkáme totiž prý vždy to, co si myslíme, že říkáme. Jasným příkladem je nadužívaná angloamerická otázka: „How are you?“ Může znamenat podle kontextu hovoru cokoliv, většinou kromě upřímné otázky na to, jak se někdo cítí.
    Stokoe uvádí i několik příkladů. Třeba důležitost toho, jaká slova má policejní vyjednavač zvolit, aby s ním jedinec, který chce spáchat sebevraždu, začal vůbec mluvit. Nebo že pacienti nemají rádi, když jim recepční v nemocnici pokládá otázky podle předepsaného scénáře a snaží se je škatulkovat místo toho, aby se jich zeptala, co je konkrétně trápí. V takových případech pak pacient s personálem hůře spolupracuje.
    Na jakých principech funguje komedie založená na slovních hříčkách anebo jak je možné, že Trump může popírat svoje výroky, přestože je prokazatelně řekl, můžete vidět na záznamu výstupu Elizabeth Stokoe pro kanál TED.
    Na závěr rozhovoru profesorka dodává, že slova a řeč jsou implicitní a subtilní výrazové prostředky a to je na nich fascinující. Nikdo prý nikdy nemůže říct, co má přesně na mysli, a být druhým vždy přesně pochopen, přestože je pro nás jazyk elementární.

  • Vzniká nová streamovací platforma pro staré filmové klasiky od Criterion Collection

    19. listopad 2018
    The Criterion Channel

    Criterion Collection je distribuční společnost, která se soustředí na současné umělecky kvalitní filmy i na oblíbenou historickou klasiku. Nyní zakládá svůj vlastní nezávislý streamovací kanál – The Crtiterion Channel.

    Oficiální start platformy je naplánovaný na jaro 2019, vznikla ve spolupráci s konglomerátem WarnerMedia, který dříve zprostředkovával stream filmů z Criterion kolekce prostřednictvím služby FilmStruck – ta však zaniká.
    The Criterion Channel podle kulturního serveru IndieWire naváže tam, kde FilmStruck skončil. Bude nabízet program podle různých témat, vytvářet profily filmařů a retrospektivy hereckých hvězd. Půjde hlavně o filmové klasiky a špatně dohledatelné objevy Hollywoodu a dalších světových kinematografií. Portál budou doplňovat komentáře, materiály z natáčení nebo další originální dokumenty k filmům.
    Přestože se Criterion i WarnerMedia dohodly, že jejich programové řady jako Adventures in Moviegoing nebo Observations on Film Art budou dál pokračovat, zánik FilmStrucku vyvolal velké zklamání a nasbíralo se přes 50 000 podpisů pod peticí požadující zachování této streamovací služby. Své dopisy s prosbou o další pokračování poslali společnosti Warner Bros i filmoví režiséři, jako jsou Martin Scorsese, Christopher Nolan nebo Guillermo del Toro. Konec je už ale definitivní.
    Criterion Channel bude mít veškerá výhradní práva na streaming filmů ze své světové kolekce. Ještě před FilmStruckem to byl server Hulu. Odběratelem nového kanálu se můžete stát už nyní na domovské stránce Criterionu.