Lukáš Grygar a Jakub Dvorský: Indie hry umí rozeznít niternou strunu a opravdu překvapit

03629132.jpeg
03629132.jpeg
Originalita, odvaha k experimentování a různorodost je to, co herního novináře Lukáše Grygara a vývojáře Jakuba Dvorského ze studia Amanita Design na nezávislé herní scéně nejvíc baví. V rozhovoru jsme si s nimi povídali o tom, jak česká indie scéna vypadá, jak se tady nezávislým autorům žije a proč stojí za to zajímat se i o tituly mimo mainstream.

Jsou české indie hry něčím specifické?

Lukáš Grygar: Myslím si, že český hry, ať už indie, nebo ne, jsou každej pes jiná ves. Hodně toho mají společného s mezinárodním posunem a rozdělením trhu, ale nemám pocit, že by tady vznikalo něco specificky národního, nebo že by se do toho promítaly nějaký naše typicky slovanský znaky.

Jakub Dvorský: Co se týká doposud úspěšných českých her, tak jsou velmi rozdílný. Ale já vnímám, že začíná vznikat čím dál víc malých her, výtvarných, které v nějakém smyslu navazují na tradici české animace. Což jsou věci, které děláme nejen my, ale i spousta malých studií a jednotlivců. A je jich už tolik, že bych to nazval skoro i nějakou vlnou.

Známe hry, které byly financované z kreativních grantů, což byl třeba případ úspěšné indie hry FEZ. Vnímáte tohle jako pozitivní věc? Uvítali byste, kdyby taková podpora začala existovat?

Jakub: Určitě by to bylo přínosné. Já to vnímám ve dvou rovinách. Jednak je nějaká kulturní rovina, která se týká věcí, co třeba nemají úplně komerční potenciál, ale přináší něco zajímavého – takové lidi má smysl podpořit. To by mohlo dělat třeba ministerstvo kultury. Druhá věc je, že už teď české hry obecně vydělávají dost, a co já vím, tak čeští vývojáři všichni poctivě platí daně a přináší do státní kasy hromady peněz. A přesto se nedočkají žádné finanční, ani symbolické, podpory. Herní vývojáři jsou pořád nějací divní lidi, co se nechtějí zapojit do systému.

Čtěte také

A nemění se ta optika, se kterou se společnost právě na tvůrce her dívá?

Jakub: Určitě se mění, u nás sice pomaleji než jinde ve světě, ale ano. Je to jiné než v Americe nebo třeba Polsku, kde mají obrovský úspěch se Zaklínačem a premiér ho předal při návštěvě Obamovi.

Je nějaký titul, který českou indie scénu definuje, nebo definoval?

Lukáš Grygar: Já myslím, že jsou to právě věci, co dělá Amanita Design. A když Jakub říká, že vzniká spoustu podobných animačních věcí, tak nepochybuju, že je to inspirovaný nejenom tím, co byl zač Samorost a Machinarium, ale taky jejich obrovským úspěchem. Spoustě lidí to někde zacinkalo, že by se mohli pokusit o něco podobnýho.

03599001.jpeg

S herním trhem souvisí i herní média, jste spokojení s tuzemským pokrytím nezávislých her?

Lukáš: Ten zájem tady je a žádný herní média, ani velký, mainstreamový, u českých her nedělají rozdíl mezi indie a áčkovými tituly.

Jakub: Z mého pohledu se to za posledních pár let hodně změnilo. Když jsme vydávali předchozí hry, tak se nic moc kromě herních médií nedělo, ale teď se Samorostem 3 už jsem dělal x rozhovorů všude možně, včetně neherních časopisů a televize.

Jaký je vlastně vztah malých a velkých herních studií?

Jakub: Dnes už je to tak propojený, že lidi z velkých studií odchází a zakládají si vlastní ministudia a naopak lidi z indie her se dostávají na dobrý pozice ve velkých firmách. Všichni se znají a dost se to prolíná.

Proč by si vůbec lidé, kteří jsou zvyklí na mainstreamové tituly, měli nějakou nezávislou indie hru zahrát?

Lukáš: Protože by v ní mohli najít něco, co jim ten mainstream nenabízí. Já bych použil jeden můj oblíbenej citát od vývojáře JP LeBretona. Ten říká, že kdyby lidi dělali víc věcí, co nejsou pro všechny, tak by nakonec vyšlo na každýho něco. A takhle to přesně funguje s tou nezávislou scénou. Už jsem zažil mockrát, že někdo, kdo přišel z mainstreamu, v indie hrách najednou našel něco, co ho překvapilo, naplnilo, rozeznělo nějakou jeho niternou strunu.

Jakub: Indie hry obecně jsou mnohem širší a mnohem různorodější než ty áčkový tituly, kde se víc sází na jistotu. Takže jsou experimentálnější a fakt každej si tam najde něco svýho. Mně se líbí ta různorodost, barevnost. Baví mě je sledovat právě proto, že nikdy nevím, co opravdu nového tam objevím.