Lukašenko řekl: „Musíme se svléct a pracovat.“ Bělorusové to vzali doslova

Investigativní novinářstvo z 23 zemí pod vedením organizace Organized Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP) analyzovalo 5 terabytů dat včetně 7 milionů e-mailů poté, co byla loni hacknuta kolumbijská prokuratura. Únik dat připomíná únik „Panama Papers“ z offshorové advokátní kanceláře z roku 2016, který svědčil o tom, jak super bohatí lidé skrývají své peníze. Data z kolumbijské prokurtury předala novinářům hacktivistická skupina Guacamaya, která ve svém prohlášení uvedla, že se na úřad zaměřila, protože je „jedním z nejzkorumpovanějších orgánů v zemi“.

Investigativní novináři z OCCRP uniklé materiály prozkoumali a verifikovali je pomocí stovek dalších dokumentů, databází a rozhovorů. Výsledkem jsou tzv. „NarcoFiles“. Paul Radu z OCCRP říká: „Únik potvrdil to, co jsme věděli už z našich předchozích reportáží. Přístup orgánů činných v trestním řízení k organizovanému zločinu je nejednotný a výsledky jsou mizivé,“ a dodává, „chybí spolupráce, a to nejen v konkrétních případech obchodování s drogami, ale i celková strategie. Zločinci nashromáždili za posledních deset let špatné vymahatelnosti práva spoustu peněz a moci. Pronikli do politiky v dosud nevídané míře a inovovali způsoby, jakými vedou svůj ilegální byznys,“ vysvětluje Radu.

Výsledky šetření investigativců odhalují temný svět přepravních přístavů, infiltrace vlád některých států gangy, finanční profesionály usnadňující legalizaci zisků z drog a nové obchodní modely zločineckých organizací.

Pro většinu novopečených rodičů je pečovatelka v mateřství neuvěřitelnou útěchou a úlevou. Může to ale znamenat i mnohem víc než to. Další zkušený člověk do domácnosti může být zásadní v preventivní péči, jako je například odhalování potenciálních zdravotních problémů nebo problémů se zdravím matky, dítěte nebo rodiny. Pečovatelka také může upozornit na varovné příznaky zneužívání nebo domácího násilí, informuje The Guardian.

„Porodní pečovatelka se stará o ženu první týden, radí jí s kojením a krmením z láhve, hygienou, dává rady… Vše, co se týká bezpečnosti mateřství a dítěte. Většinu času je tam celý den, takže může vidět, jak se jim daří,“ vysvětluje nizozemská pečovatelka Betty de Vries z Kenniscentra Kraamzorg, organizace, která tyto pečovatelky registruje. Za účelem přípravy na toto povolání se pečovatelky v mateřství tři roky školí. Je to kombinace akademických a pracovních stáží, absolvují také pravidelné opakovací školení od oživování po podporu kojení.

Systém kraamzorg nizozemským ženám závidí velká část světa. Porodnictví a péče o matku má práve v Nizozemsku silné kořeny. Ženy tam historicky rodily doma – míra domácích porodů je stále mnohem vyšší než v jiných evropských zemích (podle posledních údajů téměř 14 %), i když v posledních desetiletích klesá. Systém mateřských pečovatelů vyrostl z neformálních sítí poporodních pečovatelů, které existovaly na podporu domácích porodů.

Kraamzorg ale může mít i stinné stránky. Pro člověka zvenčí se může zdát, že mít ve svém domě cizí pečovatelku, může být potenciálně docela stresující. „Najednou je ve vašem domě – to je docela šílené,“ svěřila své zkušenosti deníku The Guardian novopečená matka Zarah. Pro další mladou maminku Odilii ale ta úleva a pomoc daleko převážila veškeré potenciální obavy nebo trapnost. „Byla jsem opravdu ráda, že někdo přišel. Máte docela intimní kontakt a nemyslím si, že každý tomu musí být skutečně otevřený,“ svěřuje se.

V prohlášení zveřejněném na svých webových stránkách společnost JKN uvedla, že poskytování špičkového zážitku fanouškům Miss Universe zůstává před finálem její nejvyšší prioritou. Společnost vede obhájkyně práv transgender lidí Anne Jakapong Jakrajutatip, která sama otevřeně mluví o své zkušenosti s tranzicí. Firmu koupila ve chvíli, kdy se soutěž stala více inkluzivní, píše server BBC.

Miss Universe z minulého roku:

V letošní soutěži se poprvé představí dvě trans ženy: Marina Machete, 23letá letuška, která byla minulý měsíc korunována Miss Portugalska, a Rikkie Kollé, která se v červenci stala první transgender vítězkou Miss Nizozemsko. „Trans ženy jsou ženy, tečka," komentovala organizace Miss Universe minulý měsíc pro CNN. „Jsme tady, abychom oslavili ženy. To platí již více než deset let a jsme hrdí, že jsme ve srovnání s jinými programy provedli tuto změnu velmi brzy,“ oznámila společnost.

Pokud některá z těchto kandidátek vyhraje, stane se první trans ženou, která bude nosit korunku Miss Universe. Už roce 2018 se první trans soutěžící soutěže stala Španělka Ángela Ponce, nakonec ale nepostoupila do finále. Během letošního finálového večera v Salvadoru se o korunku utká téměř 90 žen z celého světa.

Už delší dobu se ví, že dlouhodobá konzumace alkoholu způsobuje kognitivní poruchy a změny mozku. Vědci nyní sledovali pijáky, kteří ze svého života alkohol vypustili na zhruba sedm měsíců. Po takové době se pozitivní účinky abstinence projevily a mozek měl dostatečný prostor na to, aby se z pití zotavil. Na studii upozornil server VICE.

Studie také ukázala slibné výsledky pro ty, kteří se zdrželi alkoholu po kratší dobu. „Náš tým a další výzkumníci pozorovali rychlé zotavení během dvou až čtyř týdnů abstinence, co se týče objemu mozku v mnoha oblastech mozku lidí s poruchou užívání alkoholu,“ řekl serveru VICE doktor Timothy Durazzo, klinický neuropsycholog, profesor psychiatrie a behaviorální vědy na lékařské fakultě Stanfordovy univerzity.

Pokud ale s pitím nemáte problém a alkohol konzumujete v rozumné míře, tato studie se vás netýká. „Není pravděpodobné, že jedinci, kteří konzumují alkohol v doporučené míře, trpí významným ohrožením struktury mozku a kognitivních funkcí,“ řekl profesor Durazzo a dodal, že zranění, pozorovaná v mozku u osob s problémy s alkoholem, nespočívá pouze v účincích alkoholu. K poškození mozku může přispívat také vysoký krevní tlak, cukrovka nebo kouření cigaret.

Všechny medvědy pandy v zoologických zahradách po celém světě zapůjčuje čínská vláda v rámci své mezinárodní diplomacie. Čína však pandám často neprodlouží nájemní smlouvy. Zoo v San Diegu už své medvědy vrátila v roce 2019, zoo v Memphisu musela černobílá zvířátka poslat zpátky do Číny v dubnu. V zoo v Atlantě tak zůstávají poslední čtyři pandy v celých USA – ale i ty se po vypršení nájemní smlouvy na konci příštího roku vrátí do Číny, pokud do té doby nebude uzavřena nová dohoda.

Pandy velké dnes představují ohrožený zvířecí druh zejména kvůli faktickému zničení jejich přirozeného prostředí, které se postupně zmenšilo na pouhých 20 oblastí ve střední Číně. Díky spolupráci čínských úřadů s mezinárodními organizacemi došlo k postupnému navyšování populace a v roce 2016 byl stupeň ochrany pand snížen z „ohrožený“ na „zranitelný“.

Pandy přesto zůstávají ikonickými zvířaty a symboly v boji za ochranu ohrožených zvířecích druhů – od roku 1961 je panda v logu Světového fondu na ochranu přírody. Od konce 50. let minulého století začal postupně vzrůstat i význam pand v čínské diplomacii, která zvířata využívala jako tzv. ambasadory dobré vůle a nástroj ke zlepšení obrazu země v zahraničí. Pandí diplomacii, jak bývá tato praxe nazývána, zahájil Mao Ce-tung v roce 1965 darováním pand Sovětskému svazu a Severní Koreji; prvními západními státy, které zvířata získaly, byly v roce 1972 USA a o dva roky později Velká Británie. Postupně se praxe darování pand změnila v zapůjčování zvířat za vysoké poplatky do zemí, jež komunistické vedení vidělo jako potenciální trhy pro čínské zboží – první zahrada, která tímto způsobem získala pandy do „pronájmu“, byla zoo v Los Angeles v roce 1984.

Odborníci proto spekulují, že Čína stahuje své pandy zpět kvůli napjatým vztahům s USA v posledních letech. „Je to nejspíš způsob, kterým Peking signalizuje Západu, že není příliš spokojen s tím, jak se věci vyvíjejí,“ řekl Chee Meng Tan, odborník na „pandí diplomacii“, deníku The Washington Post.

Přesto někteří optimisté doufají, že se jedná o dočasný výkyv. Washingtonská národní zoo plánuje vynaložit 1,7 milionu dolarů na modernizaci výběhu pand pro případ, že by se sympatičtí medvědi přece jen vrátili.

Deanes EIPIC, vlajková restaurace fine diningového impéria, které v 90. letech 20. století založil severoirský šéfkuchař Michael Deane, získala svou první michelinskou hvězdu již rok po svém otevření v roce 1997. Tento měsíc však společnost oznámila, že do konce roku 2023 skončí kvůli dopadům covidu, Brexitu a krizi životních nákladů.

Šéfkuchař restaurace Alex Greene řekl CNN Travel, že náklady se zkrátka vymkly kontrole. „Abychom nadále plnili očekávání zákazníků, museli bychom ceny zdvojnásobit. A to není možné,“ popisuje. Degustační menu v EIPIC stojí okolo 100 liber (kolem 2 800 korun českých), takže v porovnání s jinými michelinskými restauracemi není nijak závratné. Belfast ale jako malé město nemá takové zástupy bohatých strávníků jako třeba Londýn nebo Paříž.

EIPIC se řídí klasickým modelem „fine diningu“, na jehož základě bylo v Evropě i mimo ni uděleno mnoho michelinských hvězd. Greene však říká, že „luxusní stolování, bílé lněné ubrusy, dokonalá obsluha a další nákladné věci, které k fine diningu patří, se zdají být minulostí.“ Napětí, které pociťuje britský průmysl, se týká i nedostatku pracovních sil. „Jde o to, najít správné zaměstnance se správnou mírou nasazení, znalostí a všeho,“ říká Greene. Zároveň uvádí, že je těžké zaměstnance získat a velmi drahé udržet.

Šéfkuchař Greene a generální ředitelka Deanes EIPIC Bronagh McCormick se stěhují z města, aby založili nový podnik s potravinami na venkově v Mourne jižně od Belfastu.  Region Mourne, proslulý svými horami a mořem, byl nedávno jmenován globálním geoparkem UNESCO a příští rok bude hostit golfový turnaj Irish Open. „Lidé jsou ochotni cestovat z města nebo kamkoli jinam za dobrým jídlem a ubytováním. A náklady na to jsou na venkově výrazně nižší než ve městě,“ přibližuje plány Greene.

Deanes EIPIC je další případ z řady zavírání prestižních restaurací. V lednu jedna z nejslavnějších restaurací na světě, kodaňská Noma, oznámila, že končí. Její majitel René Redzepi řekl deníku New York Times, že obchodní model fine diningu je už v dnešní době „neudržitelný“.

Aarwangen s necelými pěti tisícovkami obyvatel je půvabná vesnice na břehu řeky Aare s Bernskými Alpami na obzoru. Má středověký hrad a také strategickou polohu. Nachází se totiž pouhou hodinu cesty od Bernu, Curychu a Basileje, a je tak příjemným místem pro klidný život zaměstnanců z nedalekých měst. Pokud však toužíte po naprostém klidu, Aarwangen ani žádný jiný švýcarský venkov pro vás asi nebude to pravé. Tradiční farmy tady stále fungují a na zelených loukách kolem vesnice stojí nejen nové domy, ale i dojnice se zvonečky kolem krku.

Pro některé nové obyvatele Aarwangenu bylo už hlasité zvonění příliš. Nejméně dvě rodiny si oficiálně stěžovaly u obecní rady a žádaly, aby byly zvonky v noci odstraněny. Následoval prudký protest. Starousedlíky rozhořčila stížnost, kterou považovali za útok na svou tradiční kulturu. Farmář, který vlastnil dotyčné stádo, to považoval za „osobní urážku jeho a jeho krav“, řekl starosta vesnice Niklaus Lundsgaard-Hansen. Zanedlouho byla podle švýcarské tradice zorganizována petice, která shromažďovala podpisy pro hlasování o zachování zvonů.

Jeden ze signatářů petice, Andreas Baumann, je pevně přesvědčen, že zvony jsou podstatnou součástí švýcarské duše. „Jakmile je zaslechnu, vím, že jsem zpátky doma,“ říká. Každého, koho zvony ruší, si podle něj „venkovský život příliš idealizuje“ a měl by opravdu žít někde jinde.

Kdysi byly kravské zvonce ve švýcarském venkovském životě velmi užitečné. Stáda bylo díky zvonům možné sledovat. Starší zemědělci tvrdí, že každou jednotlivou krávu poznají podle zvuku jejího vlastního zvonku. Dnes však mají krávy elektronické čipy a většinu času tráví na ohrazených pastvinách. Spor v Aarwangenu tak není první, který se týká toho, zda jsou zvonky skutečně nutné.

Příští měsíc se obyvatelé Aarwangenu sejdou na veřejném shromáždění, aby hlasovali o budoucnosti kravských zvonků. Mezitím, možná šokován mírou emocí, jeden z těch, kteří proti hluku protestovali, svou stížnost stáhl. Druhý se odstěhoval.

Shakespearův portrét vynesl do horních vrstev zemské atmosféry meteorologický balon s kamerou a GPS lokátorem. Celý let byl natáčený pro účely krátkého filmu „Lovers and Madmen“, v němž by na záběru, na kterém se bude portrét vznášet do vesmíru, měl do podkresu britský herec Tom Baker recitovat úryvek z hry Sen noci svatojánské.

Film bude součástí série šesti krátkých snímků režiséra Jacka Jewerse, který u příležitosti 400. výročí vydání nejzásadnějšího Shakespearova souboru přetvořil šest jeho nejznámějších úryvků her, jež zasadil do kulis 21. století.

„Měl jsem v hlavě tento obraz. Portrét Shakespeara –⁠ univerzálního dramatika, o jehož díle jsem opravdu přesvědčen, že oslovuje každého –⁠ na pozadí vesmíru, se zakřivením Země v pozadí. Jak lépe oslavit univerzálnost naší lidské zkušenosti a to, jak ji už 400 let zachycují tato nádherná slova, než takto,“ uvedl Jewers.

První folio, které je také známé pod originálním názvem „Pana Williama Shakespeara komedie, historie, tragédie“, poprvé vyšlo sedm let po umělcově smrti jako ucelená sbírka jeho her, a to 8. listopadu roku 1623. Soubor zkompletovali Shakespearovi kolegové John Heminges a Henry Condell a obsahuje celkem 36 dramat – mezi nimi třeba právě Sen noci svatojánské, Zkrocení zlé ženy, Romeo a Julie, Macbeth, Hamlet nebo Othello. Je považován za jeden z nejzásadnějších souborů Shakespearovy tvorby, protože působí jako jediný spolehlivý zdroj pro zhruba 20 jeho her.

Zoologická zahrada zareagovala na enormní poptávku návštěvnictva, které hlodavce ve výbězích postrádalo. „Lidé se na ně ptali neustále, ať už na sociálních sítích, tak chovatelů v areálu,“ uvedl mluvčí pražské zoo Filip Mašek.

A právě sociální sítě jsou pravděpodobně důvod, proč jsou v současnosti tito hlodavci mezi lidmi tolik oblíbení. Jejich popularitu podpořil především Tik Tok, na kterém se pod hashtagem #capybaratok nachází tisíce příspěvků oslavujících tato zvířata. Videa jsou navíc často doplněná i populární písní, v níž se opakuje text: „Ca-py-bara capybara capybara capybara capybara capybara capybara.“

Kapybary se v pražské zoo nacházely do roku 2013, v němž byl jejich chov přerušen povodněmi. „Povodně tehdy vyplavily dolní část areálu, kde kapybary obývaly výběh u tapírů. K jejich chovu se následně nevrátilo,“ dodal Mašek.

Nyní se ale do pražské Troji tvorové vrací. Nový kapybaří pár tvoří roční samice z Německa a rok a půl starý samec z Dánska. Oba by měli být k vidění znovu v dolní části zoologické zahrady, a to ve výběhu spolu s mravenečníky.