Luxusní komiksové album ukazuje, že Francouzi rozumí barbaru Conanovi lépe než Američané

Barbar Conan žije nejen ve filmech s Arnoldem Schwarzeneggerem a desítkách románů od různých autorů, ale také v komiksu – loni o něm dokonce udělal český seriál Petr Kopl pro časopis ABC. Od 70. let je jednou ze stálic nakladatelství Marvel a pár jeho dobrodružství z této stáje už česky také vyšlo. Drsnější ztvárnění jeho dobrodružství ale najdeme v sérii nakladatelství Dark Horse, kterou v češtině momentálně vydává Comics Centrum.

Francouzské nakladatelství Glénat se ale rozhodlo dát Conanovi možnost nově povstat na komiksových stránkách hned dvanáctkrát. Luxusní projekt Conan z Cimmerie je složený z plánovaných dvanácti alb, kde pokaždé jiný autor adaptuje některou z Howardových povídek. Francouzsky se zatím objevilo devět alb, z nichž česky vyšlo šest ve dvou sebraných svazcích.

Druhý svazek Conanových pofrancouzštělých dobrodružství uvozuje úvod slavného fantasy spisovatele Michaela Moorcocka, ve kterém píše, že Howard by dost možná neměl velkou radost ze slavných conanovských filmů s Arnoldem Schwarzeneggerem ani z amerických komiksových dobrodružství svého hrdiny. Z těch francouzských ale možná ano.

Conan z Cimmerie 2|foto:Argo

Na to se dá říct jen to, že jak z kterých. Na Conanovi se totiž vyřádila skutečná špička francouzských mainstreamových tvůrců a každý z nich mu vtiskl svůj osobitý styl. Někde je barbarova muskulatura vyvedená s karikaturní expresivitou, jinde nezapře vliv japonské mangy a v dalším příběhu se naopak drží klasického evropského komiksového realismu. Některé zdůrazňují Conanovu impozantní kulturistickou figuru, jiné mu dávají různé nezyklé atributy a další jdou celkem proti kánonu – i vzhledem k tomu, že Conan je v různých povídkách různě starý a v rozdílném postavení.

Většina komiksů zaujme především propracovanou kresbou, která obzvlášť vynikne na obřím formátu, na němž sborníky v češtině vychází. U některých povídek kresba totálně válcuje scénář, který v podstatě jen rekapituluje děj Howardových textů. V těch lepších povídkách ale najdeme osvěžující nápady a posuny oproti originálu.

Z celé česky vydané šestice jednoznačně vyčnívá čtvrté album, které podle krátké povídky Dcera pána mrazu napsal a nakreslil Robin Recht. Recht je brilantní realistický výtvarník, ale jeho adaptace vyniká hlavně nápaditým scénářem. Je to intenzivní vitalistické vyprávění o bohyni smrti a vůli k životu, ve kterém si Recht dokonce bere na pomoc citát ze Schopenhauera – a prochází mu to. Právě Rechta nám také nejvíce doporučuje Michael Moorcock ve svém úvodu – Recht ostatně do komiksového média předtím působivě zpracoval i Moorcockovu vlastí fantasy sérii o Elrikovi.

Čtěte také

Komiksová fantasy v českých knihkupectvích: Conan, Thorgal a Prsten Nibelungův

Dalším výrazným příspěvkem je určitě Za černou řekou od Mathieu Gabelly a Anthonyho Jeana. V téhle brčálově zelené temné historii z džungle naplno ožívá ponurý fatalismus původní povídky, ve které Howard působivě pojmenovává své zásadní téma divošství a neodvratného pádu civilizací.

To souvisí i s faktem, který nám ve zmiňovaném úvodu připomíná i Moorcock. Howard psal v době hospodářské krize v chudé části Texasu a hmotná nouze také hrála roli v nemoci jeho matky, která nakonec vedla ke spisovatelově sebevraždě. Francouzi podle Moorcocka znovu objevují ty aspekty Howardových textů, které zůstaly tak trochu zatlačené do pozadí eskapistickými dobrodružstvími o divošském superhrdinovi bojujícím s příšerami, na jaké pod nálepkou conanovských příběhů často narážíme.