Lykke Li porazila hloupou sebelítost a léčí z cynismu

28. květen 2014

Lykke Li se snaží svoje fanoušky přesvědčit, že je současný pop negativistický a pokrytecký a ideologicky odmítá zpěvačky jako Miley Cyrus nebo Lady Gaga, pro které je hudba jenom jednou složkou širšího plánu. Doslova říká, že se jí ze současného popu chce zvracet, a často nostalgicky vzpomíná na doby, kdy hitparády reflektovaly kvalitu.

Tenhle naivní postoj jí velmi snadno přihraje spoustu příznivců, kteří odmítají pochopit, že pop je globální hra a tu je nutné dešifrovat. Kritičtější posluchače ale navnadí ještě víc – jak dobrou desku je nutné udělat, aby člověk znovu uvěřil, že popová hudba může být autentická, pravdivá a zároveň otevřená? Odpověď je jasná – alespoň tak dobrou, jako je její třetí album I Never Learn.

Lykke Li si naštěstí plačtivost schovává jenom do rozhovorů a ve své tvorbě ji přetavuje do energie, která dokáže z rozchodového alba udělat niternou a přitom nepatetickou výpověď. Že se Lykke Li podařilo natočit devítku skladeb o mezilidských vztazích a svárech v duši každého člověka a vyhnout se přitom hloupé doslovnosti a sebelítosti, je unikátní. Způsob, jakým to dokázala, skoro hraničí s magií – už proto, že se nedá úplně vysvětlit.

I Never Learn je totiž formálně velmi jednoduchá deska, která nepřekvapuje producentskými hrátkami, ale pouze a jenom silou písní. Lykke Li se pohybuje v těch místech, kde se rozpouští kontext a zůstávají jenom slova a melodie. Love Me Like I’m Not Made of Stone jde v tomhle ohledu nejdál – v celé skladbě neslyšíme nic jiného než neumělou hru na akustickou kytaru a zpěvaččin hlas, i tak jsou ale necelé čtyři minuty intenzivní. Never Gonna Love Again je zase důkazem, že se Lykke Li dokázala vypořádat sama se sebou a minimálně se vyrovnat své zatím nejsilnější písni I Follow Rivers. Nepotřebuje na to bombastické aranže, celou skladbu sochá jenom svým vlastním hlasem.

03128109.jpeg

Lykke Li na I Never Learn jasně ukazuje, že největším nebezpečím současného popu je rutina a základním předpokladem k natočení opravdu silné desky je důkladný ponor do hudby. Je uzavřená ve svém vesmíru a zprávu o jeho podobě předává dál. Neprozrazuje nám všechno - tajemství je totiž zásadní složkou jejího léku, který sice nebarví svět narůžovo, ale spolehlivě zbavuje cynismu.

Hodnocení: 85 %
Lykke Li – I Never Learn (LL, 2014)

autor: Jiří Špičák
Spustit audio