Made in Japan je jako sushi. Čtěte ji po malých kouscích
Už několik let trpím nevyléčitelnou láskou k Japonsku, přestože jsem ho nikdy nenavštívil. Svou představu o úžasném životě v zemi vycházejícího slunce pravidelně živím filmy jako Cesta do fantazie nebo Zápasník sépie, knížkami Rjú nebo Haruki Murakamiho, hudbou Shuga Tokumaru, Sufjana Stevense z Nipponu. Když vyšla knížka esejů o současné japonské popkultuře Made in Japan, musel jsem ji logicky hned mít. Mohla za to i úžasně rozpustilá obálka knihy a vůbec grafická úprava, o kterou se postaral Martin Svoboda a studio FunkFu.net. Ta ale s obsahem knihy moc nekoresponduje, texty uvnitř publikace jsou o dost serióznější – a to i přesto, že pojednávají o tématech, které si každý spojí se zábavou.
Eseje se věnují fenoménu japonských introvertních fanoušků otaku, komiksu, anime, videohrám i filmu. Ještě předtím, než se dozvíte o nejkultovnějších japonských anime hrdinech, čeká vás úvodní esej Jana Sýkory, která pojednává o kultuře Nipponu obecněji. Sýkorův text patří mezi ty nejzajímavější, zvlášť pokud nemilujete Japonsko jen kvůli herní sérii Final Fantasy, ale spíš proto, že světu miniaturních forem jídla nebo poezie, sushi nebo haiku, celkově nerozumíte. Sýkora vám odhalí, jak je pro japonskou tradici typická změna, jak se tu čas i prostor vnímá zcela jinak než na západě a jak běžné je tu půjčování z jiných kultur.
Následující esej Karla Veselého o fenoménu otaku působí po Sýkorově textu velmi osvěžujícím dojmem, i proto, že ji autor začíná vlastní historkou o tom, jak se pokoušel opít dva japonské teenagery pod zákonem. Když se posléze pustí do popisování historie uhrovatých introvertů, kteří tráví dny v práci s co nejmenší zodpovědností, aby večer mohli prožít ve společnosti svých virtuálních lásek z videoher či anime, věříte mu nadšení pro věc a oceňujete schopnost vysvětlit jinou kulturu s neuvěřitelnou lehkostí.
Další texty v Made in Japan právě ono nadšení a odlehčenost trochu postrádají a to je škoda. Místo zábavného čtení mají autoři touhu představit co možná nejvíce jmen na co nejmenším prostoru. Někdy je informací tak moc, že prostý čtenář nemá daleko k harakiri. Je přitom evidentní, že se autoři snažili sami sebe limitovat. Například Antonín Tesař obrovské téma anime chytře obešel a věnuje se pouze jednomu studiu (4C), které se podílelo například na krátkých filmech z Animatrixu. Redukovat se ale mohlo ještě víc. V záplavě jmen děl a autorů si totiž jen těžko nějaké zapamatujete, abyste se pak mohli těšit, až si ho pro sebe objevíte a zamilujete. Na neznámá popkulturní díla mě nalákali jen Antonín Tesař a Anna Křivánková. První z nich pro mě objevil fantasmagorické anime Tekkon Kinkreet, druhá mě inspirovala, abych si zkusil sehnat komiksy o sararímanech, které vyprávějí příběhy ambiciozních japonských businessmanů.
Made in Japan je velmi zajímavá knížka, a aby taky nebyla, když pojednává o jedné z nejroztodivnějších kultur na světě. Je ale spíše určená pro japanofily 2.0 nebo hodně pilné, trpělivé studenty, kterým nevadí knížku číst po malých kouscích. Ostatně, jestli se rádi krmíte sushi, pokorné přežvykování by pro vás neměl být problém.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
