Madrid instaluje ptačí budky, méně seká trávu a sází rostliny – zdvojnásobil tím počet ptáků

18. červenec 2018

V hlavním městě Španělska se dlouhodobě potýkali s úbytkem biodiverzity, trend se nyní daří obracet. Město Madrid se na rozdíl od jiných metropolí nemůže pochlubit pořádnou řekou, protéká jím jen menší říčka Manzanares, jejíž tok urbanisté od padesátých let minulého století několikrát měnili. Úpravy říčního toku negativně ovlivnily život v ní i kolem, zejména podmínky ptáků a hmyzu.

K úbytku fauny přispěly také betonové a skleněné stavby, v pórovitých cihlách totiž mohou žít některé druhy. Město se před dvěma roky, po vítězství levicového občanského hnutí Ahora Madrid, rozhodlo s úbytkem biodiverzity bojovat a daří se mu to. Ve městě byly otevřeny protipovodňové hráze a kolem nich vysazeny rostliny, v řece se vytvořily přirozené ostrůvky, které samovolně zarůstají rostlinami. Voda více proudí, je čistší a díky tomu se v okolí zdvojnásobil počet druhů ptáků. Na stavbách vzniklo také více travnatých střech. Město méně seká trávu v parcích a nepoužívá pesticidy. To zase pomáhá hmyzu, který jinak v západním světě ubývá kvůli chemickým postřikům. Radnice na území města podporuje drobné farmaření a chystá se na podzim příštího roku omezit dopravu. V neposlední řadě byly v metropoli instalovány ptačí a hmyzí budky. Město dokonce vydá plán rozvoje biodiverzity, médiím ho představí ve čtvrtek 19. července. Více se dočtete na webu CityLab, který se životem měst zabývá.

autor: Petr Bouška
Spustit audio
  • Ubývající korálové útesy můžou zachránit umělé podmořské zahrádky

    19. říjen 2021
    Korálové útesy, Francouzská Polynésie

    Korálové útesy v důsledku globálního oteplování a nadměrného rybolovu v posledních letech ubývají. Podle amerických vědců je zde však možnost, jak lidskou činností naopak ohrožené útesy zachránit. Cestou je dle nich umělé vysazování různých druhů korálů. „Podmořské zahrádky“ podle prvních výsledků nejen pomáhají udržovat stávající rozsah útesů, ale dokonce je i podporují v dalším růstu.

    Dvojice vědců v rámci své studie zasadila různé druhy korálů z ostrova Moorea ve Francouzské Polynésii. Cílem výzkumu bylo zjistit, jak na sebe budou korály působit a zda nebudou vzájemně soutěžit. Ve smíšeném prostředí se jim ale naopak vedlo dobře. „Korály by si měly konkurovat, ve skutečnosti se jim ale spolu dařilo lépe, než když byly samy,“ uvádí jeden z autorů studie Mark Hay.

    Zvýšená biodiverzita však podle výsledků korálům prospívá jen do určité míry. „Korály vysazené v zahrádkách se středním počtem druhů, ve většině případů 3 až 6, fungovaly lépe než ty s nízkým či naopak vyšším počtem jiných zástupců korálů, upřesňuje Cody Clements, Hayův spolupracovník.

    Vědci požadují další výzkum, aby lépe porozuměli, jak by se dalo chování korálů dále využít. „Nadále zkoumáme mechanismy způsobující tento jev, ale naše výsledky neustále poukazují na pozitivní interakce útesů, které převyšují ty negativní,“ říká Hay.

    Nová studie vědců z Georgijského technického institutu tak poskytuje naději pro ohrožené korály. Ty tvoří základy ekosystému korálových útesů, které jsou domovem a zdrojem potravy pro mnohé živočichy. Korálů nejrapidněji ubývá v Karibiku, kde se jejich počet snížil až o 90 procent. O polovinu své rozlohy přišel za poslední čtvrtstoletí třeba i Velký bariérový útes v Austrálii.

  • Nový ročník hitparády Startér zahajují Méta Monde. Vítězný klip So Sad oslavuje pandemickou samotu

    18. říjen 2021
    Méta Monde při natáčení videoklipu k singlu So Sad

    Hitparáda Radia Wave pro neobjevené talenty se vrací. 18. října pustí moderátoři Jonáš Zbořil a Jakub Kaifosz do světa prvních sedm skladeb od budoucích nadějí domácí alternativní scény. O tom, kdo se stane dalším vítězem Startéru, opět rozhodnou posluchači, ale také nová porota, ve které zasedne i Albert Romanutti z Bert & Friends.

    „Nemůžu se dočkat, až zase otevřu e-mailovou schránku starter@rozhlas.cz a najdu tam první hudební klenoty, které ještě nikdo neslyšel,“ přiznává Jonáš, který hitparádu neobjevených talentů na Radiu Wave vede od roku 2013. „Dělám to víc než osm let, ale pořád je pro mě dobrodružné sledovat cestu dobrého songu z mailu až k vítězství v hitparádě a hlavní ceně – natočení nového singlu i s videoklipem.“

    Se začátkem nového ročníku hitparády je spojená také premiéra singlu So Sad od aktuálních vítězů Méta Monde. Nový klip vznikl ve spolupráci s Radiem Wave a je poctou synťákům, ale také ohledávání extrémních nálad, se kterými se člověk v pandemii musel vyrovnávat často a většinou sám.

    „Věříme, že nás So Sad nakopne ještě víc než samotné vítězství ve Startéru a časem nás dostane na prkna festivalů Grape, Primavera a Glastonbury,“ říká zpěvák dua Méta Monde Jakub Baierl. „Startér nás donutil vyjít s hudbou ven, spojil nás s dalšími lidmi plnými entuziasmu. Pomohl nám posunout českou scénu do dalších rozměrů,“ dodává.

    Koho objeví Startér v novém ročníku? Kdo se nejvíc zalíbí nové porotě ve složení Aneta Martínková (Margo), Tomáš Tkáč (Pris, něco něco) a Albert Romanutti (Bert & Friends)? A koho si zamilují hlasující posluchači? Třeba právě váš song. Pošlete ho na adresu starter@rozhlas.cz, e-mailová schránka pro vaše hity zůstává otevřená až do 14. března 2022.

  • Stovky nahých lidí pózují na břehu Mrtvého moře. Fotograf tím chce upozornit na ekologickou katastrofu

    18. říjen 2021
    Vysychající Mrtvé moře se stalo již potřetí předmětem fotografického projektu amerického umělce Spencera Tunicka

    Vysychající Mrtvé moře se stalo již potřetí předmětem fotografického projektu amerického umělce Spencera Tunicka. Pro jeho nejnovější počin mu pózovalo přes 200 lidí na nejníže položeném místě na světě. Dobrovolníci na břehu stáli natřeni bílou barvou, která má připomínat geologický útvar charakteristický pro danou oblast, a to solné sloupy. Chce tím upozornit na tamější ekologickou katastrofu.

    „Velmi mne zajímá ta dualita mezi zranitelností a silou těla. Nahota je nebývale mocná. Stejně tak v nás ale vyvolává pocity zranitelnosti. Nahota může také pozvednout informaci,“ řekl umělec pro britskou BBC s tím, že za ústřední motivy ve své práci pokládá právě hladinu vody, ale také otázky spjaté se životem a smrtí. Stejně tak podle fotografa dílo poukazuje na jednu zásadní věc – a to, že jsme také ovlivněni životním prostředím – například právě kvůli zdroji čisté pitné vody.

    Ačkoliv projekt podpořila i místní správa, někteří členové židovské komunity z projektu nejsou nadšení. Tunickova práce už v minulosti vyvolala pozdvižení. Člen izraelského parlamentu se dokonce snažil umělcovu tvorbu zakázat – jakkoliv neúspěšně. „Je mi ctí, že existuje zákon, který je po mně pojmenovaný. Ale podle mě by měl spíš existovat zákon, který by ukládal povinnost mi alespoň jednou za život zapózovat nahý,“ vtipkuje fotograf.

    „Mrtvé moře je v podstatě osmým divem světa,“ řekl Tunick pro Times Of Israel. Vůbec poprvé se Tunick problematikou Mrtvého moře zabýval v roce 2011. Tehdy ho uchvátila pláž Mineral Beach, kterou museli Izraelci vlivem propadů půdy zavřít. Fotograf tyto díry přirovnává k velikosti basketbalového hřiště. Ostatně v posledních třech dekádách se hladina moře snížila skoro o 30 a půl metru. Na vině je zdroj vody, a to řeka Jordán, kterou místní zemědělci hojně využívají a v minulosti změnili její tok. Podle některých odborníků by tak moře mohlo zmizet do roku 2050.

  • Vídeňské galerie zakládají na protest proti cenzuře OnlyFans

    18. říjen 2021
    Egon Schiele: Sedící mužský akt (autoportrét), 1910

    Sociální sítě a jejich algoritmy jsou nekompromisní, tedy alespoň co se týče zobrazování nahoty. Své o tom vědí také rakouské galerie. Kvůli přísným pravidlům technologických firem přišlo například muzeum Albertina o TikTok. Leopold Museum se zase dostalo do potyčky s Facebookem kvůli malbě Liebespaar zobrazující dva milence. Vídeň proto začne publikovat fotografie těchto děl na platformě OnlyFans, která nahotu toleruje.

    Podle mluvčí Vídeňské agentury na podporu cestovního ruchu Heleny Hartlauer bylo skoro nemožné propagovat na sociálních sítích některé explicitnější výstavy a expozice, aniž by galerie musely bojovat se zákazy těchto platforem.

    „Samozřejmě že můžeme pracovat i bez děl zobrazujících nahotu, ale některá z nich jsou pro Vídeň důležitá – vezměte si autoportrét od Egona Schieleho z roku 1910. Když jej nemůžeme používat na sociálních sítích, je to nespravedlivé a frustrující,“ vysvětluje Hartlauer pro britský Guardian.

    Ačkoliv se rakouská metropole snaží v postpandemickém světě nalákat turisty, není to jediným důvodem pro založení účtu na OnlyFans. Galerie také chtějí otevřít debatu o cenzuře a hranicích, v nichž dnešní umělci tvoří. Už jenom kvůli tomu, že ti nejmladší z nich jsou odkázáni, na rozdíl od velkých a respektovaných institucí, právě na internetové platformy, které podle Hartlauer obrazy netransparentně cenzurují.

    Proti technologickým firmám bojovali mladí kreativci už v létě, a to hashtagem #FixTheAlgoritm. Nelíbil se jim totiž algoritmus, který nespravedlivě upřednostňoval zobrazování některých uživatelů nad jinými.

    Přestože si Vídeň založila OnlyFans primárně pro účely aktuální kampaně, mluvčí turistické agentury nevylučuje, že by jej mohli používat i v budoucnu. „Tento marketingový nástroj není kýženým řešením pro tento problematický vztah mezi uměním a sociálními médii. Chceme se ale postavit za naše hodnoty. Vídeň byla vždy známá pro svoji svobodomyslnost,“ dodává.

    Na účtu na OnlyFans tamější galerie a muzea dosud zveřejnila fotografie děl od Egona Schieleho, Tiziana či Amedea Modiglianiho.

  • Britští policisté bojují s rekreačními drogami. Záchody v hospodách natírají speciálním sprejem

    18. říjen 2021
    drogy, šňupání

    Uvolnění koronavirových opatření a otevření restaurací nebo barů s sebou přineslo také „návrat“ rekreačních drog, například kokainu. Britští policisté z anglického Darlingtonu proto teď nasprejovali povrchy ve vybraných 24 hospodách přípravkem, který látce přidává hořkou chuť. Někteří ale opatření považují za nesystémové a krátkozraké.

    Sprej Blokit, který v ostrovním státě používá na šest set kin, univerzit nebo knihoven, by měl podle výrobce omezit užívání rekreačních drog až o 90 procent. Funguje na principu nátěru – pokud z něj někdo drogu požije, přidá látce hořkou pachuť.

    „Bylo by naivní si myslet, že lidé v Darlingtonu neužívají drogy. Ten rozdíl spočívá v tom, že my se s tím snažíme něco dělat,“ řekl britskému serveru The Telegraph místní seržant Matt Plumb.

    Jako neefektivní se opatření pozdává některým odborníkům. Ti například poukazují na to, že praxe vypadá jinak – lidé totiž drogy užívají z povrchu svých mobilů nebo klíčů. „Z klíčů se kvůli tomu stal slangový výraz pro jednotku míry,“ uvádí pro server Vice Guy Jones, vědecký pracovník z organizace zabývající se testováním na drogy.

    Jiní zase kritizují opatření jako dočasné a ignorující komplexitu celého problému s užíváním návykových látek. „Ve skutečnosti takové postupy mohou odvrátit pozornost od strategií, které zachraňují životy,“ vysvětluje pro Vice Adam Waugh z charity Psycare UK.

    Používání spreje ale může podle výrobce pomoci provozovatelům restaurací. Ti mají možnost svým majitelům argumentovat tím, že pro potlačení drog dělají maximum. Pokud totiž policie zjistí v některém ze stravovacích zařízení přítomnost právě například kokainu, kontaktují vlastníky objektu, kteří potom požadují vysvětlení.

    Antikokainový sprej je jedním z mnoha způsobů, jak zabránit užívání drog. Už dříve majitelé nebo bezpečnostní složky zkoušeli potírat povrchy vazelínou nebo speciálním lubrikantem. Jiní provozovatelé zase zřídili před toaletami ochranku.

  • Největší dřevěný mrakodrap v Evropě zabrání vypuštění až 9 tisíc tun uhlíkových plynů. Stojí ve švédském Skellefteå

    15. říjen 2021
    Výstava o Sara Kulturhus v Skellefteå

    Švédské městečko Skellefteå obklopuje na 480 tisíc hektarů rozsáhlého lesa. Není tedy divu, že se toho místní rozhodli využít a ze dřeva si vybudovali prakticky vše. Od věže letové kontroly na místním letišti přes činžáky a mosty až po nejvyšší dřevěný mrakodrap v Evropě.

    „Když jsem viděl ten soutěžní návrh, nemyslel jsem si, že by šel zrealizovat,“ říká starosta Morents Burman. „Dvacet poschodí ze dřeva?“ divil se tehdy. Díky týmu odborníků ale vznikl dřevěný mrakodrap, takzvaný plyscraper, který zabrání vypuštění až devíti tisíc tun uhlíkových plynů. Městu Skellefteå se navíc podařilo zkrotit ekologickou stopu tím, že použili materiál ze své bezprostřední blízkosti.

    A co víc, díky tomu, že dřevo vypadá samo o sobě dobře, architektům odpadly starosti s dekoracemi. Mrakodrap a jeho estetiku si chválí i ředitelka regionálního divadla, které má v budově s tamějším hotelem sídlo. „Místo září jemností. Prostě vás to dělá šťastným,“ říká Fransesca Quartey.

    Použité druhy stavebního dřeva jsou dokonce, vzhledem k jejich hmotnosti, odolnější než ocel nebo beton. Ačkoliv by se to mohlo zdát nelogické, materiál jen tak nevzplane, je tedy i bezpečnou alternativou. Autoři nicméně museli použít na některé části ocel, třeba kvůli tomu, aby budova vydržela poryvy větru.

    Budova je ekologicky příznivá také díky umělé inteligenci monitorující teplotu. Navíc dvojité sklo, z něhož sestává fasáda, pomáhá v zimě držet teplo, v létě zase chlad. A například když solární panely vyprodukují nadbytek energie, budovy ve městě si ji navzájem můžou vyměnit.

    Architekti se nyní snaží přijít na to, jak by se strategie dala replikovat, aniž by se snížila ekologická výhodnost. Budoucnost by tak mohla spočívat ve dřevě, inovaci ale brání například lobby dodavatelů tradičních materiálů nebo zastaralé regulace.

    Město jako takové jde v boji proti klimatické krizi příkladem – a to nejen svými dřevěnými stavbami. Na okraji obce se například staví největší evropská továrna na baterie s tím, že tam součástky budou také recyklovat. Opodál mimo jiné testují elektrická letadla. Obec potom čerpá svoji energii jenom z obnovitelných zdrojů.

  • Další snové album Jona Hopkinse je o něco blíž. Umělec vydává ukázku z nové desky

    15. říjen 2021
     Jon Hopkins v Paláci Akropolis

    Britský hudebník na poli elektrické hudby Jon Hopkins vydává nové abstraktní video, které doprovází ukázku z nadcházejícího alba Music for Psychedelic Therapy. Není to ale poprvé, co umělec navnadil své fanoušky na novou desku, která má vyjít v listopadu. Už v září Hopkins vydal track Sit Around the Fire.

    „Je to právě tahle vydaná pasáž, kvůli které je pro mě deska podstatná,“ popisuje Hopkins. Rozhodl se vydat souvislý výňatek z desky, nikoliv celé tracky. Ukázka pochází z druhé poloviny alba, z části, kde se podle umělce nacházejí „velké momenty“ – jde konkrétně o písně Love Flows Over Us in Prismatic Waves a Deep in the Glowing Heart. Album je prý tak důkladně protkané a propojené, že to podle hudebníka jinak udělat nešlo.

    Režie videa se zhostil Stephen McNally, o němž Hopkins říká, že má schopnost „jedinečně přetavit obrázky, které mám v hlavě, do podoby, kterou můžou všichni vidět“. Audiovizuální doprovod sestává z různých, většinou pestrobarevných, abstraktních scén, k nimž se divák neustále „přibližuje“. Video tak navozuje snovost, až psychedeličnost, ke které ostatně deska i v názvu odkazuje.

    Album vyjde 12. listopadu. Deska, která nepracuje s beaty ani se zvuky bubnů, v sobě skýtá prvky ambientu, klasiky a drone muziky. „Pro mě je to album místem i zvukem. Funguje pro střízlivou mysl, ale nabývá úplně jiných rozměrů a dimenzí v psychedelické ceremonii,“ dodává.

  • V dánské knihovně můžete číst lidi jako knihy a zbavit se tak předsudků

    14. říjen 2021
    skupina lidí, setkání
    Dánská Human Library je unikátní platformou sociálního učení, která vypráví inspirující příběhy skutečných lidí. Knihami jsou právě oni samotní. Například životní příběh Anderse Fransena je obdivuhodný. Sedmatřicetiletý muž je slepý, žije s vadou sluchu a trpí vzácným genetickým postižením, které snižuje schopnost pocení.

    „V mém běžném životě je těžké spojit se s jinými lidmi. Cítím, že mají strach z věcí odlišných od toho, na co jsou zvyklí,“ řekl webu Euronews. Fransen přibližně jednou za týden v knihovně veřejně vypráví svůj životní příběh.

    „Do Human Library chodím, protože chci ostatní seznámit s mým stavem a ukázat, že jsem také člověk,“ vysvětluje muž, který se pravidelně stává živoucí knihou. V jeho katalogu jsou tři „knižní tituly“. Jeden z nich má název Speciální hendikep.

    Dánská Human Library vznikla v roce 2000 a poprvé se prezentovala na tamním, v současnosti už kultovním hudebním festivalu Roskilde. Od té doby se projekt rozšířil do dalších osmdesáti zemí. Každoročně tak po celém světě „publikuje“ tisíce životních příběhů.

    „Hledali jsme lidi bez domova, nezaměstnané, s depresemi a jinými psychickými onemocněními, fyzickým postižením a podobně, kteří nás mohou vzdělávat,“ vysvětlil Ronni Abergel, spoluzakladatel a výkonný ředitel neziskové organizace.

    Pro charitativní společnost teď pracují tisíce dobrovolníků, pořádají pravidelné akce ve školách, firmách i na dalších místech. V těchto dnech také vzniká mobilní aplikace, která má propojit čtenáře s „lidskými knihami“ ze všech koutů světa.

  • Nový krátký film zkoumá sílu hudby a umění při péči o lidi s demencí

    14. říjen 2021
    muž - černoch

    Snímek nazvaný Amanze je dílem londýnské režisérky a producentky Lucy Hawes. Film upozorňuje na to, jakým způsobem můžou hudba a kultura zkvalitnit život lidí s demencí.

    Autorka se v něm věnuje mužovu jamajskému původu, mapuje jeho život a zkušenosti od dob dospívání až po současnost, včetně práce manažera umělců či majitele vydavatelství a pirátského rádia. Ohlíží se také za momentem, kdy mu byla diagnostikována demence. Na film se můžete podívat níž.  

    Statistiky uvádí, že je výskyt demence u černých afrických a karibských lidí pravděpodobnější a často se začíná projevovat v mladším věku než u bílých.

    To motivovalo vznik filmu, inspirace pochází také z projektu Ellie Robinson-Carter nazvaného The Photobook Project. Jedná se o iniciativu zaměřenou na osoby s demencí, které vypráví své životní příběhy prostřednictvím uměleckého vyjádření – například v podobě knihy, fotografií nebo dalších médií. Účastníci s demencí se třeba mají denně vyfotit fotoaparátem na jedno použití a zachytit tak vývoj životního příběhu.

    Projektu The Photobook Project se zúčastnil právě i Amenze a v krátkém filmu od Lucy Hawes mluví o tom, jak moc důležitý pro něj je. „Doufáme, že prostřednictvím tohoto filmu zvýšíme povědomí o tom, kdo je vystavený většímu riziku, zpochybníme stereotypy, oslovíme rozmanitější publikum – z hlediska věku a etnického původu – a zdůrazníme výhody, jaké může umění mít pro osoby s touto diagnózou,“ říká Hawes. Informuje o tom web Crack Magazine.