Magický hlas rebelky – laskavý bulvár o Martě Kubišové
Už název dokumentu Olgy Sommerové napovídá, že se film nevyhýbá klišé. Není ale ani nijak zvlášť objevný. Opakuje známá fakta, dojímá a baví historkami ze života slavných lidí.
Magický hlas rebelky patří do stejné kategorie jako televizní pořady Po stopách hvězd, Příběhy slavných, Neobyčejné životy nebo 13. komnata, na jejichž epizody o Martě se dá snadno podívat na internetu. Tím padá i důvod film točit jako připomenutí událostí, o kterých už dnešní mladí neví, archivní materiál je těm starším většinou známý. Od scénky, kdy Marta s Ivou Janžurovou děkují Alexandru Dubčekovi, který je „taky zná z televize“, po Martu v 90. letech, kdy znovu symbolicky dostává Zlatého slavíka za rok 1970 – tehdy si cenu přebírala v kanceláři Mladého světa, protože vystupovat v televizi už nesměla.
Kubišové medailonek, který se Sommerová rozhodla natočit jako výraz svého „bití na poplach“, jak ve víkendové příloze MF Dnes nazývá svou bojovnost danou vášnivým antikomunismem, odměnilo karlovarské publikum diváckou cenou. Koneckonců Martu mají rádi všichni. Život krásné zpěvačky s výrazným hlubokým hlasem, která přišla ve správnou chvíli na správné místo, aby se stala hvězdou, se rozhodně vymyká příběhům českých popstars. Kromě televizních pořadů se objevil v různých zpracováních včetně například kapitoly v bestselleru Mariusze Szczygela Gottland, který Kubišové výpověď konfrontuje s výroky Karla Gotta nebo oblíbeného terče zpěvaččiných ctitelů Heleny Vondráčkové. Sommerové film o české hrdince ve srovnání se Szcygelovou kapitolou popisující různé způsoby, jakými se celebrity rozhodly hru s minulým režimem hrát, nemá výrazné hrany či ostny. Spíš se v něm nostalgicky vzpomíná.
Známému příběhu režisérka přece jen něco přidává – laskavý bulvár v podobě výpovědí Kubišové a jejích přátel natočených v současnosti. Nechává zpěvačku mluvit o jejích intimních pocitech, vztazích a rozchodech, procházet chodby nemocnice, ve které kdysi potratila, vyprávět historku o zamilovaném Janu Němcovi, který chtěl její monogram vystřílet do parapetu. Z dokumentu je patrný starý český televizní zvyk slavné heroizovat, zdůrazňovat výpovědi o Martině výjimečnosti a současně ukazovat chvíle, ve kterých je slavná zpěvačka „docela obyčejným člověkem jako my“, třeba když ve filmu dceři ukazuje řeku, ve které prala její plíny. Sommerová si neodpouští ani tklivou hudbu, která podbarvuje těžké kapitoly Martina života.
Dodržuje také tradiční televizní strukturu dokumentu, ve kterém se archivní záběry střídají s aktuálními komentáři ve stále stejném tempu. I moment, kdy Kubišová zpívá Modlitbu pro Martu a odsoudí se tím do role nepohodlné, záhy střídá scéna ze současnosti. Emocemi nabitou chvíli, ve které Kubišová zazpívá písničku původně určenou pro Dietlův televizní seriál Píseň pro Rudolfa III., tak část publika ani nestihne prožít a už zase se vzpomíná.
Ačkoliv Sommerová v rozhovorech mluví hlavně o připomínání zvěrstev „bolševika“ a rozčarování ze současnosti, kdy znovu nastává „plíživé omezování svobod“, obsahově a formálně velmi tradiční dokument spíš zklidňuje a hladí, než aby burcoval. Její film ze všeho nejvíc připomíná nostalgické vyprávění historky, kterou už člověk slyší posté.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
