Malá japonská vesnice třídí odpad do 45 kategorií. Je v tom světovou špičkou

Obyvatelé odlehlé vesničky Kamikacu na japonském ostrově Šikoku už skoro dvacet let recyklují a uvádějí znovu do oběhu víc než 80 % svého odpadu a věcí. Jejich cílem je nezávislost na spalovnách odpadu i skládkách. Ku prospěchu planety i svých peněženek.

Odpad z domácností se tady, skoro 600 kilometrů od Tokia, třídí do 45 kategorií. Pak putuje do sběrného střediska, kde dobrovolníci zajistí, že každá položka skončí ve správném koši. Kdo ve třídění není pečlivý, je dobrovolníky zdvořile upozorněn, že neodšrouboval víčko, neodlepil etiketu z lahve nebo že zapomněl ze dřeva vytáhnout hřebík. Vyhozené věci, které jsou v dobrém stavu, končí v recyklačním obchodě Kuru Kuru. Odtud si je Kamikacané zadarmo nosí domů a dávají jim nový život, většinou jde o oblečení, nádobí nebo ozdoby.

Vesnice byla nucena změnit svůj přístup k odpadkům v roce 2000, kdy začal v Japonsku platit přísný zákon o emisích. Ostrov musel zavřít obě své malé spalovny, které nařízení nevyhovovaly, a stárnoucí komunita neměla peníze na stavbu nových. Jedinou možností bylo produkovat co nejmíň odpadu. O tři roky později se tak Kamikacu s 1 500 obyvateli stalo prvním místem v Japonsku, které přijalo prohlášení o nulovém odpadu. „Je zbytečné se vysilovat přesvědčováním lidí, kteří se do komunitních projektů zapojit nechtějí,“ řekla zpravodajskému serveru The Guardian Akira Sakano, vedoucí neziskovky Kamikacu. „Místo toho se zaměřujeme na 80 % lidí, kteří nápad podporují. Oni sami pak přesvědčí i ty největší skeptiky,“ dodává.

Japonsko je hned po USA druhým největším producentem plastového odpadu na obyvatele na světě. Spotřebitelům tady projde pod rukama ročně asi 30 miliard plastových tašek. „A všichni se shodneme, že lepší je plastové tašky přestat používat než vymýšlet, kdo a jak je zrecykluje,“ dodává Sakano.

Spustit audio
  • Jeden dlouhý zpáteční let smaže dva roky vašeho veganství, vychází ze 7000 studií o klimatické krizi

    26. květen 2020
    vegan - veganka

    Celosvětový pokles emisí skleníkových plynů během pandemických opatření podle očekávání vědců brzy skončí a produkce se vrátí na svou předchozí úroveň. Odborníci proto apelují na jednotlivce i jejich vlády, aby přijali opatření, která tomu zabrání. Mezinárodní tým porovnal data ze sedmi tisíc studií klimatické krize z celého světa a vypracoval seznam nejúčinnějších změn, které můžou jednotlivci udělat ke snížení své uhlíkové stopy.

    Jejich práci publikoval odborný časopis Environmental Research Letters. Podle výzkumného týmu jdou za domácnostmi celé dvě třetiny celosvětové produkce emisí skleníkových plynů. Jak v deníku The Independent upozornila Diana Ivanova z univerzity v britském Leedsu, pro ono nejúčinnější desatero není potřeba vyvíjet žádné nové technologie, jde jen o omezení spotřeby.

    V desateru se na prvním místě nachází omezení provozu osobního auta. Pokud se bez něj prý dokážeme úplně obejít, roční úspora by mohla být víc než dvě tuny CO2 na každého člověka. Druhou nejúčinnější úsporou je podle výsledků srovnávací studie omezení dálkových letů. Pokud vynecháme aspoň jeden ročně, ušetříme 1,68 tuny CO2, což je podle vědců ekvivalent úspory dvou let plně veganského života. Pokud by prý lidé respektovali doporučená opatření v desateru, vedlo by to podle výpočtů v průměru k úspoře až devíti tun oxidu uhličitého na osobu ročně. Vědci k tomu přikládají data, že průměrná uhlíková stopa na některých kontinentech je na osobu víc než čtyřnásobně větší, než je nutné pro splnění cílů v oblasti klimatu do roku 2030.

    Pusťte si taky O polovinu více cyklistů než před pandemií. Co se změnilo v pražské dopravě a jak to udržet?

  • Čeští architekti posadili na střechu domu skleník. „Výjimečný klient chce výjimečná řešení,“ říkají

    26. květen 2020
    České architektonické studio RicharDavidArchitekti umístilo na střechu nově postaveného rodinného domu skleník

    České architektonické studio RicharDavidArchitekti umístilo na střechu nově postaveného rodinného domu skleník. Jejich práce si všiml londýnský architektonický magazín Dezeen.

    Dům, který stojí v sadu u Hořic, je jednopodlažní a vymyšlený tak, aby jeho zbytkové teplo zahřívalo skleník plný kaktusů, který se nachází na jeho střeše. „Dům i skleník jsme navrhli v co nejjednodušší podobě,“ řekl magazínu Dezeen spoluzakladatel studia David Kazický. „Nikdy jsme ale tyhle dvě položky nepropojili do jedné, vždycky to byly samostatné objekty,“ dodává. Upozorňuje taky na to, že stavba je neobvyklá ještě jednou věcí – do jednotlivých místností se totiž vstupuje přímo z venkovní terasy. „To rozhodně není v této části světa typické. Naopak v některých asijských zemích je to docela běžné,“ říká Kazický.

    Uprostřed domu, jehož interiéry navrhly Jana a Hana Medkovy, je velký otevřený obývací a jídelní prostor, který je přístupný z terasy po obou stranách domu. Na jedné straně centrálního prostoru je ložnicové apartmá, na druhé straně pracovna a koupelna. „Odráží se tu, že šlo o jedinečného klienta. Ten chtěl zcela jedinečné řešení,“ uzavírá Kazický. Dezeen ještě připomíná, že další domy, které mají na střeše posazený skleník, najdeme třeba v německém Oberhausenu nebo v japonské restauraci v Denveru v Coloradu.

  • Bolivijský školní orchestr je už dva měsíce uvízlý na 600 let starém strašidelném zámku v Německu

    26. květen 2020
    Zámek Rheinsberg

    Bolivijský orchestr složený převážně ze sedmnáctiletých muzikantů přijel do Německa na koncertní turné v březnu. V zemi ale právě vrcholila pandemie koronaviru, a jak píše britská zpravodajská stanice BBC, celý orchestr, aniž by odehrál jediný koncert, uvízl v karanténních opatřeních v šest set let starém zámku Rheinsberg severozápadně od Berlína. 

    Středověká budova byla od roku 1500 domovem německých šlechtických rodin včetně pozdějšího krále Fridricha II. Velikého. Nedobrovolný pobyt na charismatickém místě je pro mladé Bolivijce zřejmě velkým zážitkem. Popkulturnímu serveru Variety se svěřili, že ducha někdejšího pruského krále tam pořád cítí i ti, kteří na takové věci nevěří. Atmosféru umocňuje taky dvanáctičlenná vlčí smečka, která žije v zámeckých okolních lesích. I s nimi se už mladí hudebníci setkali.

    Orchestru finančně vypomáhá MaerzMusik, festival, na němž měli Bolivijci vystoupit. Podle ředitele festivalu jsou náklady na ubytování na zámku skoro 38 a půl tisíce dolarů měsíčně. Mladí muzikanti tu zatím strávili 75 dní. Bolivijské velvyslanectví podle BBC doufá, že domů budou moci odletět začátkem června.

  • Žádné válčení a hrdinství, herní boom zažívá řízení autobusu a farmaření

    25. květen 2020
    Ze hry Bus Simulator 18

    Vaším úkolem je skrz nemilosrdnou drsnou krajinu dopravit náklad zboží. Před jízdou si musíte pečlivě vybrat, jak a čím ho přepravíte, pak namontujete správné pneumatiky a co nejpřesněji vypočítáte svoji spotřebu paliva.

    Na zamrzlých silnicích na severní Aljašce totiž není prostor pro nějaké náhodné akce. Vítejte v precizně vystavěné offroad simulační hře, která má za úkol jediné – vypadat jako ve skutečnosti. Jak píše britský server The Guardian, během posledních pěti let se s hrami, které simulují normální opravdovou práci, kdy řídíte a něco někam vezete, roztrhl pytel. Euro Truck Simulator, Bus Simulator nebo Train Sim World přitáhly davy fanoušků i uznání kritiky.

    Každá hra představuje nějakou profesi s obrovským důrazem na detail a momentálně zastiňuje fantasy, kde se můžete stát kosmickým pirátem, válečnickou princeznou nebo fotbalovou superstar – hru Farming Simulator, ve které je hlavní výzvou úspěšně sklidit pšenici, si koupilo 25 milionů lidí. „Naše hráče zajímají detaily,“ řekl deníku The Guardian Julian Mautner, jehož tým stojí za hrou Bus Simulator. „Pravidelně mluvíme s řidiči autobusů o tom, co v provozu řeší a jaké manévry musí s vozy dělat,“ vysvětluje. Dodává, že k tomu audio tým připravuje víc než tisíc nahrávek zvuků různých autobusů a firma teď usiluje o získání skutečných 3D dat palubních desek, protože „tu jsou nějaké nepřesnosti, kterých si hráčská komunita hned všimla“.

    Simulační hry mají podle svých zastánců i nostalgickou hodnotu. Train Sim World třeba umožňuje hráčům řídit historické vlaky po starých trasách, což prý využívají řidiči v důchodu, kteří se vrací do „svých“ lokomotiv na „svých“ cestách.

  • „Povstala z mrtvých“. Po 28 letech vědci ve Finsku vyfotili samici vzácného sladkovodního tuleně

    25. květen 2020
    Po 28 letech vědci ve Finsku vyfotili samici vzácného sladkovodního tuleně – Venlu

    Tuleň kroužkovaný saimaaský (Pusa hispida saimensis) žije pouze na jediném místě na světě, a to v největším finském jezeře Saimaa, především v okolí města Savonlinna. Když roku 1992 ochránci přírody přemisťovali pětiletou samici Venlu z lokality v okolí Haukivesi do jižní oblasti jezera za účelem posílení zdejší uvadající populace, netušili, že ji na dlouhá léta vidí naposledy.

    Vzhledem k tomu, že tuleni tohoto poddruhu se dožívají průměrně něco kolem 30 let, není se čemu divit, že vědci měli Venlu dnes už dávno za mrtvou. O to větší muselo být překvapení, když se koncem dubna tohoto roku na fotografiích výzkumníků objevila samice s nezaměnitelným vzorováním na kožešině. Skvrny na srsti jsou totiž v případě každého exempláře tuleně kroužkovaného saimaaského tak unikátní, že mohou sloužit jako specifikační znak. S tím právě operuje projekt fotografické identifikace vědců z Východofinské univerzity, kteří utváří fotografickou databázi obrázků jednotlivých zástupců tohoto poddruhu.

    „Všichni jsme byli překvapení, když jsme zjistili, že Venla žije. Zároveň to ale dokazuje, jak užitečná je metoda fotografické identifikace při monitorování dlouhověkých a vzácných tuleňů kroužkovaných saimaaských,“ uvedl v prohlášení pro WWF Finland Mervi Kunnasranta, výzkumník z Východofinské univerzity. S pomocí techniky takto vědci mohou odhadovat velikost populace tuleňů, stejně jako zaznamenávat životní cyklus zvířat nebo jejich vzájemné vztahy.

    A co Venla těch 28 let, kdy takzvaně zmizela z radaru, dělala? Kromě všech dalších běžných tuleních věcí především to, proč byla na svou „misi“ na jih vyslána. Plodila další a další generace tuleňů a přispívala k zachování jednoho unikátního zvířecího druhu. Ve 33 letech se přitom má prý pořád čile k světu. A to se honosí titulem „nejstaršího zaznamenaného tuleně kroužkovaného saimaaského“! Zprávu přinesl web finské veřejnoprávní televize Yle.

  • Knihy do každé vsi. Moldávie otevřela v pozdním komunismu 1500 knihkupectví, dnes zbylo jen sedmdesát

    25. květen 2020
    Knihy

    Během dvou dekád, v letech 1970–1990, se v moldavských vesnicích otevřelo 1500 knihkupectví, skoro v každé vsi bylo jedno. Všechna se jmenovala stejně – Luminița (Světýlko). Jejich budovy jsou teď většinou opuštěné, z některých se staly bary, obchody, sklady nebo ovčíny.

    Jak píše zpravodajský server, který se zaměřuje na východní Evropu a Asii, The Calvert Journal, generace, které vedle modře označených prodejen knih vyrostly, vzpomínají na jejich specifika včetně loterie Luminița, jejíž vítězové si v obchodě mohli vybrat jakoukoli knihu, třeba náročné překlady světové literatury. Jako každá iniciativa v tehdejším Sovětském svazu pocházel podnik Luminița shora, generální tajemník komunistické strany Moldavské sovětské republiky Ivan Bodiul tímto způsobem realizoval svůj plán na podporu čtení a gramotnosti.

    Kromě přísných jazykových požadavků byly knihy vybírány také na základě politických kritérií. Nejčastěji to byly překlady nebo romány moldavských autorů, většina rumunských románů v jakémkoli jazyce byla naopak považována za nevhodně buržoazní. Knihkupci měli stejně jako ostatní sovětští pracovníci prodejní plány a kvóty, které museli každý měsíc plnit. Každá vesnice měla měsíčně nakoupit knihy za 600 až 800 rublů, což představovalo 300 až 500 knih. „Kvótu se nám vždycky povedlo splnit,“ řekl webu bývalý knihkupec Marian.

    Po revoluci v roce 1991 se dramaticky snížil tištěný náklad knih a jejich ceny stouply. Místo 1500 knihkupectví jich dnes má Moldávie sedmdesát. Jedno z mála původních prodává dodnes knihy v Leově na jihu země. Obchod přejmenovaný na Malého prince by ale jen prodejem knih nepřežil, na poličkách tak vedle knih a učebnic najdete i suvenýry, hračky nebo čisticí prostředky.

  • V Americe vznikne díky dohodě 45 firem a vlastníků půdy koridor pro ohrožené motýly

    25. květen 2020
    Monarcha stěhovavý

    Skoro pět desítek amerických firem a soukromých vlastníků půdy podepsalo dohodu, kterou vytvoří chráněný koridor pro migrující motýly monarchy stěhovavé. Tento denní motýl je známý svou každoroční poutí do středního Mexika, kde v obrovských hejnech přežívá zimu. Cesta je ale skoro čtyři tisíce kilometrů dlouhá a za poslední dekádu klesl počet jedinců o 80 %.

    Jak píše web Inhabitat, americká vládní agentura United States Fish and Wildlife Service a Illinoiská univerzita v Chicagu teď podepsaly dohodu, která má motýlům cestu usnadnit. V dokumentu se píše, že padesátka dotčených dopravních a energetických firem i soukromých vlastníků půdy vyčlení část svého území jako chráněný koridor.

    Na oplátku nebudou muset na zbytku svých pozemků zavádět další ochranná opatření, pokud bude monarcha stěhovavý později zařazen na seznam ohrožených druhů, o čemž se teď v USA uvažuje. Pracovní skupina, které se zúčastnilo 200 firem, vládních a neziskových organizací, stanovila pro chráněné koridory pravidla pro sečení trávy, používání hnojiv a pesticidů nebo druhů pěstovaných rostlin, která se majitelé pozemků zavázali respektovat.

  • Český projekt na záchranu vody v krajině je mezi finalisty „vodní Nobelovy ceny“

    25. květen 2020
    Model Zdoňov

    Model Zdoňov, projekt, který navrací vodu do krajiny v okolí obce Zdoňov u Náchoda, patří mezi šest nejlepších na světě. Model vybrala porota do nejužšího výběru finalistů na takzvanou vodní Nobelovu cenu – Stockholm Water Prize, kterou od roku 1991 uděluje Stockholm Water Foundation a předává švédský král těm projektům, které se podílí na ochraně světových vodních zdrojů. Projekt nakonec hlavní cenu nezískal, i tak jde pro české vodohospodáře o historický úspěch.

    Autorem modelu Zdoňov je spolek Živá voda s týmem expertů, které vede Jiří Malík. „Máme ověřeno, že námi připravený univerzální model na léčení krajiny a vodního režimu Česka je ve světě vysoce ceněn. Máme univerzální model a plán, jak vyléčit nejen českou krajinu a zadržet v ní vodu pomocí Krajinného plánu ČR, na kterém mohou participovat i občané,“ raduje se z nominace Jiří Malík na webu svého sdružení Živá voda. Jak autoři modelu upozorňují, je vymyšlený tak, aby se dal snadno přenést a vybudovat kdekoli v Česku i v Evropě.

    Záměrem projektu u Zdoňova je obnovit na ploše dvaceti kilometrů čtverečních původní zadržování vody v krajině pomocí navrácení vodních toků, mokřadů, rybníků i tůní a přilehlé zeleně. Klíčové bude podle Malíkova týmu znefunkčnit systém odvodnění pastvin, luk a orné půdy a aspoň částečně odstavit soustavu melioračních trubek a kanálů v krajině, které původně měly pomoci zemědělcům k lepšímu hospodaření. „Po Zdoňově pracujeme na další studii proveditelnosti – v Heřmánkovicích. Máme plán tímto způsobem udělat celou chráněnou krajinnou oblast Broumovsko, což je 410 km2. Pokud se to podaří, bude to jedno z největších území na světě zpracované takto komplexně,“ plánuje Malík.

  • Cannes, Locarno i Karlovy Vary se přizpůsobují pandemii. V plánu jsou omezené soutěže i promítání

    22. květen 2020
    49. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary

    Nejvýznamnější evropské filmové festivaly se snaží přizpůsobit pandemii koronaviru. Cannes, Locarno i Karlovy Vary by rády uskutečnily alespoň něco ze svých programů. Zároveň chystají nové formáty.

    Během příštích dvou týdnů zmíněné festivaly budou informovat o svém dalším postupu, píše americký filmový magazín IndieWire. Francouzské Cannes oznámí filmy, které by se za normálních okolností účastnily přehlídky. Festival v Karlových Varech, který se měl konat v červenci, bude promítat filmy v kinech po celém Česku. Švýcarské Locarno přichystá soutěž pro mezinárodní a švýcarské filmové produkce, které se kvůli pandemii zastavily. Všechny tři festivaly se tak nechystají přesunout své těžiště na internet.

    Výjimku tvoří filmový trh. Platí to jak pro Cannes, jehož Marché du Film proběhne virtuálně v červnu, tak pro karlovarské Eastern Promises, které se uskuteční v červnu. Kromě toho se trojice festivalů spolu s dalšími mezinárodními přehlídkami zapojila do virtuálního festivalu WE ARE ONE, který by se měl konat na přelomu května a června.

    „... v roce, jako je tento, kdy se všem překazily plány, můžeme experimentovat s programem a dělat věci, které bychom během normálního ročníku dělat nemohli,“ vysvětluje umělecká šéfka festivalu v Locarnu Lili Hinstin. Snímky, které se měly letos v Locarnu účastnit, dostaly pozvání na příští ročník. Stejně se zachovaly i Karlovy Vary. Podle IndieWire je však otázkou, zda se budou moct uskutečnit. „Nikdo nic neví, ale každý se snaží přežít,“ glosuje situaci umělecký ředitel Karlových Varů Karel Och.