Málo sněhu, hodně lidí. Je lyžování v dobách klimatické změny statusový přežitek?

Blíží se konec ledna a celkový objem sněhu na území České republiky je stále hluboko pod průměrem. Dlouholetý provozovatel Moravské a Dvořákovy boudy na loukách nad Špindlerovým Mlýnem ve výšce přes 1200 m. n. m. Marek Dvořák sice klimatickou změnu v podobě nedostatku vody vnímá, ale nemyslí si, že by se dal vysledovat dlouhodobý trend v úbytku sněhu. Někdy je ho prostě víc a někdy míň. I zaměstnanec správy KRNAP Jiří Flousek říká, že o extrémní zimu nejde. Nicméně sněhu je opravdu málo, klima se ohřívá a to má výraznější dopad právě na chladné oblasti pólů a vysokých hor.

„Nedávno jsme dělali studii s kolegy ze Švýcarska a tam je jednoznačné, že do roku 2100, kam modelují současné klimatické modely, dojde v nadmořských výškách do 1500 metrů ke snížení výšky sněhu až o 80 % a zároveň ke zkrácení sezony o tři až čtyři týdny,“ vysvětluje Michal Jeníček z katedry fyzické geografie a geoekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Z jiných studií zase vyplývá, že při současném oteplení by mohlo 90 % alpských ledovců zmizet do konce tohoto století. Jenomže provozovatelé skiareálů si píší svůj vlastní příběh, ve kterém se přírodní sníh doplňuje umělým a kola lanovek se točí dál.

Ondřej Šebestík a Jiří Flousek|foto: Anna Vácová

Lyžování bylo coby volnočasová zábava dlouho vyhrazeno jen bohatým a teprve na začátku 60. let se začíná naplno rozjíždět lyžařský byznys kvůli velkým investicím do infrastruktury, hotelových středisek a vleků. Alpy, které byly do té doby vnímány jako hospodářsky nezajímavé území, se rázem staly tahouny ekonomik států, jako je třeba Rakousko. I v USA pumpuje zimní turistika do státní ekonomiky asi 20 miliard dolarů ročně, což je pro srovnání asi podobně jako hudební průmysl. V Česku jde do veřejných rozpočtů z horského byznysu ročně kolem 12 miliard korun a odvětví zaměstnává asi 35 tisíc lidí. Lyžařské areály navíc pro udržení konkurenceschopnosti se zahraničními horami ročně investují stovky milionů korun do modernizací lanovek a doprovodných služeb. Ekonomický tlak ze strany investorů a provozovatelů na sezonní výdělky je proto velký a o to nepříjemnější je, že jde o odvětví závislé na vrtoších počasí, respektive klimatické změny. Plošná rozšířenost umělého zasněžování tak asi nepřekvapí nikoho. Co ale tento energeticky čím dál náročnější zábavní průmysl stojí přírodu a veřejné zdroje, jako jsou vodní toky?

„Rozhodnutí, jestli k technickému zasněžování má nebo nemá docházet, je souhrou faktorů, které je třeba posoudit v daném místě,“ říká Michal Jeníček a naznačuje tak, že jednoznačnou odpověď nenajdeme. I ochránce přírody Jiří Flousek si myslí, že zasněžování kategoricky odmítnout nemůžeme právě s ohledem na rozvoj regionů, kde se lyžuje|foto: Unsplash,CC0

„Rozhodnutí, jestli k technickému zasněžování má nebo nemá docházet, je souhrou faktorů, které je třeba posoudit v daném místě,“ říká Michal Jeníček a naznačuje tak, že jednoznačnou odpověď nenajdeme. I ochránce přírody Jiří Flousek si myslí, že zasněžování kategoricky odmítnout nemůžeme právě s ohledem na rozvoj regionů, kde se lyžuje. Je ale třeba důsledně pochopit parametry lokality, kde se zasněžuje. „Na některých místech vedou technicky zasněžované sjezdovky přes druhově velmi bohaté horské louky a tam, když je technický sníh, který odtává o čtyři až pět týdnů později, tak se za deset až patnáct let ta vegetace mění,“ popisuje Flousek místa, kde by technický sníh být neměl. „Zatímco sněhová vločka vzniká krystalizací vodní páry vysoko v atmosféře, tak technický sníh vzniká rozprašováním malých kapek vody, které mrznou. Jeho struktura je víc podobná písku, nepojí se jeho zrna tak pěkně do sebe,“ vysvětluje Jeníček.

Když se navíc vrstva sněhu rolbováním utáhne, jeho tepelná vodivost se zvýší a dochází k promrzání půdy pod sjezdovkou, což mění podmínky života mnoha druhů. Aditiva, která pomáhají zmražení vody při vyšších teplotách, se podle Asociace horských středisek nepoužívají, což není ani potvrzeno, ani vyvráceno, a žádná plošná legislativa to nereguluje. Největším úskalím umělého zasněžování je ale v každém případě zásah do přirozené distribuce vody.

Čtěte také

Prolomit vlny: Naši krajinu máme rádi, ale kvůli lyžování ji klidně zničíme

„Loni v krkonošských tocích protékalo vody málo a na řadě míst se hladina vody po odběru na technické zasněžování dostala pod minimální zůstatkový průtok,“ říká Jiří Flousek. Takto zatížený tok rychleji zamrzá, což dopadá na v něm žijící živočichy. Oproti dešťové vodě je ta z povrchových toků mineralizovaná a vyživená, a jejím rozprašování tak může víc vyživovat biotopy, které na to nejsou zvyklé. Odběr vody pro tuto soukromou činnost navíc není nijak zpoplatněn. I velcí provozovatelé si plíživé změny začínají uvědomovat a připravují záchranné strategie. Horské oblasti nabízí čím dál víc vyžití i v letních měsících a v zimě budou turisté chodit víc na procházky a do wellness.

Začátkem letošního roku řekl Hospodářským novinám Igor Rattaj, jeden ze spoluvlastníků společnosti Tatry Mountain Resorts, která provozuje v Česku třeba Skiareál Špindlerův Mlýn: „Prostě se nemůžeme tvářit, že tu není klimatická změna. Budeme muset klienty naučit, že zimní dovolená není jen lyžování.“ Otázkou je, jak dlouho ještě bude populární sport, kterému masově propadli příslušníci střední třídy po celém světě, dodávat radost, odpočinek a pocit svobody, než se stane jen vyčerpaným skanzenem starých časů.