Mám pocit, že všechno ztratím, když ukážu, jaká jsem. Jak se ADHD promítá do mezilidských vztahů?
Výzkumy naznačují, že ADHD vnáší do partnerského života dynamiku, která se do dat propisuje jako nižší spokojenost a vyšší rozvodovost. Zároveň ale platí, že statistika nevypovídá o konkrétním jednotlivci. Neznamená to, že by lidé s ADHD nebyli schopní dlouhodobých a spokojených vztahů. To, jak vztah funguje, totiž nezávisí jen na samotné diagnóze, ale i na prostředí, ve kterém lidé žijí, na míře porozumění a na tom, jestli spolu dokážou hledat společný jazyk.
„Všichni do vztahu vstupujeme s nějakou svojí bagáží z minulosti,“ říká psycholožka a zakladatelka osvětového projektu Můj ADHD mozek Alena Spálenská. „A dejme tomu, že lidé s ADHD té bagáže mívají trošičku víc a obecně ve svém životě čelí větší zátěži,“ dodává. Právě tato dlouhodobá zátěž se pak může promítat do oslabeného pocitu vlastní sebehodnoty, obtížnějšího nastavování hranic nebo větší citlivosti na konflikty, tedy oblastí, které jsou pro fungování partnerských vztahů zásadní.
Třicetiletá Markéta, manažerka na fotbalovém stadionu, popisuje, jak se otázka ADHD v jejím manželství stala citlivým tématem. „Můj muž jednou řekl v hádce, že nezvládám svůj život. A ano, tak to je. Ale mně se ulevilo, že k tomu je trochu důvod,“ říká. Nešlo jen o zapomínání nebo roztěkanost, ale o to, jak podobné situace její nejbližší interpretují.
Čtěte také
„Máma, partner i lidi kolem mě mi pořád opakovali, že ADHD je dneska jen moderní diagnóza a že se za ní schovává to, že jsou lidi líní nebo si neumí uspořádat život,“ dodává.
Šestadvacetiletá Jana, studentka digitálního designu, popisuje, jak se u ní postupně zabydlela potřeba tlumit vlastní přirozenost, aby nebyla pro okolí „moc“. Radost, spontánnost nebo silnější emoce se staly něčím, co je lepší hlídat. „Pořád se mi stává, že mám potřebu předstírat, že jsem někdo, kdo nejsem. Hrozně řeším, jak se budu chovat, co mám říct a jakým tónem to mám dělat. Jasně, tohle řeší asi každej, ale myslím si, že ne do té míry, že ho to úplně ochromí. Že by měl pocit, že všechno ztratí, když někomu ukáže, jaký doopravdy je,“ vysvětluje.
Spektrum: ADHD je šestidílná podcastová série, která přináší příběhy mladých lidí s poruchou pozornosti – těch, kteří se ke své diagnóze dostali až v dospělosti. Jak prožívají emoce? S jakými výzvami se potýkají ve škole, v práci nebo ve vztazích? A co rodičovství? Zkušenosti lidí na spektru doplňují komentáře tuzemského odbornictva. Tématem provází novinářka a redaktorka Radia Wave Sarah Abulkasim. Série startuje 11. prosince a nové epizody vycházejí každý čtvrtek. Poslouchej na webu Radia Wave, v aplikaci mujRozhlas a dalších podcastových aplikacích.
Slovník základních pojmů:
ADHD – neurovývojová porucha, která ovlivňuje to, jak mozek řídí pozornost, plánování, emoce a impulzy. Nejde o „nemoc“, ale o neurodivergenci. Spektrum je stejně jako u PAS široké.
Neurodiverzita – koncept, který uznává, že lidský mozek funguje různými způsoby a že žádná varianta není nenormální. Zahrnuje například autismus, ADHD, dyslexii, ale i neurotypické jedince.
Neurodivergentní – označení pro lidi, jejichž mozek funguje jinak než ten „běžný“ (neurotypický). Patří sem lidé s PAS, ADHD nebo jinými neurologickými odlišnostmi.
Neurotypický – označení pro lidi, jejichž mozek funguje tak, jak to společnost považuje za „standardní“. Jinými slovy, není neurodivergentní.
Jak vyvažovat respekt k limitům ADHD s vlastními potřebami? Proč lidé s ADHD maskují svou přirozenost? A jak dlouho se dá žít v neustálé kontrole sebe sama? Poslechněte si třetí epizodu podcastové série Spektrum: ADHD.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
