Mám povinnost se k dítěti zachovat správně, přestože s tím rodiče někdy nesouhlasí, říká pediatrička
„V mém oboru máte vždy dva až tři pacienty zároveň, dítě a jeho rodiče, což vždycky není úplně snadné,“ říká pediatrička Lucie Mynářová. „Naše velká povinnost je pozorně si všímat odchylek od normálu a snažit se nemocem předejít. Důvěra dětí je velmi křehká a já si moc vážím, když mi ji dají, když za mnou například přijdou samy s něčím, co je pro ně velmi intimní.“
„Když to zdraví a okolnosti dovolí, strávíme společně s dítětem dvacet krásných let. Rosteme s ním a ono s námi. Poznáte rodinu v mnoha těžkých situacích, ať to jsou křehké chvíle po narození dětí, kdy si matky často sáhnou na dno, přes strasti a slasti dětského věku až po dorostenecké období, které bývá náročné,“ popisuje Lucie Mynářová, co obnáší práce praktické lékařky pro děti a dorost. „Často během těch dvou dekád v rodině někdo zemře, prarodiče nebo někdo z rodičů. I v tomhle období jsme spolu a jsme rodině opravdu blízko,“ dodává.
Součástí práce pediatra jsou podle Lucie i vypjaté momenty, kdy lékař neplní představu rodičů o tom, co by měla léčba obsahovat nebo jak by měla probíhat. „Mám svoji medicínskou zodpovědnost, mám povinnost se k dítěti zachovat správně, přestože s tím rodiče třeba nesouhlasí,“ upozorňuje lékařka. „Někdy pak musím snášet nadávky a hrubosti. Nemám právo své pacienty odmítnout, ani když rodiče moji léčbu nerespektují a neposlouchají,“ říká.
„V péči mám 1200 dětí. Pamatuju si je jménem, u většiny si pamatuju jména sourozenců, vím, co dělají rodiče, jak jsou na tom prarodiče. Je to můj strop, ale dá se to zvládnout. Svoji práci ale můžu dělat jen pár hodin denně, nemůžu být v ordinaci od 8 do 18 hodin. Vím, že pro některé moje klienty je to nepochopitelné, ale abych mohla svou práci dělat dobře, potřebuju to mít nastavené takto,“ popisuje Lucie ohromnou mentální zátěž.
Co všechno lékař zjistí na preventivních prohlídkách a proč se mu říká „praktický“? Poslechněte si Houpačky.
Související
-
Jak se rodí v českých porodnicích? Jsme příliš nastavení na čísla. Nepišme porodní plány, ale dopisy
„Přirozený porod není pro každého. Pokud ho nezvládneš a řekneš si o epidurál, není to selhání,“ komentuje porodní asistentka analýzu Jak se rodí v českých porodnicích.
-
Nina Špitálníková: Když se syn narodil, čekala jsem lásku. Nestalo se ale nic. Styděla jsem se za to
„Okolí říkalo, že až syna uvidím, přijde nával lásky. Nepřišlo nic. Styděla jsem se, že to tam nemám a řešila jsem to v sobě,“ říká v Houpačkách Nina Špitálníková.
-
Těhotenství je zatěžkávací zkouška, říká fyzioterapeutka. Kdy naše tělo řekne dítěti „ano“?
„Pokud máte nějaké problémy před otěhotněním, je dobré předpokládat, že se potíže ještě zhorší,“ upozorňuje fyzioterapeutka Zuzana Čejková.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
