Mám propady, kdy se bojím úplně o všechny. Rodiče mrtvých dětí jsou rarita vystrčená ze společnosti
„Začínám zase žít běžný život, který se ale odehrává na pozadí velké bolesti. Na začátku jsem naivně doufala, že mi jednou bude zase jako předtím. Teď už ale vím, že nebude, a učím se s tím žít,“ říká Kristýna Chovancová, máma holčičky Niny, která zemřela před dvěma lety na mozkový nádor.
„Nemoc vás nedefinuje. Jste pořád stejný rodič a máte pořád to stejné děťátko. Všichni vás v nemoci i pak po smrti dítěte škatulkují, co máte dělat a kdy to mátě dělat. Vy ale žijete i jiný život, než jen tu nemoc,“ popisuje Kristýna. „Někdy mi přijde, že vás lidi po takovéto události mají strach mít rádi.“
„Někdy mám propady, kdy mám strach úplně o všechny. Nejsme zvyklí dívat se na to, že umírají děti. Být rodičem dítěte se smrtelnou diagnózou je těžké. Jste vystrčení ze společnosti, jste rarita. Přišlo mi hrozně fajn, když za mnou někdo přišel a řekl mi ‚Já vůbec nevím, co ti mám říct, ale chci tady s tebou být‘,“ říká Kristýna.
„Pokud na něco nemáte sílu, prostě to nedělejte.“ Poslechněte si rozhovor s Kristýnou Chovancovou.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
