Manga podle Camerona. Alita: Bojový anděl je cyberpunkové vrakoviště, kterým je radost se prohrabovat

Loňský hraný hollywoodský Ghost in the Shell se Scarlett Johansson vyvolal u kritiky i fanoušků rozporuplné reakce. Jejich odsudky byly někdy až příliš negativní. Těžko bychom mohli čekat, že hraný film bude stejně meditativní a odlidštěný jako jeho animovaná japonská předloha. Také s údajným whitewashingem hlavní postavy to bylo složitější, než jak se to iniciátoři této kampaně snažili podat. Komerčně film propadl, což nepřekvapilo analytiky filmového průmyslu, kteří se divili, koho napadlo investovat více než sto milionů dolarů do filmu podle kultovního artového anime z 90. let. Rozhodnutí adaptovat devadesátkovou mangu Alita: Bojový anděl je z kategorie podobně sebevražedných projektů.

Z filmu Alita: Bojový anděl|foto: Cinemart

Filmová Alita anděl má ale přeci jen trochu lepší pozici. Její předloha ani zdaleka není takový svatý grál fanoušků japonské popkultury jako Ghost in the Shell. Sice je to také cyberpunk, ale komiks Jukita Kiširy je především svižná akční záležitost, kde jde spíš o dramatické situace, rozmáchlé souboje a strhující výjevy než o smysluplný děj, nebo dokonce filozofické poselství. Přesto se Kiširovi podařilo dostat do ní řadu motivů typických pro japonský cyberpunk – především otázku, kde je hranice mezi člověkem a umělou bytostí nadanou vlastním vědomím.

Cameronovi a Rodriguezovi se hodně z toho podařilo převést na filmové plátno s velkým úspěchem. Postapokalyptický slum Vrakoviště, který se nachází pod nebeským městem bohatých Salemem, je výtvarně skvělá kombinace futurismu a úpadku. Jeho obyvatelé jsou v podstatě přehlídkou lidí bez končetin, místo kterých mají přidělané mechanické údy. Až na pár výjimek to ale nejsou žádné elastické hladké materiály, ale poctivý, robustní kov, který připomíná spíš klasického osmdesátkového Terminátora než současný design, se kterým pracoval i hraný Ghost in the Shell. Výborně dopadly i akční scény. Rodriguez se tady inspiroval spíš osmdesátkovým Spielbergem než současnější chaotickou akcí. Akční pasáže jsou točené přehledně, s důrazem na návaznost záběrů a na to, aby zobrazovaná scéna působila co nejvíc spektakulárně. Vyloženě lahůdkové jsou pak scény ze sportovních klání brutální hry Motorball, které obzvlášť vyniknou ve 3D.

Z filmu Alita: Bojový anděl|foto: Cinemart

Přemýšlivější diváky může oslovit samotná hlavní hrdinka Alita. Její vzhled s přerostlýma očima a širokými rty může některé esteticky provokovat. Jenže Alita má vypadat „divně“ – je to totiž android s lidským mozkem. Na rozdíl od Ghost in the Shell, kde umělou hrdinku s lidským nitrem ztvárnila Scarlett Johansson, tvůrci Ality vytvořili hlavní postavu pomocí technologie motion capture jako v podstatě animovanou hyperrealistickou postavu. Alita díky tomu mnohem víc odpovídá tomu, oč japonským cyberpunkovým fantastům šlo. Je to ztělesnění snu o umělé dospívající dívce, částečně lidské bytosti a částečně stroji, který se může stát smrtící zbraní i roztomilou hračkou. Na rozdíl od mnoha japonských fantazií ale Rodriguez s Cameronem udělali z Ality iniciativní, dominantní postavu, která rozhodně nepodléhá mužským žádostem a přáním, právě naopak.

Je to zdaleka nejsilnější postava v celém filmu, ale zároveň to není žádná chladně kalkulující odtažitá figura – ve svých pohybech a chování opravdu připomíná dospívající dívku, kterou také podle příběhu má být. Svým způsobem je to také ztělesnění dlouholetého snu Jamese Camerona, který je celoživotně fascinovaný spojením myslících strojů a filmové technologie – od Terminátora až po Avatara. V Alitě se mu podařilo vytvořit osobnost, která zároveň je i není lidská – právě kvůli svým nepřirozeně velkým očím a dalším drobným posunům nám skoro v každém okamžiku připadá i nepřipadá jako člověk. V kybernetice existuje výstižný termín, který se na Alitu skvěle hodí – a také pochází z Japonska. Je to uncanny valley, strašidelné údolí. Podle japonského myslitele Masahiro Moriho stav uncanny valley nastane, když se setkáme s umělou bytostí, která je velmi podobná člověku. Androidi s lidským vzezřením v nás podle něj vzbuzují pocit nepřirozenosti a podvědomého odporu i fascinace. Každá sebedrobnější nedokonalost jejich designu nás nutí uvědomovat si jejich podivnost a nelidskost.

Přesto je Rodriguezův film spíš výčet dobrých detailů než dobrý celek. Z velké části je to tím, že se tvůrci snažili dostat možná až moc prvků z předlohy do filmu – spletité podsvětí Vrakoviště plné zlodějů mechanických součástek androidů nebo robotických lovců odměn, sportovní disciplína Motorball, tajuplný Nova sídlící v nebeském městě Salem, spletitá minulost Ality, na kterou hrdinka zapomněla, robotické bojové umění panzer kunst, vztah opraváře robotů Idoa a jeho manželky, vztah Ality a party jejích vrstevníků... To všechno stačí film jen nakousnout, ale ne příliš rozvinout. Střídá různé žánrové polohy, od akčního cyberpunku přes sportovní drama po young adult romanci, ale nedokáže je zastřešit žádným velkým rámcem, tématem nebo náladou.

Z filmu Alita: Bojový anděl|foto: Cinemart

To, že film končí uprostřed příběhu a dělá si (možná příliš optimisticky) prostor na případné další pokračování, mu příliš nepomáhá. Je to, jako by se Alita znovu a znovu nadechovala k něčemu, co by mohlo být potenciálně skvělé, kdyby to dostalo víc prostoru k rozvinutí. Film působí trochu jako křižovatka, ze které vedou cesty mnoha různými směry, ale film se zároveň žádným z nich tak úplně nevydá. Bohužel ani výhled na případný druhý díl vyloženě neukazuje, kam by Alita dál mohla směřovat.

Podle analytiků filmového trhu má navíc Alita bohužel nakročeno stát se podobným propadákem jako Ghost in the Shell. Důvodem k tomu není ani tak „kvalita“ filmu, ale vnější důvody jako to, jak málo známá je původní manga a proti jak velkým filmovým hitům bude snímek nasazený v premiérový týden v kině. Je to škoda, protože oproti nedávným a opravdu katastrofálním Smrtelným strojům je Alita nesrovnatelně slibnější projekt. Svým způsobem je odvážnější, hravější a potenciálně podnětnější i než hraný Ghost in the Shell. Přesto je to ale spíš přehlídka chytlavých scén než skutečně přesvědčivé a silné vyprávění.