Mark Ther nemohl vrtat do zdi a Roman Štětina spustil kuchyňskou minutku. Začala výstava Za pravdu
31 děl výrazných českých vizuálních umělkyň a umělců se zabydlelo v Betlémské kapli a kolem ní. Výstavu Za pravdu kurátorsky vedl tým ve složení Dan Merta, Milena Bartlová, Tomáš Pospizsyl a Filip Šenk. Stejně jako je významná a přece nejednoznačná pozice samotného místa – Betlémské kaple mezi památkami českého národa, tak se i jednotlivá díla a doprovodný program opatrně přibližují z různých úhlů k něčemu tak vrtkavému, jako je pravda.
Betlémská kaple totiž není historickou středověkou budovou, ale vznikla v roce 1953 na zadání tehdejšího stranického vedení na místě původní kaple, kde kázala státotvorná ikona a bojovník za pravdu mistr Jan Hus. Budově Jaroslava Fragnera, která s historickou látkou pracuje a snaží se co nejvíce navázat na pozůstatky původní kaple, musely ustoupit tři činžovní domy, které na místě stály skoro tři sta let. Současná budova je památkově chráněná, s čímž měl problém jeden z vystavujících. „Původně měla viset velká kresba v rohu na šňůrách, jak se věšelo dřív na zámcích a ve vilách. Pak jsem si myslel, že se to dá na dveře. Na dveře se to také nedalo, protože by se rozbily,“ vysvětluje patálie kolem instalace své romantické dobové kresbičky Mark Ther. Čůrajícího chlapce v broumovském kroji nakonec musela na vernisáži performativně podržet v rukách lidská síla. Problémy s instalací symbolicky otevírají přímo nejhlubší otázky, které si výstava klade. Proč nesmět vrtat do materiálu domu, který je sice památkově chráněn, ale je „pouze“ kopií středověké stavby? Pravdu v tomhle případě nereprezentuje historicky ověřitelný původ, ale ideové propojení místa s význačnou osobou a událostí.
Podobně neinstruktivně nahlíží na pravdu celá koncepce výstavy. „V ideálním případě by měla tahle výstava dát návštěvníkovi určité know-how, jak přistupovat ke světu. Je to o tom, ověřovat si svoji vlastní zkušenost. Nespoléhat se na to, že my, kteří jsme se na výstavě podíleli, řekneme, co je pravda. My vytváříme prostředí, kde se chceme o pravdě bavit,“ vysvětluje jeden z kurátorů Filip Šenk. Proto je také důležitou součástí tohoto utváření prostředí k diskuzi několik debatních večerů předních českých intelektuálů, které výstavu doprovodí. Zúčastní se jich namátkou Milena Bartlová, Karel Hvížďala, Jiří Přibáň, Václav Janoščík, David Kořínek, Jan Sokol, Václav Bělohradský, Miroslav Petříček a další.
V hlavní síni kaple je umístěna zvuková instalace Romana Štětiny Všechny nezajímavé časy dne. „Zhruba jednou za pět minut se ozve hlášení o aktuálním čase a tím, kdo ten čas hlásí, je bývalá rozhlasová hlasatelka Šárka Skaláková,“ popisuje svoji instalaci, která má připomenout relativitu něčeho tak samozřejmého, jako je aktuální čas, Štětina. „Základem je představa deflační teorie pravdy, která vychází z toho, že neřeší definici pravdy obecně, ale snaží se to vždycky převést na konkrétní rovinu,“ vysvětluje Filip Šenk filozofický přístup k pravdě, který je na výstavě dodržován. Žádné z vystavených děl se tedy nepokouší přímočaře odpovídat na otázku, co je to pravda a jak ji poznat. Zkrátka vyjadřuje tu svoji pravdu. Tak například malíř Jaromír Novotný ve svém videu, kde se na bílých stránkách papíru objevuje v mnoha kompozicích jednoduchý ručně malovaný kruh, ukazuje pravdu malby, která se v kompozici nikdy nemůže mýlit. Nebo Alena Šrámková se svými spolupracovníky obnovila dočasně na Betlémském náměstí na místě původního románského kostelíka jednoduchou dřevěnou zvonici. Tahle archetypální stavba, jejíž varianty vídáme všude v krajině, zase vyjadřuje určitou specifickou pravdu architektury.
Kdybychom se tedy spolu s autory snad s touhou kultivovat znovu náš politický prostor ptali, co je to pravda, nedostalo by se nám jednoznačné odpovědi. „Havlovo ‚Pravda zvítězí nad lží a nenávistí‘ není a nikdy nebylo skutečným politickým heslem… dokonce – což je absurdita jak z Havlových her – bylo bráno doslova a vyvraceno,“ píše se v úvodní anotaci k výstavě. Nezbývá nám znovu než rezignovat na snadné návody a pokračovat v tvrdé práci ověřování pravdivosti vlastním úsilím, obzvlášť v dobách kybernetických válek a dezinformací.
Co je to deflační teorie pravdy a proč s ní kurátoři na výstavě Za pravdu pracují? Proč nemohl Mark Ther vystavit svoje dílo v Betlémské kapli? Jak Roman Štětina demonstruje relativitu času? Poslechněte si celou reportáž.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
