Máte časté konflikty se šéfy? Vyřešte si vztah s rodiči, k autoritě a moci, bude vám lépe
„V jednom extrému autoritě podléháme, jindy jí pohrdáme,“ říká v Balancu terapeut Tomáš Zetek. Někteří lidé neradi poslouchají, kohokoliv – nadřízené, úředníky, policisty, partnery. Vzorec vztahu k autoritám a mocným můžeme sledovat od rodičů. Třeba jsme zažívali příliš těsnou výchovu, museli jsme poslouchat na slovo a teď si to vybíjíme na jiných lidech. Autorita ale může být přirozená i vynucená. Proč se zajímat o vlastní vztah k autoritě a jak se jí stát?
„Musím znát obě polohy, autoritu i oběť v sobě.“ Jsou lidé, kteří proplují životem a zřídkakdy někomu řeknou ne. Jsou na to zvyklí, bojí se, co by se jim mohlo stát, nebo žijí v domnění, že příkazy a pravidla se zkrátka musí plnit. Je to pohodlné, snímá to z nich odpovědnost – „já nic, já jen dělal, co mi řekli“.
Druhý extrém je také škodlivý. Máme pocit, že můžeme druhé ovládat, kontrolovat a stále něco vyžadovat. Máme přece titul, funkci, moc. Přirozená autorita je ale jinde. Vychází z našeho já, ne z naší pozice v práci nebo z titulu. Přirozená autorita ví, co dělá, nastavuje zdravé hranice. Umí přiznat chybu, sledovat cíle, ale i pečovat o tým v procesu práce.
„Lidé sice používají slovo svoboda, ve skutečnosti je to ale svévole. Mluví z nich dětská oběť.“ Ne každá autorita je špatná, ne každý příkaz nebo norma nám má samoúčelně brát svobodu. Viděli jsme to v pandemické situaci. Mnoho lidí se zaštiťovalo tím, že vláda jim bere svobodu, a proto nebudou poslouchat. Nebyli schopni pochopit, že nejde o jejich svobodu, ale o zdraví a bezpečí druhých. To je odpor pro odpor, spíše typický pro děti.
Autoritu nelze vynutit křikem nebo nátlakem, znají to už děti ze školy. Někteří kantoři a kantorky mají respekt, aniž by museli zvýšit hlas. Jiní křičí od zvonění do zvonění a stejně jsou všem pro smích.
Poslechněte si celý rozhovor o přirozené a vynucené autoritě.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.