Matěj Schneider: Demokraté by se v impeachmentu měli poučit z Watergate. A pak se zbavit Bidena

7. říjen 2019

„Prohřešek ztrestatelný impeachmentem je cokoliv, na čem se shodne většina Sněmovny reprezentantů.“

To řekl v roce 1970 tehdy ještě nepříliš známý kongresman z Michiganu Gerald Ford. V té době ještě netušil, že se za tři roky stane viceprezidentem a pak nahradí Richarda Nixona, který uteče z Bílého domu právě ve strachu z impeachmentu. Ford nemluvil o impeachmentu prezidenta. Jeho poznámka se vztahovala k republikánské snaze odvolat liberálního nejvyššího soudce.

Čtěte také

Jeho výrok komplikovaný proces impeachmentu nadmíru zjednodušuje. V jádru má ale pravdu: impeachment je opravdu především politický proces. Aktuální bouře ve Spojených státech a náhle nalezené odhodlání demokratů započít proces odvolání Donalda Trumpa ale ilustrují, že přes politický základ má impeachment svá pevná pravidla.

Trumpovo odvolání žádá už dlouhou dobu celá řada demokratických kongresmanů (a postupně i hrstka republikánských). Předsedkyně sněmovny Nancy Pelosiová se ale do teď tomuto kroku vyhýbala. Co se změnilo? Proč celý proces nezapočal například po zveřejnění zprávy zvláštního vyšetřovatele Roberta Muellera?

Muellerova zpráva je plná věcí, kterými se Trump nemůže chlubit. Jedním příkladem může být jeho odvolání šéfa FBI Jamese Comeyho. Podle kongresmanů, kteří na základě Muellerovy zprávy chtěli zahájit proces impeachmentu, tím chtěl Trump mařit Muellerovo vyšetřování.

Slabiny Joe Bidena

Obhájci Trumpa operují s ústavní teorií, podle které se prezident nemůže dopustit prohřešku trestatelného impeachmentem běžným výkonem své moci – jmenování a odvolání ředitele FBI je v jeho běžné gesci a Trump se proto podle nich z principu nemohl dopustit ničeho špatného. Trochu se v tom ozývá Nixonovo neslavné: „Když to dělá prezident, nemůže to být nelegální.“

Čtěte také

S touto teorií prezidentské moci nesouhlasí zdaleka všichni. Přesto je příklad vyhození Comeyho jako základ impeachmentu problematický. Proto, aby něco takového vedlo k odvolání prezidenta, by muselo být prokazatelné, že maření vyšetřování bylo přímo Trumpovým záměrem. Něco takového se prokazuje velmi špatně a neplatí to jen pro vyhazov Comeyho, ale i pro velkou část obvinění vyplývajících z Muellerovy zprávy. A proto je aktuální snaha o impeachment jiná.

Jejím základem je telefonát mezi Trumpem a ukrajinským prezidentem ‎Volodymyrem Zelenskyjm. Patrně aby zesílil svoji vyjednávací pozici, měl Trump ve stejné době pozastavit vydání necelých 400 milionů dolarů vojenské pomoci pro Ukrajinu. V telefonátu žádal Zelenského, aby znovu jmenoval prokurátora, který vyšetřoval ukrajinskou společnost Bursima, v jejíž radě seděl syn bývalého viceprezidenta Joea Bidena. Burisma čelila před několika lety obviněním ze zpronevěry.

Trumpův tábor tvrdí, že Joe Biden měl na Ukrajince tlačit, aby odvolali prokurátora, který měl vyšetřování na starosti. To je podle všeho pravda, zároveň ale s největší pravděpodobností neměl tento tlak nic do činění s vyšetřováním Burismy. Samotný prokurátor zdůrazňuje, že k případné zpronevěře mělo dojít několik let předtím, než do představenstva firmy Hunter Biden přišel.

Čtěte také

Trumpova motivace je jednoduchá: Joe Biden pravděpodobně může být jeho vyzyvatel ve volbách příští rok. Ukrajinské vyšetřování by mohlo poškodit jeho šance. Zastánci Trumpa se snaží telefonát zamést pod koberec s tím, že o nic nejde.

Přitom je ale nad slunce jasné, že Trump se pokusil zneužít svého postu ve svůj osobní volební prospěch. Žádný problém s těžko prokazatelným záměrem tu není. Zahájení procesu impeachmentu je tedy naprosto na místě. Demokraté toho ale mohou stále hodně pokazit.

Jejich vedení se momentálně tváří, že by se slyšeními k impeachmentu byli nejraději hotovi co nejrychleji a zaměřili se pouze na ukrajinskou kauzu. To by byla zásadní chyba. Měli by se poučit právě z kauzy Watergate.

Čtěte také

Demokraté tehdy Nixonův impeachment pojali velmi ze široka a slyšení se táhl po stovky hodin. Umožnilo jim to postupně rozplést všechny nitky Nixonovy zkorumpovanosti a postupně přesvědčovat čím dál tím víc republikánů, že odvolání je nevyhnutelné. U Trumpa je toho na vyšetřování také habaděj: od obohacování se přes vlastní hotely a resorty až po zmíněné maření vyšetřování.

Zároveň by bylo na místě zvážit, jestli je Joe Biden, jehož slabiny jsou i mimo aktuální skandál čím dál zjevnější, opravdu ten správný kandidát, který má Trumpovi čelit ve volbách. Vypadá to sice, že samotný Biden se v ukrajinské kauze nedopustil ničeho nelegálního.

V příliš pozitivním světle ho ale rozhodně nevykresluje. Každá další zmínka v médiích bude hrát do rukou Trumpovi a potenciálně srážet odhodlání voličů demokratů hodit svůj hlas Bidenovi. Čím víc jich znechuceně zůstane doma, tím větší šance má Trump na znovuzvolení.

 Autor je redaktor Radia Wave

Spustit audio