Mateřství jako duchovní zkušenost. Teoložka Bauer o péči a duchovním rodičovství
Mateřství se v křesťanské teologii dlouho objevovalo spíše na okraji. Teoložka Kateřina Bauer se ve svém výzkumu snaží toto téma znovu promýšlet – nejen jako biologickou zkušenost, ale také jako duchovní cestu, která se může týkat žen i mužů.
Když teoložka Kateřina Bauer začala ve svém výzkumu více reflektovat téma mateřství, zjistila, že v křesťanské tradici není toto téma příliš výrazně rozpracované. Podle ní to souvisí i s tím, že teologii po staletí formovali především muži, a zkušenost mateřství se tak do teologické reflexe dostávala jen zřídka.
Inspiraci proto hledá nejen u současných autorek, ale také v samotné křesťanské tradici. Přestože je Bůh v křesťanství označován jako Otec, biblické texty podle ní někdy používají obrazy, které připomínají i mateřskou péči a blízkost.
Ve svém výzkumu se Bauer věnuje jak mateřství, tak rodičovství – a to v biologickém, adoptivním i duchovním smyslu. „Na začátku jsem šla skrze mateřství – také skrze vlastní zkušenost a autorky, které jsem četla. Postupně jsem si ale uvědomila, že do tohoto příběhu patří i muži,“ vysvětluje.
Právě z tohoto posunu pak vychází její úvahy o takzvaném duchovním rodičovství. To podle ní není jen biologickou zkušeností, ale spíše metaforou vztahu a zrání. Popisuje ho pomocí obrazů známých z lidského života – početí, zrození, porod a postupné zrání. Tyto etapy mohou symbolicky vyjadřovat, jak lidé druhé provázejí a pomáhají jim růst.
Jak souvisí duchovní rodičovství s tradicí pouštních otců a matek v raném křesťanství? Proč se Madeleine Delbrêl – katolička žijící mezi dělníky a komunisty na pařížském předměstí – rozhodla sdílet život právě s touto komunitou?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.