McNally udělal v Corpus Christi z Ježíše Krista gaye

03141151.png
03141151.png

Terrence McNally je v Čechách známý hlavně jako autor muzikálu Do naha! Ne každý ale asi ví, že vedle taškařice, na kterou se u nás chodí kvůli nahé zadnici Filipa Blažka, dokáže provokovat i mnohem víc. Už před sedmnácti lety napsal divadelní hru Corpus Christi, která právě vyšla v nakladatelství Větrné mlýny.

A během těch sedmnácti let neustále vyvolává protesty, konflikty a pohoršení pokaždé, když se někdo odhodlá uvést ji na jeviště. Vypráví totiž příběh Ježíše Krista, který se narodil v zavšiveném motelu malého městečka Corpus Christi v Texasu jako gay. Homosexuální orientaci si uvědomuje pod vlivem svého krajana Jidáše; podstatně víc než s ní se ovšem potýká se svým údělem Spasitele lidského pokolení. Když ale postupně potkává dvanáct dalších gay učedníků, začíná si na své poslání zvykat.

McNally narativní linku notoricky známého příběhu nijak nemění, všechno proběhne přesně tak, jak jsme zvyklí, jen ho přesazuje do nového kontextu. Jako jiná díla pokoušející se novou interpretací odvěké látky postavit se na stranu utlačovaných skupin, zdůrazňuje McNally, který jako homosexuál dobře ví, o čem mluví, že miloval-li Ježíš všechny lidi, zákonitě musel milovat i gaye.

Jeho hra biblický příběh vůbec nezpochybňuje a vlastně ani nezesměšňuje. Jediné, co je mu terčem, jsou „homofobové v kněžských ornátech“, jak říká Jidášovými ústy. Právě oni Bibli vykládají vždy tak, jak se jim hodí. „Jste všichni hříšníci, protože my to tak chceme,“ zní jedna z replik Velekněze. McNally tedy neútočí na víru jako takovou, jen upozorňuje na nebezpečí, ke kterému svádí její institucionalizace – snadno pak odsoudíme ke kruté smrti člověka, jehož dobré skutky hravě předčil fakt, že má rád kluky, a ne holky.

Kombinace vzletného biblického jazyka s řečí ulice, navíc okořeněnou o patřičně peprné výrazivo americké gay komunity, zdůrazňuje ostrou hranici náboženské rétoriky a běžného života. Neustálé zcizující prvky, kdy herci místy hovoří za sebe a plynule skáčou z role do role, navíc připomínají, že je to celé pořád jenom divadlo. I když s myšlenkou, která se až bolestně týká naší reálné společnosti.

Ačkoli Terrence McNally své Corpus Christi napsal už na konci 90. let, díky jedinečné formě a provokativní volbě podkladu má pořád co říct, neztrácí na závažnosti a dál je aktuální. Což vlastně není úplně dobrá zpráva.

Terrence McNally – Corpus Christi
[Překlad: Martin C. Putna]. Brno: Větrné mlýny, 2014. 104 stran.