Melancholická bujnost B4

14. únor 2014
03002492.jpeg

Pražsko-severočeská čtveřice B4 slaví patnáct let existence. A slaví je stylově – v sobotu 2. listopadu odehrála v pražském Divusu patnáctihodinový koncert, který začínal v devět ráno a končil o půlnoci. Samozřejmě na to nebyla sama a vypomáhala jí slušná řádka hostů. A protože patnáctek není nikdy dost, vydali B4 u své značky Polí5 patnáctialbum Germanium.

Vlastně jde o šestnáctialbum v podobě dual disku. Na CD straně je desetiskladbová novinka, na datové straně patnáct alb. Zhruba polovinu z nich už B4 vydali na CDR a v několika případech jde o hudbu vytvořenou pro divadlo Handa Gote, které o něco později než B4 založil vůdce obou spolků Tomáš Procházka. Dočkáme se i alba ruchů nepoužitých na předchozí řadovce Lux Oxid, rozhlasové sci-fi hry s béčkovou tematikou a céčkovými hereckými výkony, několika bestofek v podobě mixtapů... Prostě: není to krása, když na obalu cédéčka najdete samolepku slibující 22 hodin bonusového materiálu?

Germanium vzniklo jako všechny předchozí řadovky B4 – skupina se kdesi v Lužických horách zavřela do chalupy, několik dní improvizovala a pak ze svých improvizací vysochala deset písní, k nimž přitočila zpěv a spoustu instrumentů a efektů. Výčet použitého arzenálu je opět radostným čtením pro všechny fetišisty věcí obskurních a analogových: ze všech těch jmen východoevropských kláves a bicích automatů by se leckdo mohl nemístně vzrušit, proto vám je neřeknu. Kapela tvrdí, že jejím cílem při práci na albu bylo použít v každé skladbě efekt s germaniovou diodou a vytvořit soundtrack z paralelního světa, kde u zrodu krautrocku nepřímo nestál Karlheinz Stockhausen, nýbrž Zdeněk Liška. Jedním dechem ale připouští, že obou cílů bylo dosaženo jen stěží.

03002477.jpeg

B4 se rádi hlásí nejen ke krautrocku, ale i k yassu, polské scéně, která kolem roku 2000 provedla s jazzem to, co krautrock o třicet let dříve s bigbítem: otevřela jej novým dobrodružstvím, především na poli aranžmá a využívání elektroniky. B4 samozřejmě nejsou stylovými vykradači, jejich groovující hra ale s některými protagonisty krautrocku a yassu vykazuje nemalou příbuznost a nebyl by to Tomáš Procházka, aby podobné odkazy tvůrčím způsobem nerozvíjel a nepřiživoval. Jednu píseň na Germaniu nazval Motorik Religion, čímž odkázal ke svůdnému rytmu, s nímž si po celou dobu své existence vystačila legendární skupina NEU!.

Stejný beat si ale rád půjčuje kdekdo, nejslavněji patrně britští Stereolab, kteří tento strohý základ zdobí eklektickou směsí filmové hudby a exotického easy listeningu. B4 pracují podobně, jejich mix je ale stejnorodější, bigbítovější a méně popartově okázalý. Jen jazyků používají víc – zatímco Stereolab si vystačí s angličtinou a francouzštinou, Béčtyřka na novém albu promlouvá kromě francouzštiny ještě česky a německy, často s podzimní existenciální melancholií.

02906793.jpeg

Béčtyřka opět nenatočila metalové album, kterým pravidelně vyhrožuje. Opět je to škoda, protože se na něj nepřestávám těšit, opět mi to ale nakonec vůbec nevadí. Germanium šlape v duchu předchozích řadovek Lux Oxid a Didaktik Nation Legendary Rock, což znamená, že na něm nalezneme rovný díl chytlavosti a experimentátorské invence. Obojího mají B4 ažaž.

Hodnocení: 90 %
B4 – Germanium (Polí5 2013)