Město rozbitých výloh – německá umělkyně hledá zvuk sociálních nepokojů

Hito Steyerl je německá umělkyně, která se zaměřuje na roli médií, technologií a distribuci obrazů v éře digitálního věku. Vytváří instalace, ve kterých kombinuje pohyblivé obrazy s architektonickým řešením výstav. Její výstava nyní probíhá v muzeu současného umění Castello di Rivoli v Turíně. 

Z výstavy Hito Steyerl. The City of Broken Windows|foto: Antonio Maniscalco,Castello di Rivoli Museo d’Arte Contemporanea, Rivoli – Torino exhibition views, 2018

Tématem výstavy The City of Broken Windows je výzkum umělé inteligence, bezpečnostní technologie a nejednoznačného postavení velkých uměleckých institucí. Výstava zkoumá, jak se umělá inteligence učí rozpoznat zvuk rozbíjeného skla, který může symbolizovat sociální nepokoje. Steyerl nabízí kritický pohled na to, jak umělá inteligence ovlivňuje naše prostředí. Ukazuje, jak vizuální protokoly ve veřejném prostoru mohou proměnit naše jednání anebo jak digitální technologie utváří emoce a ovlivňují naše vnímání reality.

Zrození zločince

Součástí výstavy byla také jednodenní konference How to Teach Machines to Break Glass. Hito Steyerl zde mimo jiné mluvila o teorii italského lékaře Cesare Lombrosa, který tvrdil, že zločinné sklony jsou vrozené a dají se rozpoznat na fyziognomických znacích člověka. Na teorii z 18. století navazuje současný digitální výzkum. V dnešní době se rozvíjejí technologie, které dokáží rozpoznat lidský obličej.

Steyerl na konferenci popisovala výzkum šanghajské univerzity, při kterém stroje rozpoznávaly mezi 2000 obrázky obličejů z internetové databáze ty, které mají kriminální minulost podle policejních záznamů. Tento systém se dokázal trefit v 75 %–95 % případů. Tato úspěšnost vedla čínské výzkumníky k závěru, že podle úhlů v obličeji, vzdálenosti očí od sebe a dalších znaků by se dal rozpoznat zločinecký charakter. Problém je v tom, že přesně nevíme,  jaké parametry si program vybírá a jak s nimi pracuje.

Kriminálník v černém triku

Na obrázku z této studie například vidíme 6 fotografií mužů, 3 tváře v horní řadě a 3 ve spodní. Obličeje z horní řady jsou identifikovány jako zločinci. Pokud se však nebudeme zaměřovat pouze na tváře, všimneme si, že ve spodní řadě mají muži na sobě bílou košili a v horní řadě černá trička. Nevíme, jestli program náhodou nepracuje také s informací, že ten, kdo má na sobě bílou košili, nemůže být zločinec. Myšlenka, že tyto systémy by měly být začleněny do systému kontrol, je nejen proto značně kontroverzní. A nemusí se jednat pouze o bezpečnostní kontroly, ale také třeba o průzkumy úvěrové způsobilosti nebo informace pro zdravotní pojištění. Steyrl varuje před tím, že jakákoliv oficiální autorita může na základě těchto informací zavádět změny ve společnosti. O stejném tématu mluvila na konferenci Stop Making Sense v HKW v Berlíně. 

Hito Steyerl ovlivnila svojí uměleckou i teoretickou prací mnoho umělců a aktivistů po celém světě. V roce 2017 byla jmenována podle žebříčku ArtReview nejvlivnější osobností uměleckého světa a v loňském roce se umístila na čtvrtém místě. Mezi její nejznámější texty patří Defence of the Poor Image, poprvé publikovaný v elektronickém časopise e-flux v roce 2009. Text se zabývá obrazy se špatným rozlišením. Tyto obrazy s nízkým objemem dat se zdarma kopírují, bez problémů se nahrávají a stahují. Ztrácejí data, získávají rychlost. Jejich prostřednictvím se šíří jak zprávy opozičních hnutí, tak konspirační teorie. Neoficiální informace i fake news. Nekvalitní obrazy nejsou ukotveny v žádných archivech, proto jsou zdánlivě bezcenné.

Celé ArtCafé věnované prvnímu dílu nové komiksové trilogie Návrat krále Šumavy, ve kterém zněla hudba podle výběru Jonáše Kucharského, si můžete poslechnout zde: