Mezi dvěma a více identitami. Mica Levi aspiruje na Oscara za soundtrack k Jackie

16. únor 2017

Po sedmnácti letech je Mica Levi první ženou, která obdržela nominaci na Oscara za nejlepší původní filmovou hudbu. I když taková odmlka vypovídá spíš o postoji Akademie vůči skladatelkám a také o ignoraci výjimečného soundtracku k snímku Under the Skin, nominace britské hudebnice je zasloužená. Ne však bez výhrad.

V roce 2014 působil soundtrack Miky Levi k filmu Under the Skin jako lehké zjevení. „V moři prefabrikovaných orchestrů a narychlo splácaných pastiší je v současnosti těžké najít opravdu inovativní a unikátní soundtracky. Proto dílo Miky Levi působí jako svěží vítr,“ napsal před třemi lety o hudbě k filmu Jonathana Glazera magazín FACT. Nízkorozpočtový snímek o mimozemšťance v kůži Scarlett Johansson si záhy vysloužil takřka kultovní status, a to i kvůli svému soundtracku. Hudba Miky Levi vštěpuje filmu svébytnou zvukovou identitu, jakou vyzařuje jen hrstka snímků posledních dvou dekád.

Britská hudebnice, do té doby známá především jako frontmanka kapely Micachu & the Shapes, na Under the Skin završila tvůrčí vývoj, který naznačil už záznam živého vystoupení Chopped & Screwed. Od dvouminutových hyperaktivních skladeb ovlivněných post-punkem, bluesem nebo popem se Levi dostala až k neurotickým mikrotonálním symfoniím, které dotvářejí vykloubenou a bizarní, přesto niternou atmosféru Glazerova filmu.

Snímek původně neměl obsahovat žádnou hudbu, při jeho výrazně vizuálním pojetí pro ni Glazer neviděl místo. Levi byla oslovena až během natáčení a ještě měsíce nato stále nevěděla, jestli se cokoliv z jejích nápadů objeví i na plátně. Glazer každopádně odmítal polovičaté řešení – místo původního konceptu nyní usiloval o to, aby hudba nebyla pouhým podkresem, ale integrální složkou filmu.

Ve snímku tak často nelze určit ani to, zdali se jedná o přírodní zvuk, respektive jakýsi nativní field recording, anebo o kompozici Levi. „Zvuky použité ve filmu jsou od sebe nerozlišitelné – je těžké určit, kdy jeden končí a další začíná. Všechno je velice provázané,“ popisuje Glazer, jehož celá kariéra má výrazné audiovizuální zázemí. Britský režisér se postaral o řadu slavných videoklipů 90. let – mimo jiné třeba Karmacoma od Massive Attack či Rabbit in Your Headlights od UNKLE.

03802751.jpeg

Každý zvuk či záchvěv má v Under the Skin svůj význam a tak trochu i předznamenává následující děj. Nejde ale o polopatickou nápovědu, Glazer s Levi zasadili motivy do filmu velmi organicky. „Symboly, které mají pojítko k moři, reprezentují vesmír a život. Roztřesené rychlé smyčce zase představují něco nepředvídatelného a nerozluštitelného, mimozemskou sílu. Ale není to nic příliš silného, jen to probublává jako bílý šum,“ nastiňuje Mica Levi základní zvukové prvky filmu. „Seduktivní hudba nepochází z ní, je to jenom něco, co si navléká na sebe, téměř jako make-up. A pak jsou tady pocity lásky, což je téměř klubová hudba, vřelé syntezátory. Jakmile jsme si stanovili tenhle jazyk, bylo velmi jasné, jak se pohybovat po celém filmu.“

Smetánka a baroko

Soundtrack Miky Levi inspiroval i řadu další mainstreamové filmové produkce. Ta čím dál více adoptuje trend detailního sepětí hudby s dějem a nebojí se ani experimentálnějšího rázu soundtracků. Úspěch Under the Skin tak odstartoval jistý návrat k původní filmové hudbě. Jako jedno z vůbec nejlepších alb roku 2015 se zapsala kompozice Jóhanna Jóhanssona k filmu Sicario, zvláštní kapitolou je pak soundtrack k seriálu Stranger Things od Kylea Dixona a Michaela Steina. Obnovený zájem o hudbu k filmům a seriálům dokumentoval i nový žebříček magazínu FACT, který seřadil nejlepší soundtracky loňského roku.

Nadšení z Under the Skin přimělo chilského režiséra Pabla Larraína, aby nabídl Levi složení hudby k jeho novému snímku Jackie, který pojednává o roli vdovy prezidenta Kennedyho těsně po jeho zavraždění. V každém případě jde o pozoruhodný posun – od mimozemské postavy oproštěné od emocí k ženě, jejíž životní příběh už prvoplánově vzbuzuje emoce. I samotný proces vzniku hudby byl zcela odlišný – na rozdíl od dlouhodobé práce s režisérem při postprodukci teď Levi tvořila soundtrack předtím, než viděla jakoukoliv scénu z filmu. A na výsledku je to znát – málokdy je vidět větší kontrast mezi vydaným soundtrackem a jeho použitím ve filmu.

Na Jackie jako albu je nadále znát zřetelný rukopis Levi – nepřítomný zvuk, smyčcová tremola ve čtvrttónech a neklid bublající pod povrchem. Inspiraci si ale skladatelka bere z klasičtějších zdrojů. Kompoziční postupy odkazují až k baroku, romantizující glissanda evokují smetánkový glamour. Jako samostatně stojící dílo jde o velmi povedenou nahrávku, problematické je ale její vměstnání do filmu, které působí násilně. Už samotný snímek moc nenahrává tomu, aby hudba cokoliv doříkávala, a kompozice jsou často použity v nevhodných chvílích. Velká část motivů je navíc dodatečně upravována a více rozprostřena do děje a ve výsledku hudba působí tím spíš rozplizle.

Čtěte také

Přijetí Larraínova snímku příliš nesvědčí o tom, že by mělo jít o film, ke kterému se budou kritici i diváci často vracet. Soundtrack ale sklízí chválu (kromě nominace na Oscara se ucházel i o ceny BAFTA) a na cestě je už další. Levi pracuje na hudbě k filmu Vox Lux – dramatu režiséra Bradyho Corbeta (autora snímku The Childhood of a Leader) o popové hvězdě v hlavní roli s Rooney Mara.

Přirozenost především

Ani po úspěchu soundtracků ale Miku Levi nelze redukovat výhradně na filmovou skladatelku – rodačka ze Surrey, která na konci února oslaví třicáté narozeniny, je nesmírně produktivní a agilní. Přestože je na hudební scéně tak trochu outsider a samorost, veškerá její nejpozoruhodnější tvorba pochází ze spolupráce s dalšími umělci.

Nejde přitom jen o Under the Skin nebo skvělé loňské album Remain Calm s čelistou Oliverem Coatesem, s nímž Levi spolupracovala už na Love, nejvýraznější skladbě ze soundtracku ke Glazerovu filmu. Před čtyřmi lety se jako Micachu postarala i o taneční split EP s Tirzah a vynikající singl I’m Not Dancing a aktivní je i se svou domovskou kapelou The Shapes. Nejznámější, debutové album Jewellery ani po letech nezní jako pohrobek indie vlny. Ostatně, skupina vydala zřejmě svou nejvýraznější skladbu Oh Baby teprve předloni spolu s albem Good Sad Happy Bad.

Ať už svou tvorbu vydává pod svým občanským jménem, či jako Micachu, prakticky na veškeré tvorbě Miky Levi je znát naprostá přirozenost a bezelstnost. Zbytečně údivné komentáře o jejím rozkročení mezi různé styly, které někdo může dělit na „nižší“ a „vyšší“ (Levi vystudovala violu a kompozici na prestižní Purcell School), skladatelka nechává stranou. „Žádná z věcí, kterou děláme, není natolik odlišná,“ hovoří Levi o své kapele. „To je, jako říct: ‚Nechápu, jak se někdo může v noci opít a tančit na stole a pak přes den pracovat v kanceláři v košili a kalhotech.‘“

autor: Martin Vait
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.