Mezigenerační Liberatura s Bajajou a Myškovou: Spisovatel dávno ztratil roli svědomí národa

I my měli velká očekávání. Poslední Liberatura vyrazila z malého studia Radia Wave až do přednáškového sálu v pražském Klementinu na ReFestival Old’s Cool. V rámci něj jsme uspořádali mezigenerační rozhovor dvou spisovatelů, kteří jsou od sebe vzdálení jedenačtyřicet let. Antonín Bajaja se narodil v roce 1941 a za svou poslední knihu, intimní a čtenářsky rafinovanou prózu Na krásné modré Dřevnici získal Státní cenu za literaturu. Ivana Myšková (1982) vydala před dvěma lety svůj prozaický debut Nícení, který se setkal s velmi pozitivními ohlasy. Co všechno se za čtyřicet let mezi narozením obou našich hostů v české literatuře změnilo? Například role spisovatele.

„To bylo ještě svědomí národa, když Ludvík Vaculík napsal Dva tisíce slov, kdy to slovo mělo sílu. Nebyl internet, byla televize, ale jaká, noviny byly cenzurované. Teď je tolik informací, tolik komentátorů, tolik chytrých lidí, jsou zaplněné weby. Je tolik proroků. Knížky v tom zapadnou. Lidi si raději poslechnou živé vysílání, než aby se probírali nějakým románem nebo povídkami, kde je to sdělené příběhem. Myslím si, že spisovatel už dávno ztratil roli svědomí národa,“ tvrdí Antonín Bajaja.

Co naopak zůstalo v literatuře stejné a co mají naši hosté společného? Třeba vztah k tvůrčímu psaní. Nejen o něm, ale i o intimitě v literatuře a obavách z odkopání se. Poslechněte si netradiční Liberaturu z ReFestivalu Old’s Cool a užijte si netypickou dvojitou perspektivu na českou literaturu a taky živé hraní od vítěze pořadu Startér – Mulholland Blue.