Miloš Hroch

Nikdy nechtěli dělat hudbu pro pány a jejich dvořany, ale pro poddané za zdí. Kapela Godspeed You! Black Emperor letos slaví dvacet let od vydání druhé a stěžejní nahrávky.

Žilinskou dvojici Möbius jsme se do Špíny pokoušeli dostat asi dva roky, až se nakonec kompletně přestěhovala do Prahy. 

V historicky posledním vydání hudebně-kritického magazínu Komplex jsme se rozhodli dohnat pandemické novinky a zároveň se zaměřit na hudbu, která má společenský přesah.

Hodiny a hodiny strávené v dodávce během přejezdů na turné se dají samozřejmě strávit mnoha způsoby, nepřekvapivě se mnoho hudebníků během nich pohrouží do knížek. 

Pražská punkrocková kapela Kung-Fu Girlz působí na scéně přes deset let. A stejně dlouho si dávali načas se svou debutovou nahrávkou.

„Nadvládla posmutnělých bílých kluků s kytarou je pryč, nejlepší indie rock dnes dělají holky!“ A právě kapela Tamara má potenciál nabourat zajeté koleje místní scény.

„Musíme zahrát Diablo,“ zahlásili jednohlasně Mhor a Dunkelbot, když jsme ve studiu řešili, jaká skladba by měla otvírat díl Špíny o dungeon synthu.

Je to hodně zvláštní twist. Od začátku minulé dekády si kanadská zpěvačka a producentka Grimes budovala pověst jedné z nejoblíbenějších postav nezávislé scény. 

Když jsme rekapitulovali, co se letos otočilo v Komplexu, vyšli nám z toho Black Sabbath, Pet Shop Boys a Kontrafakt.

Syčení deště, zlověstné bouchání zvonů, podladěná kytara. Před padesáti lety uslyšeli fanoušci poprvé hudbu, která působila jako z jiného světa.