Minerva chce zůstat neobjevena

18. září 2012

Když se mluví o estonské zpěvačce Marii Minervě, která momentálně žije v Londýně, často se zmiňuje její teoretická edukace – psala do časopisu The Wire, studuje muzikologii. Stačí si ale přečíst jeden rozhovor a zjistíte, že místo práce na své diplomce o italské vokální hudbě většinu času poslouchá hip hop a prokrastinuje.

Tahle rozpolcenost je signifikantní pro celou její tvorbu, nejnovější album Will Happiness Find Me? nevyjímaje. Minerva jako by byla doslova rozdělená na dvě stejně velké poloviny. Jedna ze skladeb na albu, osmdesátkový pop opatřený rotujícím samplem folklorních smyčců z budoucnosti, nese název I Don't Wanna Be Discovered, tedy nechci být objevena.

V rozhovorech se přitom přiznává, že její největší touhou je naplnit americký sen a z dcery estonského muzikologa se proměnit v autorku písní pro největší popové hvězdy. Jisté je, že pokud bude produkovat stejné skladby, jaké můžeme nalézt na její novince, zásadní průlom do mainstreamu čekat nemůže.

Jestliže totiž byla deska Cabaret Cixous sbírkou pseudoosmdesátkových popových hitů, ve kterých Maria vystupovala coby zapomenutá hvězda, Will Happiness Find Me? hraje na mnohem experimentálnější notu. Album působí jako zhudebněný zápisník člověka, který seriózně studuje avantgardní hudbu a přitom si ordinuje maniakální porce popkulturních videí z YouTube.

02719707.jpeg

Na desce pak Minerva používá cokoli, co se jí právě hodí. Samply akustických nástrojů, orientální ornamentalismus, nechybí ani psychedelický dub v podání hostujícího rappera Chase Royala. Překvapivě se ale na desce dostalo místo i na ambientní vsuvky a instrumentální skladby. Dohromady tak album tvoří místy nepřehledný amalgám všemožných vlivů, který se Minervě tak úplně nepodařilo udržet pohromadě. Mohla by teď sice zafungovat klasická obhajoba poukázáním na to, že jde přece o experimentální hudbu a ta se nemusí řídit pravidly tradiční popové desky. Pravda je ale taková, že Minerva stále ještě pátrá a experiment v jejím podání znamená spíše proces, jehož výsledek je nejistý. Tohle váhavé zkoumání hranic hudby je v určitých okamžicích osvěžující a opojné (to je třeba příklad výbušného hitu The Sound), většinou ale působí dojmem neúměrně natahovaného hudebního času.

Brány do míst, ve kterých dominuje třeba Julia Holter nebo Grimes, zůstávají Minervě prozatím zavřené. Otázka, jestli si ji štěstí najde a ona nakonec prorazí výraznějším způsobem, zůstává nezodpovězena.

Maria Minerva – Will Happiness Find Me? (Not Not Fun Records 2012)

autor: Jiří Špičák
Spustit audio