Minisérie When They See Us je zdrcující svědectví o tom, že vyrobit viníky je snadné

Z minisérie When They See Us
Z minisérie When They See Us

Pro televizní série, které chrlí streamovací platformy, je typické, že se jejich tvůrci ohlíží do minulých dekád přes nostalgicky rozostřený filtr a znepokojení ze současného vývoje spíš promítají do dystopických vizí blízké i vzdálené budoucnosti. Z pohledu angažované režisérky Avy DuVernay, jejíž čtyřdílná minisérie When They See Us je k vidění na Netflixu, ale devadesátky rozhodně nebyly žádná idyla.

Zvlášť pro děcka z Harlemu, která se v noci z 19. na 20. dubna 1989 nevědomky ocitla na mimořádně nesprávném místě. Bezcílné poflakování po Central Parku a pubertální šikana projíždějících cyklistů tehdy skončily policejním zásahem. Ve stejnou dobu, kdy strážníci hnali rozjívené teenagery na policejní stanici, zde ale byla znásilněna běžkyně, která po brutálním napadení zůstala v kómatu. Ve snaze vykázat činnost a aspoň symbolicky čelit rostoucí newyorské kriminalitě policie náhodně vytipovala pět chlapců. Přestože se někteří členové takzvané Pětky z Central Parku vůbec neznali, vyšetřovatelé je během mnohahodinového výslechu bez přítomnosti rodičů dohnali ke vzájemnému udávání. Za zločin, který nespáchali, nakonec všichni putovali do detenčních zařízení pro mladistvé a nejstarší Korey Wise strávil dlouhých dvanáct let ve vězení.

Z minisérie When They See Us

Zákon smečky

When They See Us pojednává o skutečném případu, nejde ale o standardní dokudrama nebo chladně procedurální rekonstrukci jednoho kriminálního vyšetřování. Ava DuVernay naopak usiluje o co nejsilnější zpřítomnění tehdejších událostí. Osudy hrdinů nesledujeme z bezpečného odstupu nebo s vědomím, že dnes by se přece něco takového stát nemohlo. DuVernay se tím vrací k tématům, kterým se věnovala už v dokumentu 13th, v němž poutavě přibližuje moderní dějiny represí. Jeho název odkazuje ke třináctému dodatku americké ústavy, který sice oficiálně rušil otroctví, nezabraňoval ale tomu, aby vznikaly jeho aktualizované formy, jako byla segregace nebo rozbujelý vězeňský systém. V současnosti do něj spadne mnohonásobně víc Afroameričanů nebo Hispánců než bílých Američanů a pro velké korporace představuje výhodný byznys i nekonečný zdroj levné pracovní síly.

DuVernay coby angažovaná autorka dlouhodobě usiluje o analýzu systému, který soustavně znevýhodňuje slabší, a ukazuje, jak diabolizace určité vrstvy obyvatelstva probíhá od dob otrokářství k dnešku. Donekonečna opakovaný příběh o spořádané bílé většině ohrožované barevnými menšinami ovládl společnost, která si není schopná bez jasně definovaného nepřítele ujasnit, co ji má spojovat nebo jaké má mít hodnoty. Na její jazyk a rétoriku se soustředí zvlášť první dvě epizody minisérie, které zachycují výslechy a soudní proces. Ačkoliv byli Kevin, Raymond, Antron, Yusef a Korey obyčejné děti, média o nich referovala jako o nezvladatelné vlčí smečce a přihlouplý realitní magnát je v nevkusném inzerátu hodlal rovnou věšet. To, že dnes sedí v Bílém domě, ostatně není žádná ironie osudu, ale důkaz trvanlivosti zmíněného narativu ohrožení.

Z minisérie When They See Us

Ukradené životy

Třetí epizoda pak popisuje jejich marné snažení vzít si svůj život zpět po propuštění z nápravných zařízení. Na minimálním prostoru se DuVernay daří zachytit několik rozdílných lidských zkušeností i společenských biotopů Harlemu. Její soustředěný vhled do navždy zkažených životů vrcholí závěrečnou částí, která se věnuje Koreyho pobytu ve vězeňské cele. Ten je hororovou noční můrou o násilí, šikaně a klaustrofobních samotkách, kde se prostor a čas smršťují do nespojitých vzpomínek na dobré i zlé. Stejně tak se ale stává i bojem o osobní integritu, kdy Korey neustále čelí pokušení přistoupit na dohodu se systémem a dosáhnout skrze doznání zmírnění trestu.

Z minisérie When They See Us

When They See Us svou strhující dynamikou, která mísí introspekci se záznamem reálného dění, svádí ke kontinuálnímu sledování. Vzdaluje se uplakaným melodramatům typu If Beale Street Could Talk a připomíná spíš rané politické filmy Steva McQueena. Tenhle binge watching ovšem není konejšivě uspokojující ani nevede ke katarzi, naopak je vysilujícím a místy až fyzicky nepříjemným zážitkem. I díky své nekompromisnosti ale When They See Us patří k tomu nejzajímavějšímu, co se v letošní televizní sezoně událo.

Podle Avy DuVernay měly devadesátky do idyly daleko, zvlášť pro děcka z Harlemu. O případu takzvané Pětky z Central Parku natočila čtyřdílnou minisérii When They See Us. Poslechněte si recenzi Jarmily Křenkové.