Minisérie Wormwood je fascinující a frustrující koktejl LSD, špionáže a hledání pravdy

5. leden 2018

„Když dítě vidí dospělého, který má na sobě masku, bere to jako hru a baví ho to. Když si ale dospělý sundá masku a pod ní se objeví další maska, reakcí je panika,“ říká profesor filosofie Richard Boothby ve Wormwoodu, novém dokumentárním seriálu od Netflixu. Příběh vědce Franka Olsona, který v roce 1953 možná spáchal, možná nespáchal sebevraždu, a jeho syna Erika, který se celý život snaží vypořádat se smrtí svého otce, se možná ani nedá shrnout trefněji.

Frank Olson byl bakteriolog, který pro americkou vládu mimo jiné pomáhal vyvíjet biologické zbraně. V roce 1953 za záhadných okolností buď vypadl, nebo vyskočil z okna newyorského hotelu. Právě tato nejasnost – „vypadl, nebo vyskočil“ – uvízla v hlavě jeho synu Erikovi, kterému bylo v době otcovy smrti 9 let. „Ty dvě možnosti se přece navzájem vylučují,“ říká Eric ve Wormwoodu. Přesto on ani jeho rodina dál po důvodu otcovy smrti nepátrali. Více než dvě dekády se museli smiřovat se záhadou. Ani pak to nebylo o moc lepší.

V roce 1974 vydaly New York Times reportáž pravděpodobně nejvěhlasnějšího amerického investigativního novináře Seymoura Hershe, která odhalovala nelegální domácí sledovací praktiky CIA. Prezident Gerald Ford svolal na základě reportáže tzv. Rockefellerovu komisi, která měla tato obvinění přezkoumat. Komise během svého pátrání narazila na projekt MKUltra, který postavil smrt Franka Olsona do nového světla.

MKUltra se zaměřoval mimo jiné na použití halucinogenního LSD ve studené válce – LSD mělo například pomoci donutit mluvit zajaté ruské špiony nebo naopak umlčet vlastní špiony zajaté druhou stranou. Jak zjistila Rockefellerova komise, součástí projektu byl i Frank Olson, který nevědomky dostal velkou dávku LSD pouhých 9 dní před svou smrtí. Gerald Ford pozval zbytek rodiny Olsonů do Bílého domu, kde se jim jménem americké vlády omluvil. Smrt Olsona, která teď vypadala čím dál tím víc jako sebevražda, mohlo způsobit právě LSD. Seymour Hersh rodinu také navštívil. „Vy musíte být nejméně zvědavá rodina v celé Americe,“ měl jim údajně říct.

Z dokumentárního seriálu Wormwood

Pro syna Erika tímto setkáním ale nic neskončilo. V roce 1975 jeho celoživotní intenzivní pátrání po skutečném osudu otce naopak začalo. „Mám pocit, že jsem tu kauzu pustil z hlavy, ale ona nepustila mě. Všechny ty věci, které teď vím, jsem potřeboval vědět, když mi bylo 30. Potřeboval jsem vědět pravdu už dávno,“ říká Eric. Rozhovory s ním jsou stejně podstatnou součástí Wormwoodu jako příběh jeho otce. Bez Erika by minisérie byla pouhým předvedením detektivní práce jejích autorů. Dokumentarista Errol Morris ale staví do popředí Erikovo pátrání, jeho marnost a děsivou představu historie, která zmizí, protože všichni zúčastnění postupně zemřou.

Tísnivá televizní zábava roku 2017. 10 nejlepších seriálů podle Radia Wave

10 nejlepších seriálů podle Radia Wave

Letošní výběr spojuje atmosféra procházení všudypřítomnou pustinou, při kterém si hrdinové udržují zdravý rozum díky smyslu pro humor a odvaze analyzovat, co je dostalo právě sem. Současné fázi zlatého věku televize dominují druhé a třetí sezony, feministický apel a hravost. Seřazovat od nejlepšího k nejslabšímu jsme se tentokrát neodvážili, síly jsme napnuli k udržení počtu položek abecedního výběru na deseti, skvělých seriálů je totiž pořád víc než dost.  

Během prvních minut Wormwoodu vás ani nenapadne, že sledujete dokumentární minisérii. Zdramatizovaná smrt Franka Olsona působí spíš jako vystřižená scéna ze surreálného filmu. Brzy nato však zjistíte, že jde skutečně o dokument a scéna, kterou jste právě viděli, se velmi pravděpodobně odehrála úplně jinak. Morris dává postupně prostor všem možným variantám toho, jak se tajemstvím opředený příběh mohl odehrát. „Rád popisuju Wormwood jako sérii matrjošek – příběhy uvnitř příběhů uvnitř příběhů uvnitř příběhů…,“ říká autor pro Vanity Fair.

Není to poprvé, co Morris ve svých dokumentech využívá hrané dramatizace událostí, které se možná staly úplně jinak, než jak je předvádí divákovi. Podobně s technikou pracoval ve svém průlomovém dokumentu Thin Blue Line z roku 1988. V něm sleduje příběh Randalla Dalea Adamse, muže, který byl v 70. letech odsouzen za vraždu policisty Roberta Wooda. Událost dramatizuje podle výpovědi jednotlivých svědků a naznačuje, že Adams pravděpodobně vraždu nespáchal. Přibližně rok po vydání snímku byl skutečně osvobozen a propuštěn.

Možná se podobné dohry jednou dočká i Wormwood. Definitivního rozuzlení zápletky se totiž v 6 dílech nedočkáte. Eric Olson se v průběhu vyprávění ještě několikrát setká s novinářem Sy Hershem. V 80. letech ho Hersh odrazoval od pokračování v honbě za pravdou s tím, že ho to zničí. Eric ale nepřestal v pátrání, kvůli kterému do jisté míry obětoval i svoji kariéru a posléze ho dovedlo i k exhumaci těla vlastního otce. Následná pitva naznačovala, že Frank Olson nevyskočil z okna hotelu, ale mohl z něj být násilím vyhozen. To ho přivedlo k myšlence, že s jeho otcem bylo všechno jinak a zápletka s LSD byla další snahou CIA o odklonění pozornosti. Další maska za maskou.

Jeho otec prý v týdnech před svou smrtí trpěl pochybnostmi o své práci. Nervózní z údajného nasazení biologických zbraní ve válce v Koreji měl podle Erika hrozit svým nadřízeným, že vše řekne tisku. Experiment s LSD mohl být pouhou první snahou Franka Olsona umlčet. Ve finále ale měl být zavražděn v newyorském hotelu na povel svého nadřízeného Sidneyho Gottlieba, který byl později zapleten do amerických pokusů o atentáty na Fidela Castra nebo Patrice Lumumbu.

Eric upozorňuje na to, že údajná vražda jeho otce se měla odehrát přesně podle „manuálu na atentáty“ tehdejší CIA – omráčit oběť a vystrčit ji z okna bylo podle tohoto manuálu nejbezpečnější variantou. Se svou novou teorií ze zoufalosti přišel znovu za Sy Hershem. Ten prověřil Erikovu teorii u svých zdrojů, ale příliš ho nepotěšil. Jeho podezření sice potvrdil, ale odmítl mu sdělit víc kvůli tajné identitě svého jediného zdroje, který nechtěl ohrozit. Hersh prý věří, že jednou najde další zdroj, a až pak bude moct příběh zveřejnit. Zatím je ale v pasti kvůli novinářské etice.

Z dokumentárního seriálu Wormwood

Morris si vybral název Wormwood (pelyněk) hned z několika důvodů. Jednak má odkazovat k samotnému LSD, jednak k biologickým zbraním skrze biblické Zjevení Janovo: „Zatroubil třetí anděl, a zřítila se z nebe veliká hvězda hořící jako pochodeň, padla na třetinu řek a na prameny vod. Jméno té hvězdy je Pelyněk. Třetina vod se změnila v pelyněk a množství lidí umřelo z těch vod, protože byly otráveny.“ Pelyněk si zároveň šeptá i Shakespearův Hamlet, pološílený ze smrti svého otce. Wormwood je jako mnohovrstevnatý hlavolam, který ve skutečnosti nejde vyřešit. Stejně ho ale nezahodíte do kouta, protože stejně fascinující je lámat si hlavu nad jeho frustrující neřešitelností.

Třeba jednou Sy Hersh vydá informace, na kterých momentálně sedí. Je to lákavá představa a Eric Olson by se po více než půlstoletí určitě konečně dočkal psychologického uzavření, alespoň v nějaké míře. Z pohledu diváka Wormwoodu by to ale vlastně byla škoda. Přes veškerá povrchní lákadla v podobě LSD, špionáže, atentátů na hlavy státu a nejslavnějšího amerického investigativního novináře je největší kvalitou Morrisovy minisérie právě její neuzavřenost. Jenom díky ní může do hloubky zkoumat náš vztah k realitě.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.