Míša Rýgrová: Festival v nevadské poušti Burning Man je velká organizovaná anarchie

03577441.jpeg

„Všichni ho nazýváme festivalem, i když to ve své podstatě festival tak úplně není. Je to takový pokus na týden, zkoumání, co zvládne komunita lidí dokázat společně,“ popisuje Míša Rýgrová každoroční setkání desetitisíců nadšenců kolem kultovního festivalu Burning Man uprostřed nevadské pouště.

S nezávislou producentkou a zástupkyní festivalu jsme si On Air povídali o písečných bouřích, okostýmovaných návštěvnících, mezi kterými najdete třeba i americké senátory, nebo o kriticích akce, podle nichž každý hříšník užívající si svobody v nevadské pustině jednou shoří v pekle.

03577440.jpeg

„Burning Man zní jako velká anarchie, ale ona je to organizovaná anarchie. Všechny tyhle organizační věci jsou dost probírány předem,“ uvádí Míša na pravou míru stereotypy o tom, že festival nesvazují absolutně žádná pravidla. Běžný den na Burning Manovi se ale od zážitků průměrného tuzemského festivalu dost liší: „Jezdí tam různé alegorické vozy, art káry, spousta z nich má samozřejmě i plamenomety a je to krásné. Můžete to i slyšet, nejen vidět, když se sejdou dvě taková vozidla a najednou si kluci začnou ukazovat, kdo má větší plameny.“

Jak už název akce napovídá, nejznámějším obrazem spjatým s festivalem je obraz postavy v plamenech: „Uprostřed města stojí socha muže, která se během let z třímetrové stala až stometrovou s různou základnou. V sobotu večer se všichni sejdou, zhruba těch sedmdesát tisíc lidí kolem této sochy a ta se zapálí a je to konec týdne. Pro spoustu lidí je to nový rok.“

03577442.jpeg

Pracovat jako zástupce takto svobodného festivalu může kdekomu znít jako dokonale vysněné poslání. Jaká byla Míšina cesta k propojení našich koutů Evropy s nezávislou organizací z nevadské pouště? „Věděla jsem, že do budoucna chci dělat víc. Tak jsem vyplnila formulář, že chci být dobrovolníkem, a potom jsem se shodou okolností takovou veselou historkou seznámila s šéfkou Burning Mana. Ta přijela do Prahy a bavily jsme se o tom, že v Česku a ve východní Evropě vlastně není moc styčných lidí, kterých by se ostatní zájemci mohli ptát na informace. Tak jsme se domluvily, že budu jedním z dobrovolníků, regionálním zástupcem.“

Poslechněte si celý rozhovor.

03577439.jpeg