Mistr světa a náladovost. Co Messiho (ne)dělí od přídomku nejlepší fotbalista historie

Prakticky hned od svého nástupu na scénu v polovině nultých let Lionel Messi zářil. V Barceloně tehdy hrál prim Brazilec Ronaldinho, mladý a malý Argentinec (který dosáhl současné výšky i díky růstovým hormonům, které mu ve Španělsku zajistili) jej ale brzy v pozici lídra zastínil.

A hlavní roli hraje doteď, byť už barvy Barcelony vyměnil za Paris St. Germain. „Má strašně nízko položené těžiště a krátké vedení míče, prakticky ho nejde obrat o balon,“ nastiňuje Martin Vait něco z výjimečnosti argentinského hráče. Ten jeho slova potvrdil v semifinále MS proti Chorvatsku a zvláště během akce vedoucí k třetímu gólu Argentiny, kdy si pohrál s obráncem soupeře vskutku nevídaným způsobem.

V argentinském dresu ale během patnácti posledních let Messi jako by nezářil tak jako v klubových barvách. Vysvětlovalo se to různě –⁠ hlavně tlakem na to, aby podobně jako před ním Diego Maradona vyhrál pro svou zemi titul. To se mu ale, zatím, nepodařilo. Na současném MS má svou zřejmě poslední šanci.

A pokud Messi s Argentinou skutečně zvítězí, bude už definitivně jasno o tom, že nejlepším hráčem všech dob? Martin si to nemyslí. „Jednotlivé éry fotbalu se strašně liší, fotbal Josefa Bicana, Pelého, Maradony nebo teď Messiho je úplně jiný,“ dodává s tím, že podobná srovnání vždy budou v něčem nesmyslná. Fotbal se tak mění, a my s ním.

Pelé, Maradona, Messi? Otázku, kdo by se měl označovat za nejlepšího hráče všech dob, slýcháme často. Fotbal se ale za posledních sto let radikálně proměnil, má tak podobné srovnání vůbec smysl? Více v novém dílu sportovního magazínu Tribuna.