Mít kavárnu neznamená klábosit u lattéčka. Prostě je to řehole

Katka se rozpovídala o tom, jak před lety jela s příťou na výlet do města Písek a městečko jim uhranulo natolik, že se rozhodli tam vybudovat kavárnu, dělat kynuté buchty, bezinkové cheesecaky a na stolky aranžovat bazalku. Toho času už ale nemá ani přítele z kavárny, ani kavárnu. Co se tedy pokazilo?

Kavárnictví je totiž dřina na plný úvazek, při které vám pro samé dělání vajíček benedikt nezbyde čas pomalu si umýt zuby, natož randit. Další nevýhodou je, že doma jíte celou dobu nedojedené dorty před expirací. Zuzana jí v tomto přizvukovala, protože má za sebou také chození s chlapcem, kterému musela pomáhat s nakládáním hermelínů a výběrem ubrousků. Ivana si medila, že se jí nic takového naštěstí netýká – do kavárny si jde maximálně pro kapůčo po lekci crossfitu.

Aby nebylo vše jen tak negativní, Katka také láskyplně vzpomněla na skvělé zaměstnance a na to, že se díky kavárnické profesi naučila péct spoustu dortů a že si tyká s půlkou Písku. Zuzana začala ale opět vytahovat na světlo odvrácenou stránku této profese – odpovídání na špatné recenze na sociálních sítích, všudypřítomné skvrny od oleje na oblečení a čekání na zákazníky, kteří o půlnoci už pět hodin pomalu usrkávají čaj a ujede vám kvůli nim noční rozjezd.

Všechny ženy se tak shodly na tom, že profesi kavárnice vřele nedoporučují, pokud chcete žít nějaký alespoň trochu důstojný život a nejste sadomasochisti.

Pusťte si do duše a uší aktuální díl Buchet a zjistíte, že nejste sami, kdo si kavárnictví představoval jako Hurvínek válku.