Mlčící většina i nadšení pro volný trh. Jak hodnotit českou demokracii od roku 1989 po současnost?
V desetidílné podcastové sérii Po sametu zkoumáme vývoj české polistopadové demokracie. Porevoluční nadšení můžeme s odstupem třiceti let nahlédnout kriticky, bez růžových brýlí a emocí ze změny režimu. Jak se dnes jeví představy o nekonečném růstu, brzkém dohnání západní ekonomické úrovně a konci „všeho zlého“? Poslechněte si debatu ze série Po sametu, ve které jsme si povídali s historičkou Adélou Gjuričovou, politologem Jiřím Pehe a sociologem Ondřejem Císařem.
„V době sametové revoluce jsem byl v emigraci, v Mnichově, takže jsem revoluci, až na několik návštěv a pobytů v Občanském fóru, neprožíval osobně. Spíš jsem ji analyzoval,“ vzpomíná Jiří Pehe, pro kterého změna režimu znamenala dvojí radost. „Znamenala možnost, že se sem jednoho dne vrátím, což jsem nakonec udělal,“ vysvětluje. „Představa, že celá společnost byla tou změnou nadšená, byl narativ, který platil a vládl v prvních deseti letech,“ upozorňuje v debatě Pehe s tím, že nyní je podle něj situace jiná. „Když se podíváme na průzkumy, třeba ten, který si teď objednala organizace Paměť národa, tak vidíme, že asi jen 40 procent lidí nad 40 let si myslí, že sametová revoluce byla dobrá. Mám proto pocit, že tu byla tichá většina, která přešla do nového režimu, protože ji nové elity vtáhly do nových poměrů. Nejsem si jistý, kolik lidí v té tiché většině bylo naplněných tužbou po liberální demokracii a svobodě,“ podotýká.
Ondřej Císař žil v době převratu na malém městě, na politické a společenské změny se díval z lavice na gymnáziu. „Nadšení jsem tehdy sdílel, to naivní nadšení, že to špatné končí a dobré přichází. Podporoval jsem to velmi, v principu se na tom nic nezměnilo dodnes,“ říká sociolog a přichází s daty a čísly. „Když se podíváme na výzkumy, tak vidíme na začátku 90. let všeobecně sdílenou podporu revoluce. Komparativní data, která srovnávala podporu liberálnímu systému ve východoevropských a západoevropských zemí, ukazují, že postkomunisté podporovali liberální kapitalismus více, na Západě s ním asi měli více zkušeností. Je pravda, že si pod ním nikdo nedokázal nic konkrétního představit,“ myslí si Císař.
Historička Adéla Gjuričová, která na podcastové sérii Po sametu spolupracuje jako odborný poradce, na jihlavském festivalu vzpomíná, jak si s kamarády jako nezletilá v době revoluce připíjela na smrt komunismu. „Prožívala jsem to tak, že dějiny nejen nekončí, ale že začínají, že to teď všechno nastane. Nastalo to velmi úspěšně a spokojeně, byla jsem pražská mladá holka, která trochu uměla anglicky, vzdělaná. Všechny ty možnosti se mi opravdu otvíraly. Teprve posléze jsem si uvědomila, že jsem mohla být stejně stará holka na malém městě, po učňáku, které by zavřeli továrnu, do které jediné mohla nastoupit. Úplně rozumím těm průzkumům, rozumím tomu, co všechno museli lidé potlačit, když museli celá 90. léta předstírat nadšení pro soukromé podnikání,“ říká. „Tohle mě trápí. A taky proto se tím zabývám výzkumně. To, co nacházím, je mnohem nemilosrdnější obraz než ten, který se odrazil v mé paměti.“
Které milníky polistopadové historie nejvíce ovlivnily naši současnost? A jaké výzvy teď Česko a jeho obyvatele čekají? I o tom jsme si na jihlavském festivalu povídali s historičkou Adélou Gjuričovou, politologem Jiřím Pehe a sociologem Ondřejem Císařem. Poslechněte si celou debatu a hlavně se zahrabejte do posledních 30 let naší historie s podcastovou sérií Po sametu.
Související
-
Dlažební kostky, bubínky a slzný plyn. Jaké byly protesty proti zasedání MMF v roce 2000?
V českých médiích byste v roce 2000 nenašli většího strašáka, než byly protesty proti zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v Praze. Novináři a politici...
-
ODS + ČSSD = VSL. Opoziční smlouva probudila v roce 1998 společnost z iluze
Bylo to matoucí. Dva tehdy největší političtí protivníci, Miloš Zeman a Václav Klaus, se po volbách v roce 1998 spojili a podepsali smlouvu, která vypadala jako koaliční...
-
Kuponová privatizace. V Česku dodnes bolí rány z rychlé ekonomické transformace
Po revoluci přišla kromě vlny euforie taky trošku nudnější, ale neméně podstatná povinnost – reforma ekonomiky.
Více o tématu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka