Moc písní, málo hudby. Billie Eilish na nové desce pohřbila žánry a stává se zapomenutelnou

24. srpen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Billie Eilish

Billie Eilish má nelehký úkol: vyrovnat se sama sobě. Během dvou let ovládla světový pop, vydala veleúspěšnou desku, získala všechny relevantní ceny, vyšel o ní filmový dokument a objela svět na vyprodané tour. Na tehdy osmnáctiletou holku dost slušný výkon. A taky slušná dávka stresu. Právě z něj vzešla deska druhá, pojmenovaná Happier Than Ever.

Žánrové zařazení? To mě nezajímá, opakuje od začátku své kariéry Billie Eilish. Nečekaně upřímné texty o blíže nespecifikovaném zneužití, arogantních expartnerech a nenávistných komentářích tak tentokrát vypráví s hudebním doprovodem až nesmyslné palety žánrů: na Happier Than Ever slyšíme chvíli bossa novu, chvíli experimentální rave, titulní píseň se pak v půlce přehoupne do zuřivého emo rocku.

Překvapivě dobře zní Eilish v oparu melancholie a s akustickou kytarou svého bratra Finnease za zády. Z alba proto doslova ční Your Power: píseň o zneužitém postavení a bolestné ztrátě důvěry. Intimní produkce a upřímný text z písně činí nejsilnější moment nahrávky a pravděpodobně celé kariéry Billie Eilish.

Ani Your Power ale nepřebije posluchačské zmatení: deska totiž nedrží pohromadě.

Vánoční polyfonní melodie

Happier Than Ever čítá šestnáct písní, což je jednoduše moc. A na albu je to znát. Hned několik písní působí jako dobře rozpracované, ale nedomyšlené nápady. Z temné NDA zbyde po lehké analýze i přes působivé outro jen změť slok, refrénů, bridgeů a pre-chorusů, refrén OverHeated se topí v moři absolutního rýmu.

Čtěte také

Úspěšný singl Therefore I Am je sice chytře napsaná, ale pořád jenom trošku nakopnutá polyfonní melodie. Taneční Oxytocin vás sice na první poslech strhne, na ten třetí už je ale napůl ohraný.

Diplom za nejméně srozumitelnou skladbu ale s přehledem získává Halley's Comet, píseň jako vystřižená ze závěrečné scény pixarovského dojáku s vánoční tematikou. Od zpěvačky, která do žebříčkového popu přinesla sample zubní vrtačky, byste jednoduše čekali trošku jiný vibe. Nebo aspoň nějaký.

Napůl dokončené písně a mírně generické bangery nemusí znamenat katastrofu, nahodilost a nepředvídatelnost naopak často přidávají na tolik cenné uvěřitelnosti. Eilish se ale kvůli puntičkářské produkci svého bratra nedaří vyrovnávat klopýtnutí atmosférou.

A tak, i když si Eilish dělá dál, co chce, kalkuluje jen málo a její hudba má velmi upřímné základy, Happier Than Ever nezní uvěřitelně. Můžeme to chtít od jedné z nejúspěšnějších hudebnic současnosti? Rozhodně, Billie Eilish není Katy Perry. I když svojí hudbou už zbořila několik prodejních rekordů, profiluje se jako alternativní hudebnice, která se na čela hitparád dostala náhodou. A která svojí hudbou chce pop měnit.

Příběh už nestačí

Dostáváme se k nelehkému úkolu: Eilish druhou deskou měla ukázat, že její hlavní zbraní už není jenom její příběh. Právě ten totiž přinesl Billie největší slávu. Story o neznámé teenagerce, která se svým bratrem nahrála v pokojíčku superúspěšnou desku a dobyla hudební svět, dostane kdekoho. Teď už ale Billie nemůže stačit pouze její příběh, druhá deska je zkouškou jejího talentu. A ten, už to tak vypadá, spočívá hlavně v neotřelém hlasu s hustotou medu a daru rozvibrovat celé tělo.

I když se druhé desce Billie Eilish komerčně nedaří tolik, jak by asi její vydavatelství čekalo (v druhém týdnu se její prodeje propadly o 64 procent), své fanoušky nejspíš jen tak neztratí. Nasvědčuje tomu i další vyprodaná světová tour.

A naživo bude Happier Than Ever znít pravděpodobně skvěle. Z desky samotné si můžeme odnést hlavně jednu zprávu: žánry jsou mrtvé, ať žije generace Z.

Je druhé album Happier Than Ever zkouškou talentu Billie Eilish? Co desce chybí a v čem jsou její silné stránky? Poslechněte si recenzi. 

autor: Vít Svoboda
Spustit audio