Mogovat jawlinu v hierarchii borečků. Proč muži unikají do looksmaxxingu?

11. červen 2026

Na začátku to může vypadat nevinně. Lepší účes, cvičení, péče o pleť nebo snaha cítit se ve vlastním těle líp. Fenomén zvaný looksmaxxing ale ukazuje, jak rychle se může běžná sebepéče změnit v tlak na neustálou optimalizaci vzhledu.

V nové epizodě podcastu Psycho se Karolína a Pavel baví o tom, proč se looksmaxxing šíří hlavně mezi mladými muži a jak souvisí s manosférou, sociálními sítěmi i představami o dominanci. Řeší také rozdíl mezi takzvaným softmaxxingem, tedy běžnou péčí o tělo, a hardmaxxingem, kde se optimalizace vzhledu posouvá za hranici běžné sebepéče a může ohrožovat zdraví.

„Když jsem viděla softmaxxing, říkala jsem si, že je to vlastně normální péče o sebe. Problém je, že se to může velmi rychle zvrhnout,“ říká Karolína.

Pavel do debaty přidává biologický kontext. Připomíná, že snaha zaujmout vzhledem není u živých tvorů nic nového. U některých druhů jsou samci výraznější, barevnější nebo větší, protože vzhled může fungovat jako signál síly, zdraví nebo statusu.

„Když se podíváme na páva, tak ta pera má sameček. Jsou mu vlastně k ničemu, zdržují ho, ale právě proto můžou fungovat jako signál, že si je může dovolit jen ten největší boreček,“ říká Pavel.

Zároveň ale dodává, že lidé nejsou pávi ani jeleni. Evoluční vysvětlení může pomoci pochopit část fenoménu, ale neospravedlňuje extrémy.

Epizoda se dotýká také toho, proč je vzhled v dospívání tak silně propojený s identitou, statusem a přijetím ve skupině. A proč algoritmy dokážou nejistotu proměnit v králičí noru, ze které se těžko vystupuje.

Proč looksmaxxing řeší hlavně mladí muži? Poslechněte si novou epizodu podcastu Psycho na Radiu Wave.

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.