Mohlo (a nemělo by) vám uniknout: ďáblův sestřih, indie gamesy a čip pod kůží
V programovém výběru Radia Wave za minulý týden pro vás i tentokrát máme několik tipů, které by rozhodně neměly ujít vaší pozornosti – velké téma o vlasech a všem, co s nimi souvisí, anketu o návrhu Central Business District od studia Zahy Hadid nebo několik materiálů o nemainstreamových počítačových hrách.
Zdánlivá samozřejmost, jakou jsou lidské vlasy, má obrovské množství podob, významů a souvislostí. Prozkoumejte s námi některé z nich v rozhovoru s antropologem Martinem Soukupem a zjistěte, jak pomocí vlasů a jejich úprav komunikujeme s okolím nebo jak k vlasům přistupují různé tradiční kultury, porovnejte naprosto opačné postoje k péči o vlasy u dvou mladých mužů, z nichž jeden jim věnuje maximální pozornost a druhý je prostě nechává růst, navštivte s námi komunitní stříhání a taky si poslechněte, jak se s nepříjemnými stereotypy spojenými se zrzavými vlasy popasovali herečka Ester Geislerová, režisér Jan Látal nebo scenáristka Anna Bobreková.
Nedávno zveřejněná vizualizace návrhu miničtvrti v okolí pražského Masarykova nádraží od architektonické kanceláře Zahy Hadid vzbudila rozporuplné reakce. Má podobu významné části města určovat soukromý investor? Splňuje navrhovaný projekt skutečně nároky na multifunkčnost a opravdu pracuje s veřejným prostorem? Je světoznámá kancelář zárukou kvality, nebo jde jen o chytré PR investora? Na názor jsme se zeptali několika odborníků – podívejte se, co si o návrhu společnosti Penta myslí například Petr Klápště z Fakulty architektury ČVUT, teoretik Richard Biegel, architektky Bára Šimonová a Markéta Mráčková nebo břitký glosátor Arch Vader.
Neslyšící vnímáme většinou jako lidi s hendikepem. Máme představu, že jim něco chybí, litujeme je, že neslyší hudbu a nemohou se z ní radovat. V magazínu Přes čáru se tentokrát mluvilo hlasem i rukama o tom, že existují taky Neslyšící s velkým N a že být Neslyšící je způsob existence. Neslyšící totiž vytváří vlastní, jedinečnou kulturu. „Jazyk neslyšících, tedy například český znakový jazyk, umí často pozoruhodné věci, které náš jazyk neumí,“ vysvětluje filozof a překladatel Josef Fulka a jako příklad uvádí popis jízdy a následné kolize auta. O znakovém jazyce, o inkluzi neslyšících dětí ve školách nebo o tom, že kochleární implantát sluch stoprocentně nikdy nenahradí, se dozvíte víc tady.
„Protože by v ní mohli najít něco, co jim mainstream nenabízí. Použil bych svůj oblíbený citát od vývojáře JP LeBretona: kdyby lidi dělali víc věcí, co nejsou pro všechny, tak by nakonec vyšlo na každého něco. A takhle to přesně funguje s nezávislou scénou. Už jsem zažil mockrát, že někdo, kdo přišel z mainstreamu, v indie hrách najednou našel něco, co ho překvapilo, naplnilo, rozeznělo nějakou jeho niternou strunu,“ odpovídá na otázku, proč by si měl člověk zkusit zahrát jednu z tzv. indie počítačových her, herní publicista Lukáš Grygar. Poslechněte si rozhovor s ním a Jakubem Dvorským ze studia Amanita Design o tom, jak česká nezávislá herní scéna vypadá, jak se na ní tvůrcům funguje a proč je dobré se o ni zajímat. A rovnou si počtěte taky o takzvaných simulátorech chození – hrách, které místo akce a interaktivity nabízí zážitky lineární a atmosférické, čímž nastolují provokativní otázku: kde vlastně leží hranice herního média? (Upozorňovat vás na nový herní magazín Radia Wave Quest už je asi nošením sov do Athén.)
Na pomezí počítačových her a kinematografie se svým způsobem pohybují i specialisti na filmové efekty a animace. „Jako diváci jsme čím dál tím přísnější a na lidskou tvář máme vysoké nároky, protože ji máme detailně nakoukanou. Život tvoří milion detailů, které se těžko popisují, a ten, kdo ho vyrábí, na ně musí přijít. Udělat lidský obličej tak, aby v záběru zblízka vypadal přirozeně, umí jen pár studií po celém světě. U nás zatím v téhle lize nikdo není,“ říká Jan Malíř z Universal Production Partners. On a jeho kolegové Michal Mocňák z RUR a Lukáš Skalník z Eallin v rozhovoru popsali specifika své práce pro film a reklamu i výzvy, které před českými špičkami v oboru stále stojí.
Zapínat bez dotyku počítač, platit bitcoiny nebo projít na základě elektronické identifikace dveřmi – to umožňuje čip implantovaný do těla Janu Hubíkovi, jednomu z několika českých „kyborgů“. Poslechněte si, co Honza říká o transhumanismu, který stále budí u části veřejnosti značnou kontroverzi, k čemu všemu může být podkožní čip dobrý a jak je (nebo není?) bezpečný.
Pokud vás to spíš než ke hrám, filmovým trikům a biotechnologiím táhne k hudbě, určitě si prostudujte i obě recenze naší aktuální Desky týdne, kterou je druhé album Oh No kanadské producentky a zpěvačky Jessy Lanzy, vybarvěte si nějaké pěkné omalovánky u mixtape Chance The Rappera s názvem Coloring Book nebo se ponořte do melancholického zvukového světa Julianny Barwick.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
