Mohou být pečující i agresivní. Slyšení hlasů je běžný lidský prožitek, říká terapeutka a adiktoložka

Hlasy, o kterých se mluví v tomto kontextu, mohou mít podobu slyšených hlasů, ale může jít i o prožitky spojené s ostatními smysly – vidění neviděného, pocit doteku nebo závanu známé vůně. „Hlasy mohou být příznivé, podpůrné a milé, ale mohou být i velmi nepříjemné, kritizující, až agresivní,“ říká terapeutka a adiktoložka z Hnutí svépomocných skupin pro lidi, kteří slyší hlasy Lenka Škvorová. V rámci svépomocných skupin vystupuje jako jedna z facilitátorek skupinové práce.

Čtěte také

Brutální upřímnost poškozuje lidské vztahy, říká psycholog Marek Preiss

O tom, zda je příčinou slyšení hlasů duševní nemoc, nebo něco jiného, například traumatický zážitek, se vedou mezi odborníky dlouhé diskuze. „Existují lidé, kteří hlasy slyší, a jinak se do kontaktu s psychiatrií nedostali. S hlasy se naučili pracovat a nějak je integrovali do svého života,“ uvádí terapeutka. Hlasy se mohou v průběhu života také různě proměňovat. „Mnoho našich klientů považovalo hlasy na začátku spíše za nějakého kamaráda či pečující bytost, která je tam pro ně. Až časem se hlasy stávaly kritickými,“ říká Škvorová.

Vnímat, co hlasy říkají, a být s nimi nějak v kontaktu je jedna z možných cest, jak se s nimi naučit žít. „Snažíme se s lidmi bavit o tom, kdy se hlasy objevují, co asi sdělují a co to může znamenat v kontextu jejich života,“ říká Lenka Škvorová a vzpomíná na klientku, která se s duševními obtížemi a hlasy utkává v životě padesát let a vždycky odborníky zajímalo jen to, zda hlasy slyší, nebo ne, nikdo se neptal, jaké jsou a co říkají.