Mojesmrt.cz: Konec života podle našich představ? Mluvme o něm!
Většina z nás si přeje umírat doma mezi blízkými, místo toho ale umíráme sami v nemocnicích a v léčebnách pro dlouhodobě nemocné. O smrti nejsme zvyklí přemýšlet, bojíme se o ní mluvit. I to chce změnit projekt Mojesmrt.cz, nejen o něm jsme mluvili s ředitelem domácího hospicu Cesta domů Markem Uhlířem a hematoonkologem UHKT Michalem Koubou.
„Jste naprosto modelová Češka. Je to téma, o kterém jsme určitě mockrát přemýšleli, víme všichni, že nás to čeká. Ale zároveň patříme do kategorie 61 % Čechů, kteří o tom nikdy s nikým nemluvili,“ reaguje v úvodu rozhovoru Marek Uhlíř na moje rozpaky týkající se představy, že bych měla s rodiči nebo prarodiči mluvit o jejich posledních přáních, potřebách atd. Podle Marka jsme schopnost mluvit o smrti měli jako děti, ale s dospělostí jsme si kolem tohoto tématu postupně „vybudovali hradby“.
Mluvit v rodině o smrti se podle něj současně lépe daří ob generaci, tedy např. vnoučatům s prarodiči. „V Německu nebo ve Francii je běžné, že lidé o smrti mluví v průběhu života, ne až ve chvíli, kdy je rozhovor zatížen reálnou situací,“ dodává Marek Uhlíř. I to může podle něj pomoci v tom, abychom vnímali smrt v domácím prostředí přirozeněji a umírající netrávili poslední chvíle svého života, není-li to nutné, v nemocničním prostředí. Nezisková organizace Cesta domů takovou péči v ČR zajišťuje už 15 let. „Letos poskytujeme asi 240 pacientům službu, kterou ukazujeme, že téměř všechno se dá zvládnout doma. S UHKT máme dvě zkušenosti, možná víc, u lidí, které jsme ze superspecializovaného lůžka byli schopni přijmout do domácího prostředí.“
„Pokud chcete, aby konec vašeho života vypadal tak, jak jste si představovali, tak to musíte někomu říct,“ to je podle Marka Uhlíře základní princip projektu Mojesmrt.cz. „Na webu najdete sedm témat, která víme, že pacienti řeší nejčastěji, když se blíží jejich konec. Nejčastěji se to týká vlastnictví, jak má vypadat pohřeb, kdo tam má být, kde bych chtěl jednou ležet, co mi zahrají na pohřbu atd.,“ popisuje strukturu webu, který má mimo jiné pomoci při výuce na základních a středních školách, Marek Uhlíř.
Téma smrti je např. podle gerontoložky Ivy Holmerové problematické i pro lékaře, Michal Kouba s jejím názorem souhlasí: „Nedostatek vzdělání v paliativní péči nebo v péči o lidi, jejichž prognóza je velmi špatná, se projevuje obavou ze strany lékařů o smrti otevřeně mluvit, informovat o eventualitách, pokud se léčba nebude dařit,“ doplňuje lékař, jehož profesní oblast zahrnuje především transplantaci kostní dřeně. „Takových situací u nás může být velké procento, denně mluvím s pacienty a říkám jim, jak těžkou nemoc mají, třeba že mají třicetiprocentní šanci na vyléčení.“ Podle Michala Kouby nejsme vychováváni k tomu, abychom s vlastní konečností počítali: „Je dobré jít za určitou šancí, ale je třeba počítat i s opačnou variantou.“ O tom, proč je důležitá paliativní medicína a jak může pomoci nebo jakou motivaci mají ke své práci zaměstnanci Cesty domů. Poslechněte si celý rozhovor.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
