Molenbeek může být výzvou pro celou Evropu, říká finská režisérka Reetta Huhtanen

Z filmu Bohové Molenbeeku
Z filmu Bohové Molenbeeku

Bruselská čtvrť Molenbeek má pověst nebezpečné přistěhovalecké čtvrti, kde se rodí teroristé. Finská dokumentaristka Reetta Huhtanen se vydala zjistit, jak se v údajné no-go zóně žije obyčejným lidem. Průvodci jí byli její šestiletý synovec Aathos a jeho dva kamarádi. „Molenbeek je prostě normální čtvrť, kde lidé žijí svoje obyčejné životy,“ říká autorka filmu Bohové z Molenbeeku.

Jaké jsou vaše zkušenosti a zážitky z Molenbeeku?

Moje sestra žije v Molenbeeku už léta a stejně jako asi většina tamních obyvatel vede úplně obyčejný život. Já tam bydlela půl roku a necítila jsem se nijak ohrožená. Samozřejmě je to multikulturní čtvrť, ale když jsem chodila po ulici, nevnímala jsem žádné nebezpečí. Většina lidí z Molenbeeku jsou muslimové, ale jsou to lidé jako kdokoli jiný. Samozřejmě je tam také spoustu problémů. Molenbeek je proto možná dobrým příkladem výzev, kterým teď v Evropě čelíme, ať už je to multikulturalismus, nebo imigrace. Na jednu stranu je v nich ukrytý velký potenciál, zároveň z nich lidé mají strach a reagují na ně řadou předsudků. A proto mám tak ráda Aathose, protože nemá žádné předsudky a je velmi otevřený, takže se od něj možná můžeme lecčemu přiučit.

Jak vás jako režisérku lidé přijali? Setkali jste se během natáčení s nějakými problémy?

Natáčet v Molenbeeku nebylo jednoduché. Když místní viděli někoho s kamerou, tak si hned mysleli – á, je tady zase někdo, kdo nás chce stigmatizovat. A já jim rozumím. Ovšem když jsme byli s dětmi, tak to bylo jednoduché, protože lidé pak pochopili, že děláme něco úplně jiného. Natáčení celkově ale bylo dost obtížné, museli jsme pořád dokola vysvětlovat, co to děláme a proč.

Ve střední Evropě nemají lidé k muslimům a cizincům obecně příliš pozitivní postoj. Jaká je situace ve Finsku? Jak se vaše rodná země vyrovnala s takzvanou uprchlickou krizí? 

Bohužel i u nás máme podobnou situaci, ve Finsku také existují pravicoví populisté a extrémně pravicoví politici. Myslím, že je to stejné všude v Evropě. Proto mám tak ráda ty tři děti, se kterými jsem točila. Ukazují nám, jak je možné se bavit o zásadních otázkách, mít odlišné názory a pohledy na věc, a přitom druhé nesoudit a zůstat dál přáteli. Pro mě osobně je to dost inspirující a snad by si mohla vzít příklad i celá Evropa.

Ve Finsku samozřejmě také žijí uprchlíci i imigranti, jak je finská společnost přijala? Došlo v posledních letech k nějakému vývoji?

Uprchlíci a migranti sice žijí v celé zemi, ale nevidíte u nás tolik odlišně vypadajících lidí jako třeba v Bruselu. Hodně cizinců žije v Helsinkách, ve východních Helsinkách také máme přistěhovaleckou čtvrť, ale ne až takovou, jakou je Molenbeek. Samozřejmě že žít ve Finsku, někde uprostřed sněhu, musí být pro cizince asi úplně nová a odlišná zkušenost, ale nic bližšího o tom nevím.

Proč se rozhodla finská režisérka natáčet na druhém konci Evropy? A jaké je to natáčet s dětmi v přistěhovalecké čtvrti? Poslechněte si celý rozhovor.