Molenbeek může být výzvou pro celou Evropu, říká finská režisérka Reetta Huhtanen

13. březen 2019

Bruselská čtvrť Molenbeek má pověst nebezpečné přistěhovalecké čtvrti, kde se rodí teroristé. Finská dokumentaristka Reetta Huhtanen se vydala zjistit, jak se v údajné no-go zóně žije obyčejným lidem. Průvodci jí byli její šestiletý synovec Aathos a jeho dva kamarádi. „Molenbeek je prostě normální čtvrť, kde lidé žijí svoje obyčejné životy,“ říká autorka filmu Bohové z Molenbeeku.

Jaké jsou vaše zkušenosti a zážitky z Molenbeeku?

Moje sestra žije v Molenbeeku už léta a stejně jako asi většina tamních obyvatel vede úplně obyčejný život. Já tam bydlela půl roku a necítila jsem se nijak ohrožená. Samozřejmě je to multikulturní čtvrť, ale když jsem chodila po ulici, nevnímala jsem žádné nebezpečí. Většina lidí z Molenbeeku jsou muslimové, ale jsou to lidé jako kdokoli jiný. Samozřejmě je tam také spoustu problémů. Molenbeek je proto možná dobrým příkladem výzev, kterým teď v Evropě čelíme, ať už je to multikulturalismus, nebo imigrace. Na jednu stranu je v nich ukrytý velký potenciál, zároveň z nich lidé mají strach a reagují na ně řadou předsudků. A proto mám tak ráda Aathose, protože nemá žádné předsudky a je velmi otevřený, takže se od něj možná můžeme lecčemu přiučit.

Jak vás jako režisérku lidé přijali? Setkali jste se během natáčení s nějakými problémy?

Natáčet v Molenbeeku nebylo jednoduché. Když místní viděli někoho s kamerou, tak si hned mysleli – á, je tady zase někdo, kdo nás chce stigmatizovat. A já jim rozumím. Ovšem když jsme byli s dětmi, tak to bylo jednoduché, protože lidé pak pochopili, že děláme něco úplně jiného. Natáčení celkově ale bylo dost obtížné, museli jsme pořád dokola vysvětlovat, co to děláme a proč.

Ve střední Evropě nemají lidé k muslimům a cizincům obecně příliš pozitivní postoj. Jaká je situace ve Finsku? Jak se vaše rodná země vyrovnala s takzvanou uprchlickou krizí? 

Bohužel i u nás máme podobnou situaci, ve Finsku také existují pravicoví populisté a extrémně pravicoví politici. Myslím, že je to stejné všude v Evropě. Proto mám tak ráda ty tři děti, se kterými jsem točila. Ukazují nám, jak je možné se bavit o zásadních otázkách, mít odlišné názory a pohledy na věc, a přitom druhé nesoudit a zůstat dál přáteli. Pro mě osobně je to dost inspirující a snad by si mohla vzít příklad i celá Evropa.

Ve Finsku samozřejmě také žijí uprchlíci i imigranti, jak je finská společnost přijala? Došlo v posledních letech k nějakému vývoji?

Uprchlíci a migranti sice žijí v celé zemi, ale nevidíte u nás tolik odlišně vypadajících lidí jako třeba v Bruselu. Hodně cizinců žije v Helsinkách, ve východních Helsinkách také máme přistěhovaleckou čtvrť, ale ne až takovou, jakou je Molenbeek. Samozřejmě že žít ve Finsku, někde uprostřed sněhu, musí být pro cizince asi úplně nová a odlišná zkušenost, ale nic bližšího o tom nevím.

Proč se rozhodla finská režisérka natáčet na druhém konci Evropy? A jaké je to natáčet s dětmi v přistěhovalecké čtvrti? Poslechněte si celý rozhovor.  

autor: Alžběta Medková
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka