Monumentální expozice v DOXu připomíná začátek první světové války

10. červenec 2014
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03162550.jpeg

Pořádat výstavu připomínající událost tak tragickou a tak zásadní pro podobu dnešního světa, jakou je první světová válka, je značně svízelné. I dobře míněný pokus může lehce sklouznout za hranu patosu nebo nudné morality.

Ve výstavním prostoru pražského DOXu se střetávají dva odlišné přístupy – ve spodním sále je umístěna monumentální instalace slovenských umělců Bohuše a Moniky Kubinských, v patře nad tím pak až muzeální expozice osobních artefaktů vojáků, kteří ve válce bojovali.

Instalace Bohuše a Moniky Kubinských propojuje dva typy obranných systémů ze světových válek. Vedle sebe se tak ocitají zákopový val inspirovaný dobovými fotografiemi z oblasti francouzského Verdunu, kde došlo k jedné z nejkrvavějších bitev první světové války, a autentické kugelbunkry z války druhé. Rozměrné železobetonové koule, které pravděpodobně sloužily jako protiletecké úkryty pro jednoho muže, našli umělci v kalových polích u cukrovaru v Seredi na Slovensku a jedná se o opravdu impozantní a pozoruhodné objekty.

Spolu s vysokými stěnami z jutových pytlů zabírají celý spodní sál a instalace vykazuje v tak velkorysém prostoru až architektonické kvality. Poněkud problematické je umístění malých mechanických hudebních strojků dovnitř některých kugelbunkrů. Výběr melodií se zdá být trochu nahodilý, a když jeden z nich začne hrát zprofanovanou protiválečnou hymnu Imagine, celá instalace se až nebezpečně přiblíží k oné hraně kýče a patosu, od které mohli umělci snadno udržet odstup, kdyby byl jejich přístup méně intuitivní.

03162552.jpeg

Druhá část výstavy přibližuje první světovou válku prostřednictvím materiálů shromážděných od jejích přímých účastníků. Fotografie, deníkové záznamy, ilustrované zápisky z fronty i drobné předměty doplňují krátké životopisy vojáků a rozhovory s jejich příbuznými. Autorům se podařilo vybrat skupinu zajímavých osobností, které dokázaly o svých zážitcích podat strhující výpověď, ať už textovou, nebo obrazovou.

Příběhy konkrétních jednotlivců mění válku z abstraktní představy v cosi reálně tíživého a přítomného. Vedle autentických záznamů zážitek z instalace ve spodním patře bledne a ještě více vyniká její lehce akademická vyprázdněnost. I přes svoji monumentalitu ve výsledku vyznívá spíše jako doplněk, který jako by měl legitimizovat přítomnost muzeální expozice v galerii současného umění.

03162551.jpeg

Autoři První linie si kladli za cíl vyjádřit, že první světová válka byla začátkem konfliktu, který už nikdy neskončil a pokračuje dodnes. Znamenala podle nich zlom, který stál u počátku století válek. Daleko spíš by ale takového vyznění dosáhli, pokud by při koncipování výstavy zahrnuli do svých úvah i další konflikty, mladší nebo ty odehrávající se v Západem opomíjených státech světa. Citují-li jen dvě světové války, pak jako by naopak bolestivé konflikty zůstávaly ukončené někde v minulosti a trauma bylo překonáno. Toto zjednodušování a redukování komplikovaných problémů do jednoznačných symbolů a tendence zastírat onu redukci vznešenými slovy považuji za největší problém celé výstavy. Prospěl by jí rafinovanější přístup, ve kterém by akcent nebyl kladen jen na velkorysost projektu, ale také na jeho větší mnohovrstevnatost.

Výstava potrvá v Centru současného umění DOX až do 22. září.

autor: Karolina Ketmanová
Spustit audio