Motorkářský survival Days Gone proti vám poštve hordy zombíků

Days Gone láká především na originální způsob přepravy v otevřeném světě a taky na mnohosethlavé hordy nakažených, které svou masovostí budí respekt i po desítkách hodin hraní. Těch prvních pár by ale svou rozvláčností mohlo leckteré hráče odradit, byť příběh po pozvolnějším úvodu nabere docela prudké tempo. Podobně jako většina světů se záhadnou nákazou vás donutí k důkladnému průzkumu a vytváření improvizovaných zbraní z prken pobitých hřebíky, noh od stolu nebo pálek omotaných ostnatým drátem. Palné zbraně, natož náboje jsou totiž především zpočátku extrémně vzácné.

Co zůstává po celou hru stejné, je váš dopravní prostředek. Svou motorku můžete různě vylepšovat, od funkční záležitostí typu tišší výfuk, lepší odpružení či kapacita brašny až po ty čistě kosmetické, jako je postřik nebo vzhled kol. Na rozdíl od spousty jiných survivalů nemá nekonečnou nádrž, takže vás trápí i neustálé shánění paliva. Kromě nakažených jsou k vám nepřátelští i mnozí ostatní přeživší, musíte se tedy patřičně ohánět, abyste zůstali naživu. Okamžik, kdy poprvé narazíte na svou první hordu ne s desítkami, ale spíš stovkami zombíků, vám sebere dech. Budete rádi, když si ho jakž takž vezmete zpátky, pokud ovšem tohle setkání přežijete.

Motorkářský souboj o přežití patří k tomu lepšímu, co už notně vytěžený žánr nabízí, zároveň ale nepřichází s ničím převratným. Udrží si vás příběhem a krásně zpracovanou oregonskou přírodou, některé mise jsou ale velmi repetitivní a zamrzí i slabší umělá inteligence lidských nepřátel. U nakažených, kterým nemoc rozežrala většinu mozku, tahle slabina totiž tak nevadí.