Mount Kimbie: „Lidi se vás vždycky snaží někam zařadit.“

18. květen 2011
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 00973026.jpeg

Britské elektronické duo Mount Kimbie je jedním z čelních představitelů tzv. post-dubstepové scény. Jejich loňské album Crooks and Lovers patřilo k tomu nejpříjemnějšímu, co se na poli beatů a bassů minulý rok urodilo. Mount Kimbie ve svých lehce minimalistických kompozicích míchají počítačové ozvěny i živé nástroje přetvořené k nepoznání.

Před jejich koncertem v MeetFactory si s polovinou dua Kaiem Camposem po telefonu povídal Jan Bárta.

Můžeš prozradit něco o začátcích Mount Kimbie a o tom jak jste se vy dva poznali?
My dva jsme se vlastně poznali přes společnou lásku k dubstepu. Oba dva máme tenhle styl moc rádi, poslouchali jsme hodně klubové muziky a pořád ještě posloucháme. A následně jsme začali sami vytvářet hudbu na způsob dubstepu, s hodně dunivými subbassy a masivní basovou linkou. Posléze nás to ale začalo trochu nudit a začali jsme do té hudby míchat a zařazovat i prvky i dalších žánrů, které máme rádi. A to vlastně děláme dodnes.

Přiblížil bys trochu hudební žánry, které měly vliv na zvuk Mount Kimbie?
Máme oba dva rádi kytarovou muziku, spoustu různých kapel, které stojí na zvuku kytar. A hodně velký vliv na naši hudbu má určitě taky spousta popu a RnB. Odráží se to v tom, že naše skladby jsou postavené na klasické písňové struktuře sloka-refrén a také na tom, že se do nich určitým způsobem snažíme vpašovávat spoustu chytlavých prvků, takových melodických háčků, které zůstanou déle v paměti. Používáme také hodně samplů, nahráváme různé zvuky a hlasy lidí – v tom jsme se nechali inspirovat Williamem Basinskim, který často pracuje se starými nahrávkami zvuků piána. Oba dva ale především milujeme chytlavé pop-songy, a tak jsme nakonec skončili u vytváření takových trochu útržkovitých a zvláštních popových písní.

Prozradíš něco blíže o způsobu, jakým své skladby tvoříte? Vaše hudba působí v porovnání s velkou většinou současné elektroniky hodně organicky – používáte třeba větší množství terénních nahrávek?
Ani ne, na albu jsme použili jen pár zvuků nahraných venku. Obyčejně samplujeme ve studiu hodně zvuky živých nástrojů, kytary, sem tam perkuse a piáno, a také lidské hlasy. S nahranými samply pak hodně experimentujeme, používáme různé nahrávací techniky a všelijak je zpomalujeme, zrychlujeme a proháníme efekty, jen čistý nahraný zvuk nám nestačí. Je úžasné, co všechno jde se zvuky dělat.

02339368.jpeg

Máte při vytváření skladeb na mysli to, jak půjdou zahrát naživo?
Na to při skládání vůbec nemyslíme. Nejsme primárně živá kapela a často tak čelíme problému, že většinu skladeb není možné fyzicky zahrát živě. Na druhou stranu se u skladeb, které jdou předvést v reálu, snažíme prozkoumávat další možnosti jejich ztvárnění a v podstatě je tak na koncertě znovu a trochu jinak vytvořit. Hrát naživo a dělat hudbu ve studiu jsou pro nás ale dvě úplně odlišné věci.

Hudební novináři často označují hudbu, kterou děláte, trochu úsměvným termínem „post-dubstep“. Jste s takovou nálepkou spokojeni? Jak byste svými slovy popsali hudbu, kterou děláte?
Lidi se hudbu, co děláte, vždycky snaží někam zařadit. Není to celé ale tak jednouché, já třeba na našem albu slyším spoustu různých vlivů, je lehce nasáklé jazzem a atmosférou indie rocku. Hodně lidí říká, že hudba, kterou děláme, je „post-dubstep“ a že je to jen jedna z mnoha hudebních škatulek – mně však přijde, že lidé a projekty, které jsou tímto názvem označovány, dělají navzájem hodně rozdílnou hudbu.



Jedním z vašich hudebních kolegů, který je také někdy označován termínem „post-dubstep“, je James Blake. Ten je zároveň vaším dobrým kamarádem, se kterým jste dříve živě koncertovali a navzájem také dělali remixy některých svých skladeb. Neplánujete spolu do budoucna něco dalšího?
James je teď hodně rozlítaný a vůbec nemá čas, takže v nejbližší době určitě ne. Už jsme se nějakou dobu neviděli, ale pořád si posíláme tracky. James je výjimečný umělec a bylo by skvělé zase něco udělat dohromady. Třeba se to povede, ale dopředu nemůžeš nikdy vědět jistě, co bude.

Pro hodně lidí včetně mě má hudba, kterou jako Mount Kimbie děláte, takový zvláštní ambientní nádech, skoro jako by až evokovala nějaké určité místo nebo pocit z něj. Jde o nějaké konkrétní místo, které se svou hudbou snažíte přiblížit – nebo jinými slovy: kde se vlastně nachází Mount Kimbie?
Na světě je spousta často navzájem velmi odlišných míst, kde jsme se cítili dobře a zažili skvělé věci, ať už to bylo v New Orleans, San Francisku a vlastně v celé Kalifornii, v Berlíně, v Brightonu... A nedokážu ti přesně říct, kde se nachází Mount Kimbie, ale nejspíš to bude někde mezi všemi těmi místy, která máme rádi.

Mount Kimbie zahrají ve smíchovské MeetFactory v sobotu 21. května. Předskokany jim budou dělat domácí elektronické projekty Kubátko, Subject Lost a Stanzim.

autor: Jan Bárta
Spustit audio