Mount Kimbie: Novou desku vnímáme jako nadčasovou. Ohlížení se do minulosti nás nebaví

10. listopad 2017
Mount Kimbie

Producentská dvojice Mount Kimbie se definitivně zbavila nálepky post-dubstepových miláčků. Na aktuální desce Love What Survives zní jako několikačlenná kapela propojující elektroniku s eklektickou kytarovou hudbu. Novinku přijedou Mount Kimbie představit už 14. listopadu do pražské MeetFactory. O spolupráci s Jamesem Blakem a King Krulem, lásce k vintage syntezátorům nebo nahrávání alba ze dvou různých kontinentů hovořila jedna polovina dua – Dominic Maker.

Slyšel jsem, že se poslední dobou učíte meditovat. Pomáhá to se stresem a vyčerpáním při hudebním životě na cestách?
Jde o jednu z věcí, o kterých často mluvím, ale bohužel je nikdy pořádně neudělám. Kaie každopádně meditování baví, pomáhá mu to s tvůrčím procesem.

V jiných rozhovorech uvádíte, že pro vás celý proces okolo nového alba znamená jistý začátek s čistým štítem. Jak to vlastně myslíte?
Zhruba před čtyřmi lety jsme si řekli, že potřebujeme zpomalit. Chtěli jsme si odpočinout od téměř každodenního koncertování a přemýšlení nad hudbou. Skoro celý rok jsme se věnovali osobnímu životu a všem radostem, které přináší. Následná práce na dalším albu pak opravdu působila jako nový začátek. Netýká se to jen nahrávky, neradi zůstáváme stát na místě i v rámci živých vystoupení. Vždy se snažíme nabídnout něco neokoukaného a vzrušujícího.

Love What Surives zní více organicky a živě než vaše předešlé nahrávky. Sehrály v tom roli všechna ta dlouhá turné a nespočet koncertů, které jste v posledních letech absolvovali?
Částečně ano. Nejde samozřejmě o konkrétní plán, nad kterým bychom si sedli a diskutovali, jestli bude deska znít dobře živě. Ve studiu jsme tentokrát nahrávali mnohem víc instrumentálně a naživo. Takže se dá říct, že jsme postupovali jinak než v minulosti.

Pokud se nepletu, přestěhoval jste se do Los Angeles, zatímco váš kolega Kai Campos stále žije v Londýně. Jak obtížné bylo natáčet studiové album, když jste se vyskytovali na dvou různých kontinentech?
Moc ne, často pracujeme samostatně, takže nezáleží na tom, jestli jsem právě v Brightonu, nebo třeba v Los Angeles. Zárodky jednotlivých písní vznikaly na dvou místech a průběžně jsme se setkávali, abychom je dotáhli do konce. Všechno aranžování a posouvání nápadů do podoby hotových songů probíhalo společně. Vzdálenost mezi městy tedy nepředstavovala problém, často jsem jezdil do Londýna a Kai mě navštěvoval v LA. Nakonec jsem v Anglii strávil celý měsíc, během kterého se album téměř dokončilo.

Novinka vznikala primárně za použití dvou vintage syntezátorů. Snažili jste takto zachytit estetiku 70. a 80. let, kterou máte oba rádi?
Jak se to vezme, určitě jsme se nesnažili vzdát poctu hudbě téhle éry. Spíš jsme chtěli využít její prvky a odpovídající syntezátory způsobem, který nám připadal odlišný a zajímavý. Konkrétně šlo o synťáky Korg MS-20 a Korg Delta, vzájemně se dost liší a bylo zajímavé sledovat, kam až se dá jejich zvuk posunout. Love What Survives vnímáme více jako nadčasovou nahrávku než jako ohlížení se k minulým dekádám a hudebním směrům.

Vaše třetí deska nabízí mnoho hostujících zpěváků. Patří mezi ně i King Krule, se kterým jste spolupracovali už v minulosti. Jak důležitý je jako muzikant a člověk pro Mount Kimbie?
King Krule (vlastním jménem Archy Marshall – pozn. autora) je pro nás nesmírně důležitý. Sledujeme ho od prvních krůčku kariéry, což bylo v čase, kdy jsme vydali naši debutovou desku. Věděli jsme, že jde o umělce, se kterým chceme spolupracovat a natočit společné kolaborace. S odstupem času si ani nedokážu představit, že by některé naše skladby vznikly bez něj. King Krule je zkrátka zajímavá a inspirativní osobnost a do naší tvorby přináší spoustu energie. Já ani Kai nejsme v životě tak odvázaní jako Archy, zbožňuju, když společně vyrazíme na turné nebo se potkáme na festivalech. Mít po svém boku člověka, jako je Archy Marshall, patří k nejlepším pocitům na pódiu.

Tentokrát jste oslovili i excentrickou Micachu, známou především z kapely Micachu and the Shapes. Existuje vlastně nějaký mustr, podle kterého vybíráte hosty na album, nebo jde vždy o spontánní rozhodnutí?
O spolupráci s Micou jsme uvažovali už dlouhou dobu. Nikdy se ale nepodařilo najít vhodný čas pro obě strany, aby k tomu došlo. V případě nové nahrávky to ale konečně vyšlo s nápadem na písničku Marilyn. Ve studiu s námi nahrála ústřední vokál, okolo kterého jsme pak sestavili celý track. Micachu pro nás představuje osobu, ke které vzhlížíme, což je velmi důležité. Všechny, kdo se objevili na našich albech, považujeme za přátelé, které respektujeme a obdivujeme za jejich přístup k hudbě.

Mezi vaše pravidelné kolegy patří i James Blake, se kterým jste pracovali už v roce 2009. Dokážete určit atribut, díky kterému vaše kolaborace vždy fungují tak přirozeně?
Jsme si navzájem dlouholetými fanoušky a kamarády. Nejprve nás kdysi napadlo Jamese oslovit, aby s námi vystupoval živě. Částečně i kvůli němu jsem se přestěhoval do Los Angeles, abychom spolu mohli trávit víc času. Právě tam vznikaly naše dva společně songy z nového alba. Samozřejmě bychom s Jamesem rádi spolupracovali i nadále.

Mount Kimbie nyní vystupuje jako několikačlenná živá kapela. Myslíte, že už jste se definitivně zbavili nálepky post-dubstepového dua, kterou vás média často označovala?
Rozhodně v to doufám. Post-dubstep už prostě neděláme, takže takové nálepky nedávají smysl. Fanoušci během evropského turné vypadali, že je nový zvuk i naše koncertní poloha baví. Zaměřili jsme se i na vizuální složku show, která koresponduje s novým albem. V Praze s námi mimochodem vystoupí zpěvačka Andrea Balency a bubeník Marc Pell. Hlavní rozdíl oproti předešlým koncertům spočívá hlavně v hloubce zvuku a samozřejmě novém materiálu, který momentálně hrajeme. Doufám, že teď Mount Kimbie naživo působí jako live skupina, protože teď na pódiu máme výrazně víc lidí. Na návrat do Prahy už se moc těšíme.

 

Další články autora