Mrtvé stromy dělaly radost. V Karlíně hořely vánoční stromky, volební lístky i milostné dopisy

„Letos jenom pomáhám se stromkama, protože mám dítě. Ale štos svých starých milostných dopisů jsem spálila,“ říká s měsíčním miminem v náručí Klára Doležálková. „Zničila jsem je, než se narodil Kryštof, chtěla jsem vyřešit všechny bývalé kapitoly. Bylo to symbolické rozloučení se s něčím,“ popisuje Doležálková rituální význam ohně.

Velký oheň na otevřeném prostranství se ve městě jen tak nevidí. Když před čtyřmi lety vymýšlela někdejší studentka umění Klára Doležálková program vernisáže své výstavy, byl zrovna tříkralový večer a všude ve městě se kolem popelnic válely uschlé vánoční stromky. Kláru napadlo sesbírat vyhozené stromky a udělat oheň, který lidi přirozeně spojí. „Loni jsme se tady shodli s jedním kamarádem, že je to pudová radost. A i když sem někteří lidé nepřinesou na spálení nic fyzického, tak díky ohni třeba něco zničí přímo v sobě,“ říká Klára.

V chladném sobotním podvečeru kolem ohně postávají asi tři desítky lidí, nadšeně výskají malé děti a pobíhají rozdovádění psi. Čím dál víc přihlížejících se osměluje a vybírá si z haldy seschlých jehličnanů ten svůj, který si na hranici hodí. „Já jenom rád pálím stromky. Jsem tady už  podruhé,“ odpovídá na otázku, jestli má pro něho oheň nějaký symbolický význam, mladý muž, kterému pohled na hořící větve působí očividné zadostiučinění. 

Rázným krokem se k třímetrové hořící hromadě blíží i otec dvou poskakujících dětí. Zatímco dítka se tetelí nad praskáním větví, kterými neúnavně krmí obří táborák, jejich otec do něj s patrnou úlevou odkládá plnou náruč papírů. „To byly volební lístky a dokumentace mých bankovních výběrů za posledních jedenáct let.“

Pusťte si celou reportáž od praskajícího ohně z pražského Karlína, který se rozhořel jen sto metrů od místních skleněných novostaveb.