„Musím to udělat hned.“ Neustálé připojení k netu a práce po práci může vést až k pocitům ohrožení

9. říjen 2018
muž - práce - prekarizace

„Štve mě, když mám nějaký e-mail nevyřešený. Musím to hned udělat.“ Díky moderním technologiím a smartphonům můžete cestou do práce odpovědět na pracovní e-mail nebo z dovolené ze Šumavy vyřešit telefonát s klientem. Neprodloužila se tím ale naše pracovní doba? Někteří zaměstnavatelé berou jako samozřejmé, že budou jejich podřízení vždy k dispozici. Podle psycholožky za neustálým připojením často ale stojí i pocit vlastní odpovědnosti.

„Záleží na tom, jaký je to e-mail, ale negativní je to určitě. Člověk by volný čas měl mít skutečně volný,“ odpovídá u městské knihovny mladý muž na otázku, jestli ho neustálé odpovídání na e-maily omezuje. Podle výzkumu britské Univerzity v Bristolu až polovina lidí během cesty do práce řeší pracovní e-maily. Většina z respondentů, kteří studií prošli, to ale vidí jako něco, co jim ulehčí život, než jako oficiální pracovní dobu. „Jsem byla ráda, když si můžu e-maily vyřešit po cestě, že to mám hotové,“ odpovídá žena vystupující z tramvaje. Neustálým připojením k internetu se ale podle předsedy Českomoravské konfederace odborových svazů Josefa Středuly stává pracovní doba nekonečnou.

Promarněnej víkend. O volno v Česku přicházejí prodavačky, terapeutky i manažeři

Práce o víkendu

„Dětství jsme strávili u babičky. Celé odpoledne jsme si užívali jen tak venku nebo jsme vyráželi s rodiči na výlety. A v neděli se rozhodně nechodilo nakupovat,“ vypráví Lenka, čtyřicetiletá prodavačka ze severočeského supermarketu, která se zrovna chystá na sobotní směnu. Lidí, kteří přicházejí o víkendové oázy volna, je čím dál víc. Píše o nich i britská novinářka Karina Onstad. V knize The Weekend Effect popisuje, jak lidé víkendy zabíjí celodenními nákupy, pročítáním pracovních e-mailů, ale i přílišnou snahou volný čas smysluplně zaplnit. Ještě před sto lety přitom víkend, jak ho známe, neexistoval.

Zaměstnavatelé podle Středuly berou často za samozřejmé, že zaměstnanci budou dostupní 24 hodin denně. Neustálé připojení k internetu může podle něj vést až k syndromu vyhoření nebo zasáhnout do rodinného života. To potvrzuje i psycholožka Veronika Faitová, podle níž nepřetržité přijímání e-mailů může vyvolávat až pocit ohrožení: „Když se děje něco v práci, člověk je z toho ve stresu, je před vyhořením, do toho chodí notifikace, tak lidé popisují až pocit ohrožení, jen když slyší pípnutí.“

Podle psycholožky za neustálým připojením ale často stojí i pocit vlastní odpovědnosti než pouze tlak nadřízeného: „Myslím si, že někdy to ten vedoucí ani tolik nevyžaduje. Ale lidé jsou k dispozici z nějakého pocitu vlastní odpovědnosti. A i když to šéf vyžaduje, člověk si musí srovnat priority.“ Strhaný mladík na ulici s úsměvem přiznává, že i když to po něm nikdo nevyžaduje, chce mít e-maily vždy vyřízené. „Nemám pocit, že by to po mně šéf chtěl. Jen mě štve, když mám nějaký e-mail nevyřešený. Určitě to není samozřejmost.“

telefon - mobil

Ve Francii podle zákona musí velké společnosti dát svým zaměstnancům právo odpojit se a nepřijímat po práci e-maily. Letos v létě také francouzský nejvyšší soud nařídil britské společnosti, aby zaplatila jednomu ze svých pracovníků náhradu 60 000 eur kvůli tomu, že společnost požadovala od zaměstnanců, aby měli vždy zapnuté telefony a odpovídali na otázky a stížnosti od klientů. Nadřízení z německého ministerstva práce zase nesmí kontaktovat své podřízené mimo pracovní dobu. Podle Středuly občas člověk potřebuje s kolegy nějakou věc probrat. Zaměstnavatel by ale zaměstnanci měl dát prostor odpojit se, aniž by to bylo vnímané jako nepřátelské gesto vůči firmě. „Je třeba si začít vážit toho, že nežijeme pro práci, ale že práce je prostředkem k tomu důstojně žít,“ dodává předseda odborů Středula.

Jaká je motivace lidí odpovídat na pracovní e-maily ve svém volném čase? V čem to může být nebezpečné a jak se tomu bránit? Pusťte si příspěvek o tom, co lidé dělají na cestě do práce.

Spustit audio

Související