Musíme ukazovat, že maskulinita je nejenom toxická, ale i krásná, říkají Dorian Electra
V pražském klubu Fuchs 2 vystoupí 21. dubna spolu se screamo raperkou Lil Mariko nonbinární popoví hudebníci Dorian Electra. Ačkoliv se jedná o jednu osobu, zájmena, která používají v angličtině, jsou they/them. V rozhovoru, který jsme s nimi pro Radio Wave pořídili, o nich tedy mluvíme v množném čísle. Co pro ně znamená být queer? A proč je i jako nebinární umělce zajímá hlavně maskulinita?
Dorian Electra jsou popoví experimentátoři původem z amerického Texasu, kteří se zabývají genderovými archetypy, ke světu ale mluví prostřednictvím extrémně chytlavých hitů. Poslouchat jejich dvě desky Flamboyant a My Agenda je jako octnout se na sociálněkritické diskotéce. V hudbě kombinují svou současnou lásku k pop music s dávnou vášní pro klasický rock a nebojí se přidat třeba i trochu středověkých vlivů. Přesto o sobě říkají, že na střední škole byli hudební snobi: „Na střední jsme prohlašovali, že nenávidíme pop music, protože to není dost kulturní, i když jsme třeba hodně popu poslouchali.“ To se ale časem zlomilo a dnes je jejich hudba plná čistokrevné popové radosti.
I přesto se ale nebojí mluvit o velmi závažných tématech. V rozhovoru se dotkli i toho, proč se v současnosti věnují hlavně stereotypům spojeným s maskulinitou: „Máme pocit, že hodně levicově orientovaných lidí možnost, že by mohla existovat jakákoliv pozitivní maskulinita, prostě zavrhlo. A hodně mužů kvůli tomu podle nás začalo sympatizovat s pravicí. Často se z nich stávají pravicoví extremisté, kteří volají po návratu k tradičním genderovým rolím a tradiční maskulinitě, protože jim přijde, že v současném světě nikam nepatří.“
Proč podle Doriana lidé touží po životě v tradičních rolích? A jak toho podle něj využívají politici? Poslechněte si celý rozhovor.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.